Zakázaná láska [dokončeno]

Kapitola VII.

Příští ráno se potkali na chodbě. Markéta ho s úsměvem pozdravila a on jí pouze stroze odpověděl. Bál se, že už z pozdravů a pohledů ostatní poznají, že ji má rád jinak než jako studentku, takže se snažil vypadat zaneprázdněně a chodbou skoro proběhl.
Jakmile vklouzl do svého kabinetu a přivítal se s kolegy, vzal do ruky mobil a napsal jí zprávu.

Markéta seděla v lavici a aspoň jedním uchem poslouchala svoji třídní učitelku, která jim opět místo probírané látky vyprávěla o něčem úplně jiném. Tentokrát byl tématem hodiny dvoudenní školní výlet, který měli naplánovaný na další týden.
Moc ji nevnímala, měla na práci něco mnohem zábavnějšího. Marek totiž první hodinu neučil, takže si mohli celé ráno krásně esemeskovat.
Zamilované usmívání se na mobil jí přerušila až otázka třídní učitelky, která byla stoprocentně mířena na ni: ,,Mohla bys schovat ten mobil? Odepisovat si snad můžeš o přestávce, teď říkám dost důležité informace o exkurzi."
Nemůžu, to má dozor, pomyslela si Markéta a schovala mobil pod sešit.
,,Pardon", zahuhlala. Rozhodla se, že aspoň na chvilku bude předstírat, že dává pozor.
Třídní pokračovala: ,,Takže místo máme vyřešené. A teď ještě kdo s námi pojede. Druhý pedagogický doprovod jsem si sice vybrat nemohla, protože nám ho přidělilo vedení školy, ale myslím si, že budete mít docela radost."
Markéta doufala, že pojede Marek. Znamenalo by to být s ním dva dny v kuse aniž by to bylo komukoli podezřelé. Navíc by se určitě našlo nějaké místečko, kde by spolu mohli být aspoň pár minut sami.
Učitelka rázně přerušila hlasité uvažování studentů a oznámila jméno kolegy. Markéta si říkala, že snad ani není možné, jaké má štěstí, opravdu s nimi pojede Marek.
Studenti ho měli většinou rádi, takže není divu, že se celá třída začala radovat a prohlašovat, že výlet bude určitě legendární. To bude, pomyslela si Markéta a opět vzala do ruky mobil...

Marek se o výletu oficiálně dozvěděl až odpoledne. Neoficiálně už to ale věděl, Markéta mu to psala hned, jak to sama zjistila.
Narozdíl od ní ale ze společného výletu takovou radost neměl. Sice spolu budou moct být dva dny v kuse, ale o to větší je pravděpodobnost, že se o nich někdo dozví.
Vídat se po škole je relativně v pohodě, to snad nikdo ani odhalit nemůže, ale na školní akci by takové chování bylo opravdu nezodpovědné, uvažoval Marek.
Samozřejmě nejspíš budou mít studenti i učitelé nějaký čas na samostatné aktivity a odpočinek, ale trávit ho s Markétou by bylo moc nebezpečné. Rozhodl se, že na výletě se od ní prostě bude držet dál, jsou to přeci jenom dva dny. Stejně se spolu určitě ještě den před odjezdem sejdou. Dohodli se i na nadcházející večer, takže se ohledně dalšího rande můžou domluvit tam.

Ohledně výletu se sice s Markétou dohodnout zapomněl, ale nezapomněl si s ní domluvit schůzku na další den. Byl z ní úplně vedle. Kdyby mohl, nejraději by s Markétou trávil dvacet čtyři hodin denně.
Připadalo mu zvláštní, že to byly teprve tři dny zpátky, co se spolu poprvé vyspali, a on na ni pořád nedokázal přestat myslet.
Zároveň měl ale čím dál černější svědomí. Nejen, že s Markétou opakovaně podvádí manželku, kterou kdysi miloval, ale ještě k tomu riskuje vyhazov z práce, která živí jeho i děti. Navíc je kvůli Markétě dost zanedbává. Uvědomil si, že předchozí dva dny přijel domů až když už šly děti skoro spát. Byl sám ze sebe znechucený. Štvalo ho i to, že musí manželce lhát, proč chodí domů pozdě.
Jsi akorát slaboch, kterej se místo mozku řídí něčím úplně jiným, nadával si v duchu.
Zlobil se na svoji vlastní nezodpovědnost, ale zároveň se nedokázal přestat těšit, až Markétu znovu uvidí.
Když byl s ní, nemusel na nic myslet. Nemusel řešit žádné problémy, nemusel se o nic starat, prostě nemusel vůbec nic, narozdíl od normálního života. Jenom si vychutnával čas s ní...