How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 10

Changkyun
Sklopím hlavu. Kdybych...kdybych to věděl, tak od něj Kihyuna odtrhnu, nedovolím mu ho vzít sebou. Měl jsem dávat větší pozor na jeho náznaky, měl jsem to poznat.
"Promiň, Kihyunnie,...měl...ne, neměl jsem...tě nechat jít, kdybych si všiml... tak, by jsi tohle nemusel zažívat, promiň." sklopím hlavu a povzdechnu si nad svou neschopností. "N-Necháš mě, abych tě ošetři?" zvednu k němu pohled, překvapeně se na mě dívá, ale pak lehce přikývne. Zvednu se a dojdu pro lékárničku. Vytáhnu z ní mastičku na rány a na modřiny. Dojdu k topení, o které se opírá a opatrně si sednu před něj na zem, zaprská na mě, ale tentokrát neuteču a natáhnu k němu ruku. Ošije se, ale vyhrnu mu rukávy od mikiny. Zamračím se nad počtem jeho modřin. Nanesu na ně mastičku a rukávy mu nechám vyhrnuté a ještě opatrněji nanesu mastičku na jeho ret. Zarazím se a možná se zarazí víc on než já, když ucítím něco chlupatého na svém stehně. Zadívám se dolu na jeho ocásek, který se mi obmotá kolem stehna. Překvapeně se na něj zadívám, ale zarazí mě, když se na mě kouká víc překvapeně. Hřejivě se na něj usměji. Možná to u nich znamená náklonnost? Třeba to znamená, že se mi  začíná víc otevírat? Že třeba, je mi blíž než před tím? Po chvíli na mě zaprská hlasitěji než kdy dřív. Vytřeštím oči a on uteče do ložnice. Překvapeně na něj zamrkám. Nebo taky ne...třeba je to jen způsob, jak si podržet oběť, aby jí bylo snazší vyškrábat oči. Zasměju se a uklidím lékárničku. Mezitím slyším z ložnice tlumené nadávky. Nechápavě se zadívám na dveře do ložnice a zakroutím nechápavě hlavou. Dojdu do koupelny hodit si rychlou sprchu. Přemýšlím, jak...jak ho přimět, aby mi věřil. Podle jeho slov, je v jeho minulosti víc než jen tenhle chlap. Vím, že to bude těžké. Možná i nemožné, ale i když se mi neotevře tak, chci mu poskytnout domov, nebo aspoň místo, kde se bude cítit bezpečně a v teple. Kde se nebude moc krčit v rohu.
Vylezu ze sprchy a přehodím si kolem pasu ručník. Učešu si vlasy a vyčistím zuby. Vyjdu ven. Kihyun zrovna seděl na sedačce. Když mě viděl jen v ručníku, tak se mu nastražili uši, ocásek začal mrskat sebou tam a sem, že kdybych si stoupl za něj tak mě poryv větru osuší, ehm, jeho modré oči se zapíchli do mojí hrudi, pak občas zamířili k mým očím a někdy zase níž. Usmál jsem se na něj a odešel jsem do ložnice, abych se převlékl. Obléknu na sebe modré džínsy, černé triko a tmavě modré sako.
"Kihyunnie, jdu do práce, v lednici je smetana, tak si dej kolik chceš a v téhle skříňce," dojdu do kuchyně. " jsou konzervy s rybami, nebo v lednici je ještě ten losos," zasměju se, když při slově losos hlasitě polkne "tak sněz, co chceš, já zase přijdu večer." usměju se na něj a obléknu si kabát a po tom, co se obuji mu ještě zamávám a vydám se do práce. U schodiště se potkám s Yugyeomem, který má kruhy pod očima.
"Ty jsi zase celý volno pařil, co." zasměju se.
"To víš, Diabla za mě nikdo nezabije." zasměje se a protáhne se. Dojdeme do práce a po tom, co se převlékneme začneme připravovat plac. Když máme otvírat, tak si uvážu zástěru kolem pasu a čekáme na první rezervaci, která má přijít na 12h . Na jméno John. Mimo té rezervace sem nikdo nepřišel, takže se vesele s Yugyeomem bavíme. Hlavně proto, že Jackson je pryč, oh god, to je tak supr.
Když se otevřou dveře, tak se narovnáme a s lehlým ukloněním pozdravíme. Když se narovnám a zadívám se na toho Johna, tak vytřeštím oči. On udělá to samé a odstrčí ženskou, se kterou přišel, aby došel ke mě a chytil mě za límec.
"KDE JE!" zařve na mě. Snažím se nenaštvat, opravdu se snažím "Kvůli tomu zasranýmu hybridovi mi ten klient odřekl zakázku na 12 miliónů! Ta kočičí děvka si ani nezasloužila, abych ho bil!! Řekni mi, kde je, ať se s ním můžu vyrovnat!" všechno to na mě zařve. Říkal jsem si, že jsem v práci, a že je to napadení hosta. Kromě vyhození mě může čekat ledacos od Jacksona, ale ne, je mi to jedno. Napřáhnu se a vrazím mu pěstí. Yugyeom na mě vytřeští oči a ten chlap taky, ale nenechá na sebe dlouho čekat, protože mi jí hned oplatí. Začneme se spolu bít. Yugyeom mě od něj marně odtrhává. Ta ženská začne něco hystericky křičet a pak vytáhne telefon, aby zavolala policii, Yugyeom se ode mě odtrhne a přiskočí k ní, aby jí zastavil. Ale nic z toho mě nezastaví, abych se s ním byl dál.
"Je tam, kde ho nikdy nenajdeš! Nikdy už na něj nesáhneš, ty hajzle" křičím na něj v záchvatu vzteku a ignoruji bolest z jeho ran a jen ho mlátím dál. Přeruší mě až zvuk houkaček a pak strážící, kteří mě od něj odtrhnou a spoutají mi ruce za zády. On je na tom stejně a oba nás zavřou do jiného auta. Yugyeom doběhne k autu, ve kterém sedím já a zadívá se na mě přes okénko se starostmi v očích.
"Je u mě, klíče máš, řekni mu, aby se o mě nebál." usměju se na něj a on zuřivě zakývá hlavou a pak se na něj ještě ohlédnu, když se rozjedeme.
"Takže, Lim Changkyun, nikdy jste neměl problémy se zákonem, tak takhle bitka nebude nic vážného, ale podle zákona váš musíme nechat na záchytce 24 hodin," zadívá se na mě strážník. Zamračím se, nějakou kompenzaci ten hajzl přese musí chtít, ne? " pan John Thomson půjde rovnou za mříže, díky téhle bitce jsme ho konečně chytli, je hledaný v celé Americe za nelegální obchod s hybridy a myslím, že tam má na krku i několik vražd," prohrábne si vlasy, když si sundá čepici. "nehledě na daňové úniky, nelegální držení zbraně a praní špinavých peněz, hádám, že kdyby jste nemusel být za to na záchytce, tak budete asi národní hrdina." zasměje se, jenom tak lehce, přece jenom se tu bavíme to pořádným grázlovi na policejní stanici. Nebylo by na místě, ehm, si z toho dělat srandu. Další strážníci mě odvedou do cely.
"M-Mohl bych si zavolat?" zadívám se na ně. Vzhledem k mojí situaci a zásluze mi to dovolí. Zavolám Yugyeomovi a řeknu mu o tom, že tu budu 24h a ať to řekne Kihyunovi, aby třeba neměl...strach. Celkově musím říct, že se tu nemám špatně. Dají mi deku a objednají mi pizzu s pivem jako jídlo a dokonce si strážníci sednou naproti mě před celu a jí se mnou, zatímco si povídáme.