Lyžařský výcvik

Sedmí den na lyžáku, šestý den lyžování - odpoledne a večer

Oběd mi holky musely nakrájet, ale i tak to bylo moc dobrý. No, po obědě jsme šly s holkama na pokoj.

,,Tak jdu nakonec s Ondrou..." řekla jsem a svalila se na postel.

,,Tak vidíš!"

,,Jo, já vím Adell, a upřímně, už se těším!" řekla jsem a usmála jsem. Byla jsem...šťastná? No, nevím. Vzala jsem blok a kreslila jsem si. Chvíli jsem se zamýšlela,ale pak jsem vzala mobil a vyhledala Ewu Fanou. No a po asi půl hodině byla na papíře. Hmm, dneska mi to jde řeklo si moje podvědomí. Pak už jsme se musely oblékat a jít lyžovat. No, co si budem, těšila jsem se.

,,Můžete si zase lyžovat sami" řekla nám učitelka a tak jsme jely. Dneska bez kluků, bůhví proč. Nějak jsme se nepotkali a navíc jsme od nich chtěly mít pokoj, když s nimi pak budeme muset tancovat.Bylo to klidné lyžování. Nic pomalého, ale ani nic rychlého. Užívaly jsme si to. Na lanovce jsme si vyfotily selfíčko, jak se říká. No, naše výrazy, myslím bez komentáře. Na lanovce, když jsme nasedly, volala mi Ninuš, moje sestra.

,,Ahoj Niky! Tak co, jak se máš?" zeptala se mě.

,,Čau Nínu! No, mám se dobře. Zrovna jedeme na lanovce a užíváme si výhled a západ slunce."

,,No páni! Tak mi pak pošli fotku. Co ruka?"

,,No, už je to lepší, lyžuju, kreslím, ale jídlo mi musí krájet... Akorát, nějak předposlední den bude nějaká párty, takže jsme si museli najít někoho do páru..."

,,Páni a s kým jdeš?" byla zvědavá.

,,Pak se to všechno dozvíš"

,,Dobře...už se na tebe těším. Hlavně mi pošli ten výhled!"

,,Jo, neboj, ale teď budu muset končit. Budeme na konci lanovky..."

,,Jo v pohodě, tak si to tam dál užívej! Měj se hezky!"

,,To ty taky, a taky mi napiš, jak se máš. Ahoj Níne!" pozdravila jsem, Ninušák mě pozdravil na zpět a tak jsem zavěsila.

Na kopci jsem jí tedy vyfotila výhled, schovala telefon a jela. Miluju západy slunce. Značí to pro mě konec dne, pokaždé se mi vybaví, co jsem celý den dělala. Ty hezké, i ty ošklivé vzpomínky, nad kterými se zasměju, zamyslím se nad nimi, nebo se z nich poučím. Stejně tak mám ráda východ slunce, ten zase značí nový den, ve kterém se zase stane spousty věcí. Každý den si musíš užít, jako by to byl tvůj poslední. Říkávala jsem si.

Po lyžování jsem měla zase růžové tváře a úsměv na tváři.

,,Dneska ten západ!" řekla jsem, když jsem Nínovi poslala fotku výhledu, jak jsem slíbila. Pak už jsem mobil odložila a šla do koupelny se umýt. Na hlavě jsem si utvořila vysoký culík, ve kterém byly jen samé vlnité vlasy. Osprchovala jsem se, oblékla do pohodlného oblečení a vyběhla ven.

,,Půjdem za klukama?" zeptala se Anička. Otázka byla mířená spíš na mě, protože od té doby, co mají holky kluky, jsme spolu s Aničkou trávily mnohem víc času.

,,Klidně!" řekla jsem. Anička se zvedla a tak jsme šly. Dvě holky už zase hopkaly chodbou do klučičího pokoje. Blonďatá kamarádka tentokrát zaklepala 

Tak dneska o trochu kratší kapitolka, ale už je dneska druhá, tak snad dobrý...

- Niky