Under Pressure | Ben Hardy

027

*o týden později*
Právě s mámou, která přiletěla včera, čekáme na letišti až přiletí Lucy. Obě dvě u nás zůstanou až do svatby.
Co se za ten týden stalo? Vyřešili jsme vše, co bylo potřeba ohledně svatby. Už nám chybí jen mé šaty.
Rozhodli jsme se, že po svatbě veřejně oznámíme, že jsme se vzali a že budeme mít miminko, ale budeme se snažit pořád tajit, kde jsme. Nemá cenu, abysme to tajili, když jsme stejně oba dva aktivní na instagramu, kde by se to určitě časem stejně zjistilo. Hned jak přiletí Lucy, tak jedeme všechny tři do salonu, abysme vybraly šaty. Mám určitou představu, jak by měly vypadat, takže doufám, že takové najdeme. Jinak na letišti jsme dnes všichni inkognito, takže doufám, že Lucy poznám a ona zase mě, protože mé maskování v podobě slunečních brýlí, kšiltovky a velké černé mikiny je opravdu přesvědčují. Pro jistotu jsme s Benem poprosili všechny kluky a Lucy, aby se vždycky na letišti, když k nám poletí trošku kryli, aby se v tom nezačal šťourat bulvár.
,,A není tamto Lucy?" ukázala na nějakou holku s černými vlasy.
,,Ne, mami, Lucy by si určitě nenechala obarvit vlasy na černo." odpověděla jsem jí a dál jsem se rozhlížela, jestli ji náhodou neuvidím.
,,Jak znám Lucy, tak s sebou bude mít hodně velký kufr, co?" zeptala se se smíchem máma. Sice ji viděla jen párkrát, ale měla ji bezvadně přečtenou.
,,Vůbec bych se nedivila tomu, kdyby s sebou měla i dva kufry!" odpověděla  jsem se smíchem.
,,Hele! Vy mě tady pomlouváte?!" najednou se za náma ozvala Lucy. Hned jsem se na ní otočila a objala jsem ji a rozbrečela jsem se.
,,Ahoj, Lucy. Jsem ráda, že tě vidím. My? Ne! V žádném případě! Jen jsme hledaly nějaký záchytný bod, podle kterého tě poznáme." zase jsem se odtáhla.
,,A já jsem si vás mezi tím našla sama. Proč brečím, prosím tě?" usmála se Lucy.
,,To ty hormony. Jsem ráda, že tě vidím." tohle se mi teď děje pořád.
,,Tak holky, povídat si můžete potom. Pojďte už do auta, abysme nepřijely pozdě!" zavelela máma a my jsme ji poslechly.

Cesta k salonu nám trvala necelou hodinu. Hned, jak jsme přišly do salonu, tak se nás ujala velmi milá paní, která nás zavedla až k šatům. Naštěstí ještě nemám skoro žádné bříško, což mě docela překvapuje, když jsem ve čtvrtém měsíci, ale teď se mi to popravdě hodí, protože můžu vybírat z více šatů.
Všechny šaty byly sice nádherné, ale žádné nebyly tak, jak jsem si je představovala.
,,Já nevím. Asi bych si dokázala vybrat, ale žádné nejsou takové, jak jsem si je představovala." řekla jsem po zkoušce asi sedmých šatů.
,,A jak byste si je představovala?" zeptala se paní, která pracovala v salonu, mezitím, než jsem si vyslekla šaty.
,,Nevím, jak bych je popsala. Chtěla bych, aby byly jednoduché. Možná trošku vílí, a aby nebyly úplně bílé. Nevadilo by mi, kdyby byly béžové." odpověděla jsem. Paní si něco pro sebe řekla a už neodpověděla. Sotva jsem se dostala z šatů, tak se v mé kabince zjevila ruka s dalšími šaty.
,,Zkuste tyhle. Mohly by se vám líbit. Jen doufám, že je to vaše velikost." podala mi šaty a já jsem se do nich oblékla.
,,Pane Bože!" řekla jsem, když jsem se v nich viděla. Byly úžasné!
,,Stalo se něco?" zeptala se máma.
,,Já-" došly mi slova, tak jsem jenom vyšla z kabinky a ukázala jsem se ostatním. Když mě máma viděla, tak se rozbrečela za mě.
,,Tyhle si vem. Jsou nádherné a ty v nich vypadáš jako princezna." řekla Lucy a protože mámě očividně taky došly slova, tak jen zabývala na souhlas.
Já jsem se ještě tázavě podívala na paní prodavačku.
,,Vemte si je. Myslím, že tyhle šaty by byly hodně žádané a kdybyste zavázala, tak je ještě dnes prodáme jiné nevěstě. Byla by to škoda, protože Vám ty šaty opravdu moc sluší." řekla. Bylo vidět, že to říká od srdce a ne jenom proto, aby šaty udala, jako to dělá většina prodejců. S Lucy jsme se domluvily, že šaty schováme k ní do pokoje, aby je Ben náhodou neviděl.
Po dvou hodinách máme vybráno! Po zaplacení jsme se i s šaty vydaly zpět domů, kde už na nás čeká Ben, který dostal za úkol uvařit večeři. No, uvidíme, jestli ještě máme kde bydlet.

Ahoj! Další kapitola je tady! Sice s ní nejsem spokojená, ale snažila jsem se.
Co říkáte na výběr šatů? :)
-A

BTW. Už pro vás píšu nový příběh. Uhodnete, o kom bude? :)