Lutteo- Vše nemožné je možné ✅DOKONČENO✅

22. Kapitola [Matteo POV]

Z pohledu Mattea:

"Jdeš za Ámbar?" zakřičel na mě někdo v parku.

Otočil jsem se a spatřil Gastóna. "Gastóne, co tady děláš?"

"Na něco jsem se tě ptal, Matteo. Jdeš za Ámbar?"

Zamračil jsem se. "Ne, jdu domu."

"Nelži."

"O čem to mluvíš?" nechápal jsem proč má takovou náladu.

"Ty moc dobře víš, o čem mluvím. Slyšel jsem co se stalo včera na té oslavě. Proč si to proboha udělal? Já myslel, že jsi Luniný přítel a že už dávno neděláš takové věci a ještě ke všemu s Ámbar." křikl na mě vyčítávě.

"Vůbec nevíš co se včera stalo, tak mě laskavě nech být! Ty s tím nemáš nic společného, tak co ti vadí?" Už mi docházela trpělivost, nikdo neví co se vážně děje, ale všichni mě budou obviňovat.

"Poslední dobou jsi se choval divně, nic si mi neříkal, s nikým si nemluvil jen s Ámbar. Já jsem byl tvůj nejlepší přítel, my dva jsme si vždycky říkali všechno, a najednou z ničeho nic, mi začneš říkat, pouze na začátku, kdy ses dal dohromady s Ámbar, že to mezi vami s Lunou skončilo, a po pár dnech si se mnou přestal úplně mluvit! Úplně. Otočil si se ke všem zády. A mám pocit, že všechno co si mi doteď řekl, byla lež. Ale stejně proč si jí to udělal? Proč si souhlasil s tím plánem ohledně Luninych rodičích?" zeptal se zoufale.

Přiblížil jsem se naštvaně k němu. "Nevíš, absolutně nevíš, o co tady vůbec jde. Všichni mě jenom obviňujete, že jsem udělal tohle a támhle to, ale víš o co jsem se celou tu dobu snažil? Snažil jsem se ochránit Lunu-" skočil mi do řeči.

"Jak? Snažil ses ji ochránit tím, že se zase odstěhuje do Mexika? Teď odešla ze soutěže a kvůli komu asi?Prosím tě, nedělej ze sebe neviňátko. Nezměnil si se, budeš pořád stejný sobec."

"Vidíš? Nenecháš si to ani pořádně vysvětlit. Já taky myslel, že jsme kamaradi a že aspoň ty budeš vědět, že jsem nic takového v plánu neměl ohledně Luninych rodičích! To mi řekla Ámbar až na oslavě, a já jsem s tím nesouhlasil! Skočil jsem na její hru. Já jsem jen chtěl ochránit Lunu, aby ona ji nic neudělala a Ámbar mě potom podrazila. Ale proč to rikam tobě, viď? Ty mi stejně už nevěříš, mám pravdu?"

Gastón na mě chvíli zaraženě civěl. Než ale něco řekl, už jsem byl na odchodu.

Nikdo neví co se dělo těch několik dní, kdy jsem byl s Ámbar. Nikdo se ani neobtěžoval to zjistit, teda aspoň nějak pořádně. Teď jsou všichni naštvaní, a myslí si, že bych byl schopen takhle Luně ublížit.
-------------------

"Luno! Počkej, Luno!" křikl jsem na ni ve škole, kde jsem se ji snažil už asi 10 minut najít. Začala utíkat po schodech. Rozběhl jsem se za ní.

Když už jsem ji skoro měl, zakřičela: "Nech mě, Matteo!"

"Prosím, nech si to vysvětlit." chytl jsem ji za paži a otočil si ji, aby na mě koukala. Ona se mi rukou vytrhl.

"Ne! Proč bych měla? Chtěl jsi-ani nevím co si chtěl. Abychom se odstěhovali? A aby moji rodiče byli zloději? Nechci mít nic společného s někým kdo mi chtěl udělat tohle! Už na mě nemluv. Nikdy!" otočila se a chtěla odejít, zastavil jsem ji. Ani neví, jak mi tyhle slova ubližují.