How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 12

Changkyun
Nevím, co tu mám dělat. Po většinu času spím nebo přemýšlím nad Kihyunem. Nad tím, jak se asi má, co asi dělá. Povzdechnu si.
"Ještě pár hodin." projde kolem policista, usměje se na mě. Mávnu rukou na znak toho, že to nějak zvládám, prohrábnu si vlasy. Otočím se na druhý bok a zadívám se na bílou stěnu. Pár hodin a pak budu s Kihuynem. Usměju se nad tou představou. Překvapilo mě, že se za mnou zastavil. Ale víc mě překvapilo to, co řekl. Myslel jsem, že se vrátil hlavně kvůli tomu bytu, že mu poskytoval bezpečí a teplo, ale možná, jenom možná se vrátil kvůli mě.
Těch pár hodin vůbec neutíká, ale když už to konečně přijde, tak musím zůstat ještě nějakou chvíli, protože musím projít protokol, podepsat pár papírů a pak se rozloučím s policisty, kteří tu se mnou byli. Fajn banda asi půjdeme někdy spolu pít, ehm. Vyjdu ze záchytky a dojdu k recepci, kde mi vydají zpět moje zabavené věci. Zandám si peněženku, mobil do kapes. Telefon zapnu a zanaříkám, když mám 278 zmeškaných hovorů od Jacksona. Zničeně si prohrábnu vlasy, a když vyjdu ze stanice, tak mu zavolám.
"LIM CHANGKYUN!" vyjekne ani ne po jednom zazvonění. Musím dát telefon dál od ucha, aby mi nevyřval díru do mozku.
"Ano, jsem to já."
"Co se to s tebou stalo?? Proč, proč? Můžeš mi říct důvod, proč jsi to udělal??" vyjekne. Povzdechnu si, věděl jsem, že to nepochopí. Jackson byl vždycky pruďas, už když jsme spolu chodili do školy, tak to byl generál a nikdo kromě nás, s ním nechtěl kamarádit a čím jsme stárli, tak bylo horší a horší. Potřeboval by někoho, kdo ho srovná, protože tímhle chováním od sebe akorát všechny odhání. Spoustu našich kamarádu už to vzdala a to jeho chování, stylem já jsem ten nejlepší, můj názor je ten správný a moje blaho je to nejdůležitější, se s ubýváním jeho okruhu přátel akorát zhoršovala. Už nemám nálad být Jacksonův boxovací pytel.
"Neudělal bych to, kdybych k tomu neměl důvod" povzdechnu si do telefonu.
"Tvoje osobní problémy jsou mi úplně ukradený! Musel jsi to udělat v mojí restauraci?? Já tě tu zaměstnávám, i přes všechny problémy, ty a Yugyeom jste oba neschopný a i přesto vás tu zaměstnávám a co mám za to? Zavřenou restauraci kvůli tvoji rvačce, správně bych tě měl vyhodit, ale protože jsme kama-"
"Ne, Jackson, nechci ti být dlužen víc než už jsem, protože to by znamenalo, že se tě už nikdy nezbavím, jdu domů připrav mi výpověď, zítra ji přijdu podepsat. Čau." prásknu telefonem, když chce něco říct. Opravdu, potřeboval by pár facek, aby se probral, protože ten kluk....stal se z něj sebestředný parchant. Ale zakroutím hlavou a vydám se rychlými kroky domů. Postarší paní z druhého patra mi otevře vchodové dveře, když nemám klíče a ona jde s košem. Poděkuji a vyběhnu těch pět pater, a když chci zaklepat, tak se zarazím a zasměju se. Z poza bytových dveří byl slyšet Yugyeomův křik a Kyunnieho vrčení a prskání. Zaklepu na dveře a všech povyk v bytě utichne. Napjatě očekávám než se otevřou dveře.
Když se tak stane, tak na mě vykoukne unavený Yugyeom, poškrábaný a rozcuchaný.
"Ahoj, Kyun-"
"Kyunnieeeee!!!" Kihyun Yugyeoma odstrčí a začne mrskat ocáskem, když stojí kousek ode mě a ručičky se ke mě natahují a znovu stahují.
"Jdu spát." pronese unaveně Yugyeom. Ukáže na klíče na věšáku a odejde pryč.
"Děkuju." zavolám na něj a zavřu za ním dveře. A hned, jak je zavřu, tak mě Kihyun chytí za ruku a odvede mě do kuchyně.
"Neumí udělat dobrou rybu." nafoukne tváře a ukáže na kuchyň, kde jsou rozmrazené kusy ryb, spálené, nebo zase nedovařené. Všude je nepořádek.
"Pokousal jsi ho, když jí udělal špatně?" zasměji se a on uhne pohledem a přikývne. "Je mi jasné, že ti nechutnala, ale příště ho nekousej, ano?" káravě se na něj zadívám a on přikývne a já se hned usměji. "Udělám ti dobrou rybičku, mh?" mrknu na něj. Zamrská ocáskem a zuřivě přikývne. Mezitím, co se ryba peče, tak se skočím vysprchovat. Kihyun následuje každý mou krok, nehne se ode mě a cítím se jako bych měl ocásek. Když zalezu do koupelny, tak se zarazí a otočí se a uteče za sedačku. Zasměju se, a když vylezu, tak čeká u dveří. A trošku prskne, když se k němu natáhnu, že ho pohladím po vlasech. Hádám, že na to je ještě moc brzo. Usměju se a ruku stáhnu a začnu poklízet kuchyň. Když mám vše uklizené, tak trouba akorát cinkne. Nandám mu rybu na talíř a s hrnkem vlažné smetany mu to položím na stolek v obýváku a kuchyň douklidím. Uslyším předení. Usměji se, když se na něj zadívám, jak spokojeně papá, mrská ocáskem a přede tak hlasitě, že to přehluší i tu televizi. Nemůžu si pomoct, ale musím se usmívat, ale zároveň si musím povzdechnout. Dojdu si pro notebook a začnu hledat s povzdechem novou práci, která by mi vydělala aspoň polovinu toho, co mi platil Jackson. Abych udržel tenhle byt a Kihyunovi potřeby s drahými rybami. Snažím se nedat na sobě znát svoje starosti, takže kdykoliv se na mě Kihyun zadívá, tak se usměji. Je tak sladký, jak hned po mém úsměvu odvrátí oči a nabere si další soustu do úst. Pro něj se budu snažit, aby tohle mohl být jeho domov.