Lyžařský výcvik

Dopoledne plné srandy - část 2.

* Niky pohled *

Právě jdeme ke klukům na pokoj. Jsme tady už osmí den, to je víc jak půlka.

,,Holky?"

,,Ano Aničko?" podívala se na ni tázavě Áďa.

„Tam bude jmelí co?" zeptala se.

„Sakra, jmelí" řekla Adel.

„To dostanete pusu!" řekla jsem a dál šla.

„No počkej, snad nenecháš Ondru bez polibku!" chytla mě za ruku Emma.

„No a co jako!"

„Víš jak by byl šťastnej?" přidala se Anička.

„On možná jo, ale já ne, nechci to řešit, uvidíme"

„Dobře..."

„A co ty Aničko?" skočila jsme do řeči Emmě.

„Nevím, dala bych mu ji, ale bojím se"

,,Nemáš čeho..." uklidnila ji Adell.

„Víš co? Dám mu jí jestli dá Niky pusu Ondrovi" a po téhle Aničky větě na mě Adell s Emmou hodily pohled, který vypadal jako ,,neuděláš to a my tě zabijem".

„Sakra, však říkám, že uvidím" řekla jsem a radši zaklepala na klučičí dveře.

„ Ahoj" pozdravili jsme se navzájem. Všichni měli dneska dobrou náladu. Až teda na Ondru... Sedla jsem si vedle něj.

„Proč se zas nesměješ...všichni mají dobrou náladu, jen ty se zase kaboníš!"

,,Nojo, promiň" usmál se na mě. Ten smích nebyl pravý, spíš smutný.

„Děje se něco?" divila jsem se. On se jen podíval na kluky.

„Ne, všechno je v pohodě"

,,To vidím, co budeme dělat?" zeptala jsem se pak už všech.

„Nevím, někdo nějaký plán?" zeptal se Alex.

„Půjdeme ven!" napadlo hned Kubu.

„Jo! Můžeme vzít foťáky! Podívala jsem se na Ondru.

„To můžete..." řekl smutně, ale na tváři měl pořád ten falešný výraz.

„ Ty s náma nechceš!" zarazil se Miky.

„Však tak rád fotíš!" přidal se Mates.

„Ale copak můžu jít do mokra! A navíc, akorát bych vás zdržoval a byl bych přítěž..."

„Ondro, nech toho!" řekl Oliver a docela naštvaně. Nad tím mokrem jsem se zamyslela. Když jsem měla tenkrát zlomený kotník, taky jsem chodila ven, ale to mi nohu obalovali folií. Kde tady vezmeme folii? Niko! Kde je asi taková folie! Kde jinde, než v kuchyni.

„Niky, zíráš do blba!" drkla do mě Emma.

,,To jsem zvědavej, co z ní vyleze..." řekl Jonáš.

,,Náhodou, mám skvělý nápad, jak bys mohl jít s námi ven!" vzala jsem za ruku Adell, protože ta mi určitě pomůže nejrychleji.

,,Pojď směr kuchyň" řekla jsem a obě jsme se rozeběhly směrem ke kuchyni.

,,Adell, počkej!" zavolala jsem ještě.

„Co?"

,,Ty dojdi za učitelkou a zeptej se, jestli můžeme ven a já dojdu na pokoj ještě říct Ondrovi, ať jde na pokoj k němu, jo?" Áďa kývla a běžela za učitelkou. Já zase do pokoje.

,,Ondro, běž k vám na pokoj s Mikym a Matesem...my tam za chvilku přijdem jo?"

„Proč"

„ Ondro neptej se a jdi! Zatím si vemte oblečení na ven, jo?" řekla jsem a zavřela za sebou dveře.No, ale pak jsem si ještě na něco vzpomněla. Otevřela jsem ještě dveře.

„Emmí a Aničko, vy ještě běžte za Jirkou a Vojtou, jestli taky nechtěj ven." kývly a já, jelikož Adel už z dálky volala, že můžeme, ale jen do půl dvanácté, což je za dvě hodiny, tak jsem se rozeběhla za ní.

„Kam jdeme a pro co?"

„Do kuchyně pro potravinářskou folii" řekla jsem, když jsme vybíhaly schody.

„Dobrý nápad!". Dorazily jsme do jídelny, kde byli číšníci a tak jsme toho využili.

,,Hello" pozdravila jsem.

„Hello, how can I help you?"

„Would you please give us a food foil?" zeptala jsem se.

,,Why?"

,,Ehh, our friend has gypsum and he can't go out without foil"

,,Ok, stay here" no, vlastně jsem celou dobu mluvila já. Po chvíli ta hodná paní opravdu donesla folii.

,,Thank you so much what you want?"

„Nothing...have a nice day outside!"

„Thank you so much! Thank you !" děkovaly jsme obě. Pak jsme se rychle rozeběhly za klukama na pokoj. Po pár minutách a celé udýchané jsme se dostalz až k nim na pokoj.Po pár minutách a celé udýchané jsme se dostaly až k nim na pokoj. Zaklepala jsem a po chvíli přišel otevřít Miky.

„Máme to!" řekla jsem a ukázala na Adell, která už v ruce držela folii.

„Jsi fakt dobrá!" řekl a pustil nás dovnitř. Kluci už byli úplně oblečeni. Neměli jen bundy. Měli uplý trička, takže pohled na jejich vyrýsovaná těla, prostě to bylo hustý.

„Ukaž nohu" řekla jsem Ondrovi, ten poslušně vyhrnul nohavici a tak jsem začala obmotávat.

„Počkej!" řekl a já ztuhla, co se jako děje? Podal mi lihák.

„Podepiš se!"

„Na úplně čistou sádru?"

,,Jo, budeš první"

„Jak?"

„Jako na ty krásný výkresy..." řekl a otevřel fix, který mi podal. Podepsala jsem se, jako na výkresy.

„Díky" řekl.

„Nemáš za co" řekl a já dál motala. Za chvíli už měl celou nohu omotanou. Folii jsme mu tam nechaly.

„Vem si foťák!" zavolal na mě, když jsme vycházely z pokoje.

„Neboj" zavřela jsem a s Áďou jsme běžely na pokoj. Tam už byly oblečené holky a Vojta s Jirkou. S Adell jsme si jan natáhly na elasťáky šusťáky, mikyny a bundy. Adell si ještě vzala čelenku. A mohly jsme vyrazit.

„Niky!"

„Co?"

,,Čelenku!"

,,Jo, díky Emmí" tak a teď už jsme byli komplet. Před hotelem jsme počkali na kluky.

Část druhá, ještě bude třetí...

-Niky