Under Pressure | Ben Hardy

025

Chvíli po tom, co do pokoje vběhli doktoři, tak z něj vyšli její rodiče, kteří měli oči zalité slzami.
Já a Viktor jsme se rychle postavili a čekali jsme, co se bude dít.
,,Ona-ona se probudila!" řekla šťastně, ale ubrečeně Eva. Já jsem si oddychl, protože jsem se bál, že nastaly nějaké komplikace. Všem se nám najednou vykouzlil úsměv na rtech a z unavených a vystrašených výrazů byly najednou výrazy šťastné.
,,Navrhuji toto." spustil Viktor ,,teď půjdu za ségrou já a Ben ji mezi tím půjde koupit nějakou kytku, a pak si ji půjde udobřit." řekl svůj plán, se kterým jsem naprosto souhlasil.
,,Předpokládám, že neví, že je tady a taky neví to, že je těhotná?" zeptal se Viktor rodičů.
,,Nic neví, necháme to na Benovi." řekl Robert a mně nezbývalo nic jiného než souhlasit.
Vyšel jsem z nemocnice a začal jsem hledat kvetinářství, které by podle Google maps mělo být asi pět domů od nemocnice. Sice jsem blonďatý, ale ten dům bych snad mohl najít i bez map. V tom mě něco napadlo. Vzal jsem telefon a zavolal jsem Lucy.
,,Ano, Bene? Stalo se něco?" zeptala se mě.
,,Ne, nic se nestalo. Jen.. Víš, jak jsme asi před měsícem byli spolu kupovat 'tu' věc?" doufal jsem, že ví, co myslím.
,,Myslíš tam tu malinkou věc? Ano, vím." oddechl jsem si, protože jinak by to byla celkem komplikace.
,,Můžeš mi ji dovézt, prosím. Chci to udělat. Klukům nic neříkej." zastavil jsem před květinářstvím. Říkám, že nejsem až tak blbý.
,,Jee! Velice ráda? Kde ji máš?" zeptala se mě energicky. Z jejího nadšení jsem se musel zasmát. Můj první upřímný smích za poslední tři týdny.
,,Měla by být v mém nočním stolku. Hele, už musím končit. Zatím ahoj." hned jak mi odpověděla, tak jsem zavěsil.
V kvetinářství jsem nechal navázat malou kytici růží a rovnou jsem di tam nechal objednat druhou, trošku větší, na zítra. Po zaplacení jsem se vydal zpět do nemocnice. Viktor už čekal na chodbě. Když mě viděl, tak ke mně přišel.
,,Držím ti palce, kámo." řekl a objal mě.
,,Díky." odpověděl jsem a vydal se ke dveřím.
Zaklepal jsem a čekal jsem na výzvu.
,,Dále." ozval se její slabý hlas, který mi tak chyběl.
Vstoupil jsem dovnitř a přišel k její posteli. Byla otočená zády ke mně, takže nevěděla, kdo právě přišel k ní do pokoje.
,,Ahoj." řekl jsem neutrálně a čekal jsem na její reakci. Ona se na mě otočila.
,,Co tady děláš? Myslela jsem, že už mě nikdy nechceš vidět stejně jako ostatní." řekla a do očí se jí stejně jako mně nahrnuly slzy.
,,Já se ti moc omlouvám. Strašně tě miluju a bohužel jsem si to uvědomil, až když jsem tě ztratil." řekl jsem, ona byla ticho a čekala, co jí dál řeknu.
,,Byl u nás kamarád toho Nathana. Ten, který vás vyfotil, jak se "líbáte" a řekl nám všem, jak to ve skutečnosti bylo. Choval jsem se jako vůl a vím to. Prosím, odpusť mi. Chtěl bych vás zpátky. Oba." rozbrečel jsem se a až po dokončení mého proslovu mi došlo, že jsem použil slovo oba. Čekal jsem na její reakci.
,,Já jsem ti odpustila už dávno. Chápu tě. Taky bych asi věřila více tomu, co vidím na fotce, než tomu, co si člověk může vymyslet." usmála jsem se na mě. Celkem se mi ulevilo.
,,Mimochodem.. Proč si řekl oba?" dodala.
,,Doktoři zjistili, že jsi těhotná." přisedl jsem si k její posteli.
,,Pane Bože! J-Jak? Kdy? Já budu máma? Je v pořádku?" zeptala se zmateně. Teď přede mnou stálo rozhodnutí. Mám ji říct, že jsme měli mít dvojčata, ale že jeden plod bohužel nezvládl tu nehodu, nebo ji to nemám říkat?
,,Prý jsi ve třetím měsíci. A snad víš, jak se dělají děti. To ti vysvětlovat nemusím, ne?" ona jen kývla, chytla si na bříško a zasmála se.
,,Jo, už to tak bude. Ty budeš máma a já táta, ale..." odmlčel jsem se.
,,Ale co..?" podívala se na mě.
,,Ale jeden plod nepřežil. Čekala si dvojčata." řekl jsem a můj pohled jsem přesměroval na podlahu. Rozbrečela se, já jsem ji pořádně obejmul, protože si myslím, že to momentálně hodně potřebuje.
,,Myslím, že se to prostě mělo stát." řekla naprosto smířeně, když se uklidnila.
,,Taky si to myslím. Teď musíš hodně odpočívat, aby aspoň jedno miminko bylo naprosto v pořádně. Ale ty jsi silná a určitě to zvládneš." podíval jsem se na ni povzbudivě, ona na mě zase děkovně.
,,Je tu ale jeden problém." spustil jsem nanovo. Podívala se na mě tázavě.
,,Po dobu těhotenství nesmíš kvůli té nehodě létat letadlem. Tak Eva a Robert vymysleli, že buď můžeme zůstat celé těhotenství tady, nebo tě nějak dostaneme do Česka a já za tebou budu co nejvíce létat. Řekl jsem jim, že rozhodnutí nechám na tobě." měla přemýšlivý výraz.
,,Pokud by ti to nevadilo, tak bysme asi mohli zůstat tady. Miluji to tady a není tady tolik lidí, jako v Londýně. Jelikož chci těhotenství zatajit před novináři, myslím si, že tady pro to bude ideální prostředí a že nás tady nenajdou." řekla svůj plán. Můžete mi, prosím, říct, jak jsem si já zasloužil takovou geniální holku?
,,S tím naprosto souhlasím. Taky úplně nechci, aby se o nás psalo a řešilo se tvůj stav, protože mám rád soukromí." odpověděl jsem ji.

*druhý den večer*
Právě jsem přišel do nemocnice i s překvapením pro Lauru. Tím překvapením je celá Bohemian Rhapsody parta. Lauře jsem neřekl, že mají přijet. Všechny jsem seznámil se situací, ale o tom, že Laura je těhotná, jsem zatím mlčel. Já jsem šel s Lucy a kluci šli před náma a o něčem diskutovali.
,,Máš to?" zeptal jsem se Lucy potichu, aby nás kluci neslyšeli.
,,Myslíš, že bych na něco tak důležitého zapomněla? Copak jsem Joe?" usmála se a do dlaně mi tajně dala tu věc, kolem které dělám takové tajnosti.
,,Díky." usmál jsem se na Lucy. Kluci už na nás čekali před pokojem.
S Lucy jsme vymysleli plán. Spolu s klukama přijdou k Lauře. Udělají ji překvapení a já mezi tím půjdu vyzvednout kytku, kterou jsem si včera objednal. Až budu zpátky u nemocnice, tak napíšu Lucy, ona vezme kluky na hotel, aby se ubytovali a já mezi tím zajdu k Lauře a udělám ji ještě větší překvapení, které určitě čekat nebude.
Kluci s Lucy vešli k Lauře a já jsem se vydal do květinářství. Celá cesta, tam i nazpět, mi trvala asi 45 minut. Před nemocnicí jsem napsal Lucy. Počkal jsem, než všichni vyjdou z nemocnice a vydal jsem se k Lauře na pokoj.
Zaklepal jsem, ale tentokrát jsem nečekal na pokyn a rovnou jsem vešel. Najednou jsem strašně znervózněl.
,,Proč máš tu kytku? Jednu si mi dal už včera." usmála se na mě a hladila si své zatím nevypouklé bříško.
,,J-já.." vytáhl jsem z kalhot tu krabičku, se kterou se Lucy táhla až z Anglie a poklekl jsem si. ,,Už o tebe nikdy nechci přijít, jsi láska mého života. I když spolu nejsme nějak dlouho, tak tě doopravdy miluji, a proto se tě ptám.. vezmeš si mě?" takhle nervózní jsem nebyl ani u zkoušek na vysokou. Laura se rozbrečela.
,,Bene, já nemůžu..."

Tadá..🖤
Další kapitola🖤
Čekali jste to?
Možná vám občas na komentáře bude odpovídat looklikeunicorn ,tak se nelekněte, jsem s ní domluvená, že mi bude pomáhat. Děkuji ti.🖤🖤
-A