How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 9

Kihyun

Cesta k němu byla...peklo. Nejen, že to byla šíleně dlouhá cesta přes celé město, ale hlavně při -10 stupních není zrovna ideální, když je člověk bosí, má na sobě jakousi minisukni a teplý svetr, který mě sice zahřál, ale když jsem začal být hodně zmrzlý, tak už mi nepomohl ani ten. Chvílemi jsem ani nevěděl, jestli jdu vůbec dobře, jestli jsem se někde neztratil, čím vyčerpanější jsem byl, tím méně jsem si byl jistí, jestli se vůbec ke Kyunniemu dokážu dostat dřív, než moje tělo skolí tyhle podmínky. Na to, že jsem byl na pokraji omdlení, když jsem ho viděl venku, se moje srdce rozbušilo tak silně, že na to, že jsem si už 3 hodiny myslel, že jsem zombie, jsem v tu chvíli moc dobře věděl, že jen s ním se cítím doopravdy naživu. Pak si pamatuji jen tmu. Tma se táhla hrozně dlouho, chvíli jsem cítil, jak se mého těla zmocňuje chlad, ale pak jsem cítil, jak mé tělo obklopuje větší a větší teplo. A ta nádherná vůně, která prořízla tu temnotu, která mi běhala před zavřenýma spícíma očima. Věděl jsem, že je jeho. I když jsem byl v těžkém spánku, tak jsem to věděl. Kočky si moc dobře pamatují pachy, které jim dělají dobře, když si nějakou vůni zamilují, těžko jí pak odolávají. A já přiznávám, že Kyunnieho vůně je jednou z mých slabostí...ale na to jsem přišel až teď. Pomalu začnu otvírat oči. Žaluziemi pronikalo do ložnice pár paprsků zimního slunce. Kolem mě bylo ticho, ačkoliv mě zarazí fakt, že neležím v posteli sám, že vedle mě oddechuje ještě jedno tělo. Pomaličku, protože se snažím nepanikařit, se zadívám dolů, vzhledem k tomu, že jsem si sedl. Vytřeštím oči.Kyunnie vedle mě spokojeně oddechoval, ale co víc, můj ocásek pevně svíral jeho pravé stehno až mě to donutilo se začervenat. Chtě nechtě mi do mysli přijde to, co nám vždycky všichni říkali o chování našich ocásků. Horší věc ale přijde, snažím se si vzít svůj ocásek zpátky, ale jako by nebyl můj, odmítne mě poslouchat a spíš sevře Kyunnieho stehno pevněji. Ya! Nafouknu tváře, to opravdu může člověk soupeřit se svou vlastní částí těla? No, je to divné, ale vzhledem k tomu, že to právě dělám, tak to asi zase nebude až tak nemožné, ehm. Pustím svůj ocásek, který nadále odmítá spolupracovat a povzdechnu si. Možná bych mohl...ještě chvíli...zadívám se na jeho spící tvář. Vypadala tak poklidně, zdá se mi jako by se i maličko usmíval. Zpátky si lehnu a opatrně se nosem přiblížím k jeho hrudi. Projede mnou zvláštní pocit jako bych dostal elektrický šok, když opatrně nasaju jeho vůni. Moje ouška se tím krásným pocitem jemně ohnou a já se neubráním předení. Ale zavřu oči a dělám, že spím, když se začne vrtět, ale jeho paže mě obejmou a víc mě natisknou na jeho tělo. Proč se...nebráním? Aha, dělám, že spím...ehm, Kihyun, měl by ses přestat vymlouvat sám před sebou a obzvlášť bys měl přestat mít tak blbý výmluvy...ale ne, nejsem typ, který by přiznal, že se mu tohle líbí a že po tom touží...ačkoliv je tohle ten nejkrásnější z pocitů, které jsem kdy zažil. Stále dělám, že spím, i když ode mně vstane a odejde z ložnice. Otevřu oči až když za sebou zavře dveře do ložnice. Zadívám se na strop. Co bych měl dělat? Opatrně dojdu ke skříni, abych si půjčil nějaké jeho oblečení, ale zarazím se. Vedle skříně leží tašky z našich nezdařilých nákupů...přemýšlím, jestli mám, ale nakonec z tašek vytáhnu tričko, tepláky a mikinu, kterou mi Kyunnie koupil. A myslím že to, že jsem utekl do sprchy pozná Kyunnie až ve chvíli, kdy jsem zapnul vodu. Zadívám se na modřiny a podlitiny na svém těle. Bylo víc důvodů, proč byla cesta sem nebezpečná...být osamělý vyčerpaný hybrid bez síly v minisukni...to nejsou zrovna podmínky, se kterými by měl člověk chodit nočním městem. Povzdechnu si a umyju si vlasy, vydrbu si ouška a pokračuju ocáskem. Trošku se přes něj plácnu. Zlobivej ocásek, zlobivej! Budeš mě poslouchat a běda ti, jestli mě budeš zrazovat, běda, jestli když budu na Kyunnieho prskat, tak ty sebou budeš mrskat a chtít se o něj otírat!Po debatě s mám ocasem se utřu, vyčistím si zuby, ručníkem si vysuším vlasy a obléknu se. Natáhnu ruce ke klice a zhluboka se nadechnu. Vlastně...ani jsem se ho neptal, jestli opravdu chce, abych tu zůstal...ale zase...kdyby nechtěl, asi by mě nevzal k sobě dovnitř...ach jo...co když je mu mě prostě jen líto? "Kihyunnie, jsi vzhůru." usměje se na mě, když dojdu do obýváku, zakývám hlavou a zamrkám na něj, zamyšleně si sednu na sedačku. Zamrskám ocáskem, když přede mně postaví tuňáka a smetanu a zastřihají mi ouška, když do mého nosu dojde ta nádherná vůně ryby. "Děkuju...za všechno...." špitnu, když je ke mně zády a odnáší nádobí. Zarazí se v kroku a překvapeně se na mě zadívá a přikývne. Když odnese nádobí, tak si chce ke mně dřepnou k sedačce, ale zaprskám a oženu se po něm, tak chce uskočit a málem se zabije o konferenční stolek. "U-Um, dobře, budu tady." zamáchá rukama, když můj ocásek výstražně mrská a pak se mi obtočí kolem nohy. "Kihyunnie, co se ti stalo? Já...myslel jsem, že je to tvůj pán, ale když jsem tě včera viděl...v jakém stavu jsi přišel." sklopí hlavu. Cítím jakoby se o mě hodně strachoval a sklopím hlavu a s ní i maličko ouška. "Nebyl to můj pán," zakroutím hlavou. "byl to jeden z těch, co si mysleli, že jen proto, že jsou bohatí, tak si ze mě udělají svoji erotickou hračku, lidi jako on si myslí, že můžou všechno," zatnu ruce v pěst. "ty jizvy a modřiny jsou od toho, když jsem se odmítal chovat tak, jak mi řekl a když jsem odmítl dělat věci, který mi přikázal," mluvím pomalu, tohle jsem nikdy neměl sílu nikomu říct a...proč mu to vlastně říkám? Co když se mi začne smát nebo ho napadne, že by to taky mohl zkusit? "promiň, ale...nejsem schopný ti toho říct víc." snažím se zadržet slzy a slezu z gauče k topení a pořádně se na něj natisknu.