Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 13

Xukun

Nasedneme do dodávky, chvíli mi trvá, než si uvědomím, že jsem si hned sedl vedle něj. A vedle mě si hned sedne Justin. Já si opravdu myslel, že jsem ten budík nastavil! Ale on...nezvonil nebo spíš zvonil, ale až v 9:00. A Justinův budík zvonil až v 10:00. No, trošku nám to nevyšlo, cítil jsem se kvůli tomu hrozně, protože jsem nechtěl přijít o víkend s Yixingem, proto jsem teď opravdu šťastný, že s ním můžu jet dodávkou a o ten víkend nepřijdu. Možná se mi to jen zdá, že když sedíme vedle sebe, tak víc rozkročí nohy, aby se nohou dotýkal té mé. Trošku se začervenám a sklopím hlavu, rozhodnu se uvelebit a nenápadně se svým ramenem natisknu na to jeho.

Cesta je dlouhá, ani si neuvědomím, kdy jsem zavřel oči a usnul.

„Xukun, vstávej." Slyším a cítím, jak mi někdo prohrábne vlasy. Ospale otevřu oči, přijdu na to, že mám hlavu v jeho klíně, tak se hned zvednu.

„Omlouvám se." Zamrkám a protřu si rozespale oči.

„Nic se nestalo." Zakroutí hlavou a usmějeme se. Vyjdeme z dodávky, překvapeně vydechnu, když se moje oči upřou na nádhernou pláž.

„Uaaa, to je krásný." Vyjeknu a sprásknu ruce.

„Ano, je." Slyším vedle sebe Yixinga, zadívám se na něj, ale díval se na mě, pak si odkašle a jeho oči se upřou na pláž a moře.

Dojdeme do hotelu, všichni byli ubytovaní, takže dostaneme s Justinem pokoj spolu a Yixing má svoje apartmá. Vyjedeme s Justinem výtahem do 4 patra, kde je náš pokoj, na chodbě už byl děsnej bordel a ostatní trainee tam dělali nějaký kraviny.

„Ooo, jak jste se sem dostali? Mysleli jsme, že zůstanete tam." Zasměje se Quanzhe a doběhne k nám.

„No, narazili jsme na Yixinga, takže nás naštěstí vzal dodávkou." Usměje se Justin a začne odemykat pokoj, hodíme si tam kufry a převlékneme se a uvědomíme si, že bude za chvíli oběd, tak dojdeme dolů.

„Wooow." Vydá ze sebe Quanzhe, když dojdeme do obrovské jídelny. Všechno vypadá moc krásně, Yixing už seděl u stolu, vedle něj byla volná židle, tak se na mě nenápadně, ale významně usmál a hlavou k židli lehce pokynul. Radostně se zatetelím a nenápadně odstrčím Zerena, který vypadal, že si vedle něj chce sednout. Zadívá se na mě, nenápadně ho probodnu malým pohledem a sednu si vedle Yixinga.

Začnou nám nosit oběd, všechno je tak výborné.

„A co vlastně máme v plánu?" zadívá se Ziyi na Yixinga, vypadal velmi zvědavě, ale to jsme asi všichni. Taky bych rád věděl, co vlastně máme v plánu a tak moc rád bych se procházel sám s Yixingem po pláži. Při romantickém západu slunce....ooooh.

„No, dneska máme všichni volný program, takže se můžete projít po okolí, jít k moři nebo dělat, co budete chtít. A plány na zítra vám sdělím až při večeři." Zakývá hlavou. Ziyiho otázku sice jeho odpověď moc nezodpověděla, ale všichni jsou nadšení z toho, že budou mít volnou chvíli a budou si to tady moct užít jak jen budou chtít.

Ale stejně, po obědě si dáváme všichni pauzu a většina se rozhodne, že půjdou k moři, kam jdeme skoro všichni. Jen já jsem zpožděný, protože nemůžu najít plavky a nikdo na mě nepočká, takže, když je konečně najdu v tom zpropadeném kufru narvané v kapse, o které jsem neměl ani tušení, že tam je, tak se nadšeně usměju.

Převléknu se do plavek a ještě si učešu vlasy a zadívám se na sebe do zrcadla. Zajímalo by mě, jestli půjde Yixing taky k moři?

K plavkovým kraťasům si vezmu bílé tričko, ještě si vezmu ručník, zamrknu pokoj a vydám se chodbou. Myslím, že Yixing má pokoj skoro až nahoře...tak daleko. Smutně si povzdechnu, dojdu k výtahu, abych si ho tlačítkem přivolal.

Nějakou dobu to trvá, než ke mně výtah dojede, ale rozzáří se mi oči, když se výtahové dveře otevřou. Stojí v nich Yixing, když mě zpozoruje, tak se taky usměje, proklouznu za ním dovnitř, ale zakopnu o práh výtahu a zase skončím v jeho náruči. Nad tím už se ani nedá smát, opravdu už to nevypadá ani jako náhoda a ani jako známka nešikovnosti, když mu neustále lítám do náruče.

„Jdeš na pláž?" zasměje se a pomůže mi se od něj odlepit. Sjede mě svým nádherným pohledem a jen lehce si skousne ret, ale když si všimne toho, že jsem si toho všiml, tak si přestane ret skousávat.

„Mhh," zuřivě přikývnu hlavou. „taky tam jdete?" zamrkám na něj. Lehce přikývne, zastavíme ve 3 patře, kde nastupuje spousta lidí. Ucítím jeho ruku na svém zápěstí, za které jen lehoučce trhne, aby mě přitáhl k sobě, než mě ti lidé, co se cpou do výtahu nepřeválcovali. Nevím, jestli to je tím minimem místa, nebo tím kvantem lidí nebo prostě...jen tím, že chce, když mě k sobě přitáhne ještě blíž a natiskne mě na svoje tělo. Zvednu k němu hlavu a naše pohledy se hned střenou a já ucítím jeho ruku, jak lehce přejede po mém boku.

„Jsme v přízemí." Zašeptá a neodtrhává ode mě svůj pohled, lidé začnou vystupovat a já si smutně povzdechnu, když se od něj musím odlepit, abychom vystoupili z výtahu. A společně dojdeme na pláž, kde jsou ostatní, trošku zvláštně se na nás podívají, když nás vidí přijít společně, ale s úsměvem to ignoruji.