Lyžařský výcvik

30. kapitola- Vánoční speciál

* PÍP PÍP *

„Vánoce!!!" zavřeštěla jsem jen co jsem se probrala.

„Holky! Dneska jsou Vánoce!" rychle jsem na sebe hodila elasťáky a vánoční svetr, vyčistila si zuby a běžela na chodbu.

„Vánoce!" křičela jsem, když jsem byla skoro u kluků na pokoji. Rozletěly se dveře a z nich i kluci.

„Vánoce!" křičeli. Asi teď vstali, byli ještě v pyžamech a celý rozcuchaní.

„Vánoce!" klepala jsem ještě na holky a pak ještě na druhý klučičí pokoj a třetí. Pak už jsme i s klukama běželi za klukama z druhé školy. Někde cestou se k nám připojily holky. Byly alespoň učesané, my ne.

„Vánoce!" vtrhli kluci ke klukům na pokoj a já s Adél hned za nima. Holky až po chvíli, přece jen, jsou to ty normálnější.

„Kluci, dneska jsou Vánoce!" ječely jsme s Adell. Kluci začali ječet s náma. Všichni máme rádi Vánoce.

„Niky!" zakřičel Miky.

„Co?"

„Kluci?" řekl a všichni si navlíkli stejný svetr.

„Wau, odkud ho máte?"

„Ze slovenska, z minulýho roku" odpověděl mi Ondra.

„Páni! Jsem si říkala, že nikde jinde, než na Slovensku jsem ho neviděla!" sedla jsem si vedle Ondry na postel. Ten se na mě s lítostí v obličeji podíval a pohladil mi tvář. Zavřela jsem oči. Pak se mi to ale připomnělo. Modřina. Šla jsem k nim do koupelny a koukla se do zrcadla. Ano, byla to fialová modřina ve tvaru ruky.

„Mám Vánoční dárek, tetování! Skoro mi ladí ke svetru" řekla jsem. Všichni se pak chvíli potichu smáli.

„Niky, pojď, radši to nějak zamaskujeme, než si toho všimnou učitelé, jak bys jim to pak vysvětlila?" řekla Anička. Nejspíš měla na mysli Make-up.

„Aníí, mejkap nee!"

„Niky, je to rozumný" přidala se Emma k Aničce.

„To je pravda...co bys řekla učitelům"přidal se i Alex.

„Tak jo...stejně jste mě chtěly namalovat" otočila jsem se k holkám.

„Tak jdem?" zeptala se Adell.

„Počkat, namaluju se jen pod podmínkou, že vy taky!" řekla jsem k holkám.

„No jo no!" řekla Adell. To znamená, že si vezme čočky! Jo, na to, že je nám 17, je divný, že se vůbec nemalujeme. Ano, čtyři autistky od nás ze třídy. Když jsme tedy došly k nám na pokoj, sedli jsme si k Emmě na postel a všechny jsme vzaly svoje malovátka.

„Kým začneme?" zeptala se Emma.

„Začala bych od nejmenší k největší proměně..." řekla Anička zamyšleně.

„Takže Emmou" řekla jsem.

„Jo, tak jo..." usoudila Emma a tak Anička začala s proměnou. Emma byla hned, slušelo jí to. Měla červenou rtěnku, linky a zlatý stíny. Pak šla Anička. Té Emma nakreslila jen řasenku, linky a stříbrný stíny, protože má výrazné rty. Pak jsem přišla na řadu já. Nejprve mi holky daly make-up na tu modřinu a pak už jen řasenku, linky a trochu takový růžovočervený lesk. No a pak Adel. Největší změna. Adell jsme nikdy neviděla namalovanou. Jediný co, tak jsme ji nepřemluvily, aby si vzala čočky, tak bude mít brýle a pod nimy řasenku, linky a světle perleťový lesk. Moc nám to slušelo. Oblečení k tomu bylo sladěný. Emma měla červený svetr , Anička zelený, já ten vánoční a Áďa měla modrý. Všechny jsme měly černé legíny. A pak už jen vlasy. Emma si je nechala rozpuštěné, jako obvykle, Anička si upletla dva zapletený copánky, já jsem dostala rozkaz, Emma mi udělala dva drdůlky, prej abych byla roztomilá a Adel si udělala culík z kudrnatých vlasů. No, co k nám dodat, slušelo nám to. Pak jsme šly na snídani. Chvíli jsem si připadala jako primadona, ale pak jsem viděla Natku a Adélu a hned jsem změnila názor. K vánoční snídani bylo na stole cukroví, ale nikdo nic moc nejedl, všichni chtěli vidět zlatý prase. Dokonce ani já jsem nic neměla. Po snídani šly Anička s Emmou do té kuchyně a my s Áďou jsme šly zdobit stromeček.