Společník 2 ✓ || Wang Ziyi & Zhu Zhengting

8

Ziyi

V práci jsem zařídil, aby všechno, co se bude muset řešit s tím kreténem, řešil Yanjun, řekl jsem mu, ať neřeší proč, ale že to tak prostě bude. Nechci toho člověka už v životě vidět, musel bych ho zabít za to všechno, co udělal.

Těším se domů, tolik se za ním těším. Na jeho krásný úsměv, jeho oči...jako by se jim vrátila jiskra, najednou se jeho oči víc smějí, po tom, co mi o sobě všechno řekl, cítil jsem, jak se najednou sám cítí lépe.

Přehodím si dvě odpolední schůzky místo oběda, abych mohl skončit dřív. Nechci ho nechat čekat až do 4, takhle budu moct skončit alespoň o hodinu a půl dříve.

Takže jen co skončí má poslední schůzka, tak si rychle pobalím věci a vykročím k autu, abych byl co nejdříve u něj. Zaparkuji u svého domu a rychlými kroky se vydám ke dveřím, otevřu je a hned za sebou zavřu a začnu si zouvat body.

„Vítej doma." Slyším jeho nádherný hlas, zvednu hlavu a vidím ho, jak se opírá ve dveřích, na sobě měl krásnou růžovou zástěru s bílými volánky a celým dům krásně voněl jídlem.

„Jsem doma." Sladce se usměji, na tohle jsem čekal celý život. Je to hned jiné, najednou cítím, že tento dům můžu nazývat domovem, a to jen díky tomu, že je tu on. Dojdu k němu a vtisknu mu pusinku, měla to být jen malá přivítací pusa, ale když obmotá ruce kolem mého krku a přitáhne si mě k sobě blíž, abych se neodtahoval, tak neodolám a se zavrněním ho zády lehce opřu o zeď, abych se do jeho rtů vpil více. Vychutnávám si každý kousek jeho rtů, každé jeho zavrnění, každý vzdech, kdykoliv ho rukama pohladím po těle, ať už jsou to boky nebo záda, vrní pod tíhou každého mého sebemenšího doteku.

Po chvíli polibek ukončím několika pusinkami a usměji se. Dojdu se převléknout do domácího, zatímco Zhengting začne chystat jídlo na stůl. Nechci na něj spěchat v těchto ohledech...nejen v sexu, ale celkově, po tom, co si toho tolik zažil. Nechci udělat nic, co by mu mohlo ublížit, nic, čím bych ho mohl vyděsit nebo rozesmutnit. Nechci, aby si u něčeho, co udělám vzpomněl na toho hajzla.

Převléknu se do tepláků a černého trička, sejdu k němu dolů a sám si skousnu ret, když se na mě otočí od kuchyňské linky a skousne si při pohledu na mě ret. Dojdu k němu a pohladím ho po zádech, obdaruji ho pusou na krk a sednu si ke stolu. Společně se najíme a já...snad nikdy nebyl šťastnější, když spolu takhle jíme, usmíváme se na sebe...cítím se jako by to byl ten nejkrásnější sen, ale už to není jen sen, je to realita. Ta nejnádhernější. Sklidím nádobí ze stolu, zatímco Zhengting stůl utře, otočím se od linky a sladce se musím usmát, když sedí na stole a pomrkává po mě.

„Děje se něco?" dojdu k němu, překvapeně se zasměju, když mě chytí za tričko a stáhne mě k sobě mezi svoje nohy. „Ale." Zavrním překvapením, když mě jeho nohy obejmou kolem pasu a jeho ruce přejedou po mojí hrudi. Neubráním se a nosem se otřu o jeho klíční kost, začnu se jím otírat o každičký kousek jeho krku a užívám si, jak mé uši zaplavuje jeho vrnění a občasné vzdychnutí, když jeho krk obdaruji polibkem.

„Máme přece ještě něco na práci." Zašeptám do jeho rtů.

„Nepočká to." Zavrní mi to rtů a rukama mi zajede do vlasů.

„Nechci, aby na tebe bylo moc brzy." Zašeptám a dám mu pusu. Pomaličku ho pohladím po stehnech a on zavrní a pomaličku přikývne. Myslím, že si sám není jistý, jestli je brzy nebo je to v pořádku. „Nemáme kam spěchat." Dám mu pusu na nos a sladce se na něj usměji. Obdaruje mě tím nejkrásnějším úsměvem a přikývne.

Vydáme se za Rei do kanceláře, pozdravíme se s ní a sedneme si k ní za stůl. Tak nějak jí došlo, co se stalo, když jí volal Zhengting.

„Neměla bych to říkat, ale jsem ráda, že půjdeš pryč, Zhengting. Konečně budeš žít hezkým životem, prožil sis svoje a já vím, že si zasloužíš být šťastný," usměje se na Zhengtinga nefalšovaným šťastným úsměvem. „a taky vím, že tě svěřuji do těch nejstarostlivějších a nejjemnějších rukou, protože vím, že ti Ziyi nikdy neublíží." Mrkne na mě, ale s lehkým zasmáním mi pohrozí prstem. Vyřešíme papírování, konec smlouvy, nakonec nám popřeje hodně štěstí a vidím, jak Zhengtingovi spadl kámen ze srdce, když jsme nasedli zpátky do auta. Asi si myslel, že všechno bude probíhat špatně, ale jsem rád, že to dopadlo v pravý opak.

Napustíme si společně vanu, opřu se o její okraj a Zhengting si vleze moje nohy a oba nějakou dobu lebedíme v příjemně horké vaně s pěnou.

„Díval ses na nějaké práce?" začnu mu lehce šampónem masírovat vlásky a musím se usmát, když začne vrnět jako kočka.

„Díval ale...nemám šanci," zakroutí hlavou. „chtěl bych pracovat s dětmi, ale...nemám na to vzdělání a navíc...moje minulost." Zakloní hlavu, aby mi viděl do tváře a ohrne spodní ret přes horní. Usměju se a dám mu pusu na nos, když má takhle zakloněnou hlavu.

„Zítra mám dopoledne volno, práci mám až na odpoledne, objedeme spolu pár školek a uvidíme, hm?" zasměju se, když se ponoří do vany, aby si smyl šampón a pak si rukama odstraňuje pěnu z očí a obličeje. Nadšeně u toho kývá hlavou a já se musím zasmát, jak moc je roztomilý, když je takhle šťastný.

„Děkuju." Přitulí se ke mně a sladce se na mě usměje. Dám mu pusu a sladký úsměv mu hned vrátím. Ještě chvíli se spolu koupeme, po vysušení a převlečení do pyžama si oba dva vlezeme do postele a hned se k sobě přitulíme. Zavřu oči a musím zavrnět, jak moc je to nádherné, mít ho u sebe...usínat s ním a probouzet se s ním. Nic nádhernějšího na světě není. Mám pocit, že už spí, ale můj pocit se změní ve chvíli, kdy ucítím jeho zlobivé rty na svém krku, jak po něm lehoučce přejíždějí. Zavrním a pohladím ho po zádech, než se naděju, tak si na mě vleze a obkročmo si na mě sedne. Neubráním se zavrnění a lehce rukama přejedu po jeho bocích. Zavrní, až moc slastně na to, abych se dokázal držet na uzdě, přimhouří při svém slastném zavrnění oči a já si musím skousnout ret.

Nahne se ke mně a než stačí cokoliv udělat, tak se vrhnu na jeho rty, jeho ruce přejíždějí po mé hrudi, z jednoho místa na druhé a já cítím, jak moc se můj rozkrok stává neposlušnějším a neposlušnějším. A on to moc dobře ví, protože když se zadečkem o můj rozkrok otře a přijde na to, jak moc vzrušený jsem, tak mi zavrní do rtů a začne se svým zadečkem otírat o moje vzrušení dráždivěji.

Nechtěl jsem na něj spěchat, ale ve chvíli, kdy ze mě začal skoro až strhávat kousky oblečení, už nebylo cesty zpět a i já se rukama vydal zbavit ho toho otravného oblečení. Jsme oba nazí, naše rty o sebe vzrušeně narážejí, vzdycháme si do rtů a já věděl, že ho chci nechat nahoře. Chci, aby si sám určoval tempo, aby všechno bylo tak, aby se mu to líbilo. Nechci riskovat své zbrklé pohyby, ale ve chvíli, kdy začne dosedat na moje vzrušení se moje myšlení vypne a já se neubráním zasténání. Rukama přejíždím po jeho bocích, abych ho uklidnil, začali jsme se znovu líbat a v polibcích jsme oba tlumili své slastné vzdechy. Sám se začal pohybovat, když se cítil být připravený, hladil jsem ho všude po těle, sám jsem přešel do skoro sedu abych ho mohl líbat na krku, prsty jsem masíroval jeho bradavky, aby pro něj bylo všechno to nejkrásnější. Ve chvíli, kdy jsem cítil, jak moc se můj vrchol přibližuje jsem vzal do ruky jeho vzrušení, začal jsem s ním třít ve stejném rytmu, v jakém na mě Zhengting dosedal, všechny ty nádherné pocity, všechna ta rozkoš a vášeň pokračovala, dokud jsme oba hlasitě skoro až nevykřikly, když naše vrcholy přišli.

Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy zažil. Držím ho ve své náruči, slyším, jak spokojeně vrní a oddechuje ještě dlouho po tom, netrvá to ale dlouho a oba s hlazením usneme.