Mléko, toust a med /Larry, Ziam, Shiall/ ✔

Mléko, toust a med

Harry a Louis byli jako bratři. Louisova maminka Jay byla v porodnici ve stejnou dobu jako Anne maminka Harryho. Za dobu, kterou tam strávily se z nich staly dobré kamarádky a když se jim pak narodili synové, byli už od narození prakticky předurčeni být kamarády. Oba žili šťastný a naprosto bezstarostný život, kdy si každý den hráli společně na hřišti, jenže štěstí netrvá věčně.

Když bylo Louimu pět let, Jay zjistili leukémii a všechno šlo dolů vodou. Anne se o Louise starala, když Jay docházela na chemoterapii a i potom, co už věděla, že je to s její kamarádkou tak zlé, že ji doktoři už ani nepustili domů. Bylo pro ni strašně těžké rozloučit se s ní a poté malému Louisovi vysvětlit, že ode dneška se o něj bude starat ona a že jeho maminka už se nevrátí. Byla to ona, která si oba chlapce večer vzala k sobě, protože Louis plakal kvůli mamince a Harry plakal kvůli tomu, že byl Lou smutný.

Jenže, když se život začal opět obracet k lepšímu, osud všem zasadil další ránu. O Louise se přihlásil otec a žádal o jeho opatrovnictví, které mu soud, jako rodinnému příslušníkovi, udělil. Modrooký šestiletý kluk se, místo připrav na první školní den, musel rozloučit se svým milovaným bratříčkem a tetou, kterou bral jako vlastní rodinu a odstěhovat se za otcem do Liverpoolu. Neznámé město, neznámí lidé a úplně jiný život než na jaký byl zvyklý.

Louis vyrostl a v osmnácti letech odešel od otce, se kterým nikdy neměl kromě genetické informace, nic společného a odstěhoval se zpět do Londýna. Ovšem, když pátral po Anne a po Harrym, zjistil, že v jejich rodná ulice se proměnila v obchodní centrum a lidé se odstěhovali do jiných částí Londýna.

* * *

O pět let později

Budík hlasitě zvonil a snažil se přimět mladého muže vstát. Ten se s námahou zvedl z rozehřáté postele, protáhl se a protřel své modré oči, které následně schoval za skla brýlí.
Brýle měl nosit od deseti let, ale otec si je nemohl nebo nechtěl dovolit a tak na ně Louis našetřil až ve dvaceti z vlastních peněz.

Se snídaní se neobtěžoval a rovnou se oblékl do práce. Pracoval v onom nákupním centru, které postavili tam, kde dřív bydlel, když se nad tím zamyslel, byla to celkem ironie. Další ironií jeho života bylo, že vystudoval obchodní akademii a teď dělal obyčejného prodavače v supermarketu a dřel se pro pár korun.

Po cestě potkával lidi, které za těch pět let vídal denně, protože pro ně každý den začínal stejně. On sám si ani neuvědomoval, že i on se k nim řádil. Každé ráno byla jeho první zastávkou kavárna, kde si objednal černý čaj s mlékem a prohodil pár slov s Edem, zrzkem, který tu pracoval a šel zase dál. Po cestě potkal pána se psem a Laylu, to byla holka, která si každý den chodila zaběhat.
Sotva Louis vešel do supermarketu, málem se srazil s panem Dustinem.

„Louisi! Konečně jsi tady. Přišlo mléko a celý ten regál je potřeba trochu srovnat, postaráš se o to, ano?"

Pan Dustin byl vlastníkem supermarketu a ač se tvářil jako skvělý šéf, Louis věděl svoje. Jeho nálady se zvládly měnit rychlostí světla a uměl být pořádná svině, když náhodou něco nebylo podle něj.

„Jistě, pane," povzdechl si brunet a vydal se k regálu, který přímo nenáviděl, pan Dustin to moc dobře věděl, ale i tak k němu Louise dával vždy, když bylo potřeba.

„Prej trochu srovnat," uchechtl se bez špetky humoru, když uviděl regál, který vypadal, že ho snad nikdo nikdy nerovnal, ale přitom tu stejnou sekci třídil včera on. Po hodině usilovné práce zbývalo urovnat jen vrchní polici a Louis si šel pro stoličku, aby to mohl srovnat i nahoře.
Vylezl na dřevěnou židličku a začal se věnovat svojí práci, ale pak se z druhé strany regálu ozvala rána, když někdo prudce položil na zem bednu s pivem, on leknutím nadskočil a spadl.