Idol Producer ✓ || Zhang Yixing & Cai Xukun

Idol Producer 28

Justin

Zadívám se oknem ven a povzdechnu si. Máme chvíli odpočinek, ale já stejně...nevím, co dělat, když nemáme program. Možná bych věděl, ale to byl nesměl mít v myšlenkách jen jeho.

Jo, je mi 15, ale i přesto, když jsem byl o něco mladší, tak jsem si maloval, jak krásně to bude vypadat a jak krásné to bude, až se jednou zamiluju. Maloval jsem si, jak to bude krásné a bláznivé, jak mi bude srdce zběsile bušit a jak se na mě můj milovaný bude dívat tím krásným zamilovaným pohledem, který vídávám v romantických filmech. Ale nic nebylo takové, jaké by se zdálo.

Když jsem se s Chengchengem seznámil, tak jsme ještě nenastoupili do Yuehua Entertainment. Vlastně do té doby, než nás přiřadili do stejné skupiny, tak jsme ani nevěděli, že se hlásíme do stejné. Bylo to takové...taková ta hloupoučká pravá láska? Bylo mi sotva 14, byl jsem stydlivý a ani on si nebyl moc jistý spíš jsme vlastně spolu chodili jen za ruce, procházeli jsme se...ani jsme toho moc nenamluvili, ale i přes to...cítil jsem, že se máme hodně rádi, že to možná oba cítíme stejně. Že když možná oba trošku dospějeme, tak to může být taková láska, o které každý sní.

Jakmile jsme se ale dostali oba do stejné skupiny, tak jsme oba věděli, že spolu nemůžeme nic mít, že by nám to mohlo překážet...že bude lepší, když skončíme jako přátelé. To byl jeden z našich pomalu nejdelších a taky nejvážnějších rozhovorů a já mám stále pocit, že jsem se z toho ještě nedokázal dostat. Co bylo horší, týden jsme se neviděli a pak Chengcheng přišel se svojí chladnou maskou a já byl v háji. Ne, že by mě ignoroval, jen prostě...už to nebyl on.

Opřu se čelem o chladné okno a dlouze si povzdechnu.

„Co tady provádíš?" leknu se, když se otočím a vidím ve dveřích stát Zhengtinga. Uhnu pohledem, je jediný, kdo ví o tom, co cítím...hlavně proto, že s ním se dá mluvit o všem, je jediný, kdo ví, že mezi námi něco bylo...jestli to vůbec pro Chengchenga něco znamenalo. Ale on je mojí...podporou. „Měl bys odpočívat, když máme chvíli volno." Vážně se na mě zadívá. Je to takový leader naší skupiny, vždycky se o nás všechny staral, podporoval nás a povzbuzoval.

„Um, měl bych." Přikývnu a znovu si povzdechnu.

„Tak šup, do postele." Tleskne a nažene mě do postele. Nahodím na něj smutné psí oči. „Taky se jdu natáhnout, musíme využít každou chvilku, kdy můžeme odpočívat." Mrkne na mě a já přikývnu. Lehnu si do postele a přehodím si ruku přes čelo. Jak na něj mám přestat myslet, když vypadá tak krásně? Jak mám přestat být nervózní, když mě jeho oči pozorují?

Z myšlenek mě ale vytrhnou vzlyky, které se blíží ke dveřím od mého pokoje. Dostanu se do sedu a do dveří se zlomeně dobelhá Xukun a stírá si slzy. Hned vyletím z postele a podepřu ho, následně mu pomůžu do postele a svalím se do ní sní. Lhal bych, kdybych tvrdil, že nevím, proč je na tom takhle...všiml si toho každý, i ten, kdo si doteď nevšiml, jak spolu s Yixingem flirtují.

Dneska se k němu totiž Yixing choval úplně jinak, několikrát ho seřval, ale ne tím hravým tónem a s úsměvem jako vždycky, tentokrát to bylo jiné. Měl zlý pohled, nepřístupný, myslel to vážně. A přitom Xukun ani nebyl ten, kdo ten tanec pokazil, mohl za to původně Quanzhe, když zakopl o vlastní nohu a spadl na Linonga, který následně spadl na Xukuna a ten udělal ten krok špatně.

Hladím ho ve vlasech a snažím se ho utěšit, ne ale že by mi to šlo. Neví, co se stalo a já to taky nevím, jak bych taky mohl. Měl jsem za to, že je mezi nimi všechno v pořádku, včera vypadali oba tak dobře, to, jak se oba smáli, když Jackson vyprávěl vtipy ve chvíle volna. Svraštím obočí, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc dostávám názoru, že láska...není lehká. Je to možná ta nejkrásnější věc na světě, ale...takhle by to přece být nemělo? Pokud je něco tak krásné, tak přece...by to nemělo být tak bolestivé.

„Ani...ani...mi nechce říct..co...co se d-děje...n-nenechá mě s-s-s ním mluvit." Mumlá mezi těžkými vzlyky, víc ho obejmu a hladím ho ve vlasech. Máme už posledních 20 minut pauzy...neměl by zůstat v takovém stavu. Ale...máme další tréning s Yixingem a já si nemyslím, že bude schopný to zvládnout. Vlastně si uvědomím, že Linongovi se udělalo špatně a nechali ho na pokoji, aby si odpočinul.

„Zůstaň tady, dobře?" pohladím ho po vlasech, navedu ho, aby si lehnul do postele a zakryju ho. Rozběhnu se chodbou ke schodům a pak rovnou do kanceláří, které patří Xiao a Jieqiong, ty dvě bych mohl přemluvit, aby nechali Xukuna do večera v pokoji.

„Stalo se mezi nimi...něco?" zadívají se na mě obě smutně, hned mi dojde, o čem mluví. Už mi stihlo předtím dojít, že o nich vědí.

„Nevím, co...Kunkun to taky neví." Smutně si povzdechnu. „Nezvládl by tu lekci s ním." Vypustím ze sebe upřímně.

„Dává mu to pěkně sežrat, a jestli Kunkun neví, co se děje, tak to pro něj musí být ještě horší." Uzná Xiao a řekne mi, abych mu řekl, ať zůstane na pokoji, že to s ostatními a hlavně s Yixingem vyřídí. Přikývnu a rozběhnu se zpátky do pokoje, abych mu to řekl. Ještě s ním čekám, než skončí přestávka a dojdu zpátky na místo, kde si opakujeme nové choreografie.

„U-Um." Odkašlu si a myslím, že jsem se ztratil a už nějakou dobu bloudím v kruhu. Jak jsem se sakra zvládl ztratit, vždyť jsem věděl přesně, kde to je. Za chvíli začnou a Yixing zpraží i mě, když přijdu pozdě. Bůhví, jestli ještě nenařídil vytáhnout Xukuna z postele.

„Justin?" ozve se po chvíli z konce chodby, s naději do toho místa zabodnu svůj pohled a pak se usměju, když vidím Chengchenga. „Ztratil ses?" pousměje se a já přikývnu. „Tak pojď tudy." Ukáže mi, abych šel za ním, zakývám hlavou a hned k němu začnu cupitat, nevím, kdo tu podlahu voskoval, ale navoskoval ji opravdu pečlivě, protože mi to uklouzne a Chengcheng mě začne chytat, abych nespadl na zem.

„Děkuju." Zamumlám, když mě drží ve své náruči, zatímco já se snažím vzpamatovat ze svého skoro pádu.