Den číslo 1 (1.5. 2019)

33 3 0
                                    

Je 1.5. 2019 a já přijal tuto výzvu. Je 08:04 a já vstávám, co udělám jako první je, že se podívám na mobil kdo mi co psal nebo kdo něco přidal na svou sociální síť. Takže projíždím FB a IG. Tuto činnost na mobilu provádím cca 20 minut. Poté se odhodlám a vstávám z postele. Ustelu, otevřu okno v mém pokoji, abych vyvětral smrduté pachy z mé "nory". Je cca 08:30 a já si jdu umýt svou mastnou hlavu, utřu si ji a jdu si vyčistit své tesáky. Celá moje rodina je vzhůru a už sedí dole u stolu a jí, popíjejí kafíčko a kecají. Jdu pomalu po ostrých schodech, které mě při každém šlápnutí řežou do nohy, vlezu do kuchyně. Všechny s úsměvem pozdravím "dobré rááánko" mamka s nadšením odpovídá "dobré rááno bobánku" je se jen tak pousměji svým falešným úsměvem a jdu si udělat snídani, čímž jsou míchané vajíčka. V klidu se napapkám a mamka se mě zeptá jestli nechci za tetkou, že je v práci a můžeme s ní pokecat. Já samozřejmě souhlasil, ale s tím že ve 14:00 musím být doma, abych mohl jít ven se svými kamarády. Mamka odpoví "jo jo, dlouho tam nebudeme, maximálně jednu hodinku". Je 09:54 a já s babičkou, která se přidala k nám s tím že pojede, čekáme venku jak tvrdý Y, protože se moje mamka musí nalíčit. Po asi 20 minutách vyrážíme. Dorazili jsme na místo. Tetka nás s radostí přivítala v obchodě, kde pracuje a my začali nakupovat. Říkám mamce "ježiš marja toto je tak vynikající, vezmeš mi to?" Mamka odpovídá "jo klidně si to vezmi". Došli jsme do oddílu s parfémy, kde byli testry daných voňavek. Tak jsem vyzkoušel asi 6 různých pánských voňavek, které celkem páchly. Po 15 minutách v oddíle s parfémy mi odumírají čichové buňky. Je 11:16 a my po dlouhé době jdeme zaplatit náš převážně sladký nákup. V 11:32 odjíždíme z obchodu a mojí mamku napadlo, že by jsme se mohli podívat k další tetce na návštěvu, teď už, ale k ní domu. Dorazili jsme a s nadšením a úsměvem nás přivítala maminka mé tetky. V klidu nás posadila do kuchyně, kde seděla i tetka a začali jsme si povídat, no spíš rodiče si začali povídat. Je 15:46 a my se loučíme a vyrážíme od tetky směrem domů. Já s nadšením píšu kamarádům jestli tedy nechtějí jít ven, odpovídají, že chtějí. Všichni se dohodneme že se sejdeme na náměstí u lípy a také že se stalo. Sešli jsme se na náměstí kde jsme si chvilku povídali, ale po nějaké době jsme se přemístili k rybníku s názvem Cimrák. Sedíme tam a povídáme si. Když v tu ránu si vzpomene má kamarádka, že musí jet na box a že v 17:19 ji jede autobus. Takže je asi 16:37 a my vyrážíme z Cimráku směrem ke kamarádce domu. Když jsme u jejího baráku, rozloučíme se a já se svým kamarádem vyrazíme domu. Cestou si povídáme o různých kravinách. V 17:42 dorazím domů, kde opět všechny pozdravím. Všichni mě pozdraví a udiveně se ptají jak to, že jsem tak brzy doma? Já odpovídám "prostě jsme chtěli domu noooo...". Sundám si boty, bundu a jdu do kuchyně kde jsou na stole připravené jahody. Volám "ty jahody můžu sníst?" žádná odpověď, ptám se ještě jednou a hlasitěji "ty jahody můžu sníííst?" babička odpovídá "jo jo můžeš ty jsou pro tebe". Já s radostí odpovídám "děkuji, děkuji". Tak jdu a jahody si očistím. Babička přijde do kuchyně a povídá "co budeš s těmi jahodami dělat?" já říkám "udělám si jahody s mlíkem" babička povídá "tak to jo, ale až je budeš mačkat, mačkej je rukama a ne lžící" odpovídám "ano ano neboj" Jdu na to umyji si ruce a jde se mačkat. Když jsou jahody úplně na kaši, nalívám do misky s jahodami mléko. Jahody s mlékem jsou na světě a já si je jdu sníst v klidu nahoru k počítači. Zapnu počítač, převléknu se do domácího oblečení. Počítač běží a já si otevírám platformu s názvem Youtube, abych se mohl při požírání jahod s mlékem koukat na nějaké videa, kde někdo něco také papká. Abych u toho papkání nebyl sám. Když už to mám snědené, vypnu Youtube a jdu si zahrát hru. Je 20:03 a já teď píšu tento můj celý den. Ptáte se co bude dál? Proč to nedopíše úplně do konce? Já Vám na to odpovím, je to úplně jednoduché, protože poté co toto dopíšu se půjdu ještě napapkat, vykoupat a půjdu si s úsměvem na tváři lehnout.

Deník - Jakub....(výzva)Kde žijí příběhy. Začni objevovat