Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 23

Xukun

Zalezu opatrně do pokoje, všichni už spí, tak si ještě rychle skočím do sprchy a pak zalehnu do postele. Ještě se chvíli převaluju v posteli, než se mi podaří s myšlenkami na něj usnout. Tolik bych si zase přál usínat s ním a probouzet se vedle něj, což je ta nejkrásnější věc na světě. Vybavuji si, jak krásně vypadá...jak se na mě usmívá s těmi krásnými ďolíčky, o kterých jsem nevěděl, dokud jsme spolu nebyly sami a dokud se na mě tak krásně neusmíval. Ráno nás vzbudí budíček jako každý den, což je Jacksonův rap. Ale já vyjeknu, když otevřu oči a u mé postele sedí Jieqiong a Xiao. Nechápavě vyjeknu a zadívám se na ně.

„Vyspal ses dobře?" zašvitoří Jieqiong a podepře si rukama hlavu. Proč se na mě obě dvě tak divně culí? Justin a Yubin dostanou infarkt, když je vidí u nás v pokoji. Nejistě přikývnu, že ano, dobře jsem se vyspal.

„Nemusíš se bát, vaše tajemství je u nás v bezpečí." Nahne se ke mně Xiao a zašeptá to tak, aby to nikdo neslyšel. Vyjeknu, jak to krucinál ví?!

„Podporujeme váááás." Zašeptá i Jieqiong. Odkašlu si, když ty dvě odejdou, abychom se mohli začít převlíkat, protože za chvíli musíme být na rozcvičce.

„Co to bylo?" nechápavě na mě zamrká Yubin.

„Netuším." Zakroutím hlavou a pokrčím rameny. Vzhledem k tomu, že opravdu netuším, co se to právě stalo, mi uvěří a přejde to mlčení stejně jako Justin. Nachystám si oblečení a vezmu do ruky telefon. Zamyslím se, asi bych ho opravdu neměl mít uloženého jménem...a tak začnu u oblékání přemýšlet, jak bych si ho uložil. Hodím na sebe růžovou mikinu a vezmu si bílou kšiltovku.

Nenapadne mě, jak bych si ho mohl přejmenovat a už ani nemám čas mu napsat sms na dobré ráno, protože mě Justin tahá na rozcvičku. Začneme se protahovat běhat, dělat kliky, prostě rutinní ranní rozcvička. Ale všichni jsou zvědavý, jaký bude další program, který se dozvíme po rozcvičce.

Všichni se seřadíme v místnosti a čekáme, než dorazí Yixing. Je tak krásný, když dojde, očima vystřelí ke mně a jen maličko se usměje. Pak aby se neřeklo se usměje i na pár ostatních.

Dozvíme se, že si máme vybrat písničku, uděláme skupiny a pak mezi sebou budeme soupeřit. Všichni posloucháme písničky, které nám pouštějí, a ze kterých máme na výběr. Jsem nadšený, protože všechny ty písničky jsou boží.

„Po téhle group battle bude vyřazena půlka z vás." Yixing zvážní, všichni vytřeští oči a mezi nimi i já. 50 lidí? Vážně tolik vyřadí? Buší mi srdce, najednou si neumím představit, co když mě vyhodí?

I když na jednu stranu...kdyby mě vyhodili, tak bychom se nemuseli skrývat, ale i tak...panebože, nechci být vyřazený, tohle byl vždycky můj sen.

Překvapeně zamrkám, když mě Yixing vyzve jako prvního, protože jsem by v Ei Ei jejich centrem. Vyjdu za ním a on mě pobídne, abych si vybral písničku. Skousnu si ret a tolik se na něj snažím nekoukat a vidím, že on to má stejně, oba uhýbáme pohledem, kam můžeme.

Stoupnu si pod písničku PPAP a usměju se. Sklopí s úsměvem hlavu a pobídne mě, abych si vybral členy do mého týmu. Zamyslím se, oh panebože, jeho si vybrat nemůžu? Zaseknu se na něm pohledem, kývne na mě, abych začal, a tak pohledem uhnu.

„Prvního si vyberu Ziyiho," usměju se, když v drese skupiny B vyleze. Hodně jsme se skamarádili, když byl ještě v A, tvrdě pracuje, takže vím, že je tím pravým, koho v týmu chci. „Yachen, Rui a Zheingting." Pokračuju, dokud si nevyberu úplně všechny členy.

Máme všichni vybráno a jsme rozdělení, tak máme na chvíli pauzu.

„Xukun, počkeeeej." Uslyším za sebou, když jdu po chodbě. Otočím se a zamrkám, když za mnou běží zase ty dvě. Odkašlu si a čekám, až ke mně doběhnou. Začnou mi šeptat, abych šel na záchod o patro výš, nechápavě na ně zamrkám a chci něco říct, ale každá mě chytí za jednu ruku a táhnou mě ke schodům, po kterých jdou se mnou. Nic nechápu a odkašlu si, dojdou se mnou ke dveřím od záchodů. Strčí mě dovnitř a zavřou dveře, vyjeknu a nic nechápu, ale pak uvidím Yixinga, jak na mě překvapeně mrká.

„Aby vám nebylo smutno!" zapiští ty dvě za dveřmi a pak jde slyšet, jak běží pryč. Skousnu si ret a překonám tu vzdálenost mezi námi, Yixing se nejdřív napne, ale pak mě obejme a natiskne mě víc na svoje tělo.

„Ony to taky ví?" zamrkám na něj a trošku se od něj oddálím, abych mu viděl do obličeje.

„Vypadá to tak." Odkašle si a usměje se. Obejmu ho kolem krku a přiblížím se svými rty k těm jeho. „Tady bychom...neměli...Xukun, no tak." Zašeptá do mých rtů. Ale jeho slova nesedí k jeho tónu hlasu, který mi říká, jak moc po tom toužím. Seru na to, seru na všechno a vpiju se do jeho rtů. Nejdřív něžně, cítím, jak se nejdřív vzpírá, ale pak ucítím jeho ruce na svých zádech, jak mě na sebe víc hladově a naléhavě přitiskne. Náš polibek se stane vášnivějším, víc se k sobě tiskneme a já mu prohrabávám s vášní vlasy, otočí se se mnou a vysadí mě vedle umyvadla, přitáhnu si ho za oblečení víc na sebe a nohama ho obejmu kolem pasu. Líbáme se tak vášnivě a tak hladově, tak naléhavě, jak moc jsme po tom oba dva toužili. Otevřou se dveře od záchodů a vevnitř stojí Ronghao a odkašle si. Něco zamumlá a hned se ve dveřích otočí a jde pryč, oba lapáme po dechu, ale jakmile se zadíváme do svých očí, tak to nevydržíme a znovu se na sebe vrhneme. Chvíli se snažíme líbat něžně a pomalu, ale ta vášeň a ta naléhavost, to, jak oba víme, že máme jen chviličku, že se musíme znovu rozdělit, nás popohání k vášnivému polibku. A mě vůbec nevadí, že mu naprosto ničím účes tím, jak pevně svírám jeho vlasy ve své dlani a jak mu neustále projíždím prsty ve vlasech. Pohladí mě oběma rukama po stehnech, vzdychnu do polibku, jak moc toužím po jeho dotecích, aby z mého těla udělal něco, co patří jen jemu. Zajedu rukama pod jeho tričko a přejedu dlaněmi po jeho dokonalé nahé hrudi.

Dveře se rozrazí znovu, Jackson vejde a ani si nás nevšimne, odkašleme si, když zaleze na záchod, kde vykoná naštěstí rychlou potřebu. Vyleze z kabinky, než se od sebe stihneme oddálit, ignoruje nás, umyje si ruce přímo v umyvadle, které je vedle mě, usuší si ruce, sundá kšiltovku a prohrábne si vlasy. Pak si kšiltovku vrátí zpátky na hlavu a odejde, zatímco mi na sebe překvapeně koukáme.

Ale musíme se rozloučit, protože signál nám hlásí, že se máme všichni ještě jednou seřadit v hlavní hale. Dáme si posledních pár pusinek, než se rozloučíme a já na jednu stranu smutně, ale na druhou šťastně, že jsme se viděli alespoň na chvíli, cupitám za ostatními.