Under Pressure | Ben Hardy

029

Tyhle rána, kdy jsem se probouzela v Benovo objetí, mi vážně moc chyběly.  Ani se mi nechtělo vstávat, tak jsem se na něj jen dívala, jak spokojeně oddechuje. Všude byl klid, když v tom najednou zazvonil budík, který nám oznamoval, že pokud teď hned Ben nevstane, tak jak Brian s Rogerem, tak i táta s Vikim, budou muset jet taxíkem.
Naštěstí se Ben hned probral, takže jsem dlouho nemusela poslouchat ten příšerný zvuk.
Zatímco já jsem ležela v posteli a přemýšlela, co udělám na snídani, abych tím zasytila i nenažrance Joeho, tak Ben se mezitím stihl nachystat.
,,Už vyrazím, abych na mě nemuseli čekat." políbil mě, pohladil mé mírně vyboulené bříško a odešel.
Já jsem se šla vysprchovat a celkově přichystat na příjezd ostatních.
Jelikož ještě všichni spali, tak jsem se pustila do snídaně. Rozhodla jsem se pro míchaná vajíčka, která mám udělat pro 10 hladových krků a jednoho nenažraného Joeho.
Na celou snídani jsem vypotřebovala asi 20 vajíček, ale věřím, že i tak určitě nezbude. Když jsem začala krájet zeleninu, tak přišla Lucy.
,,Okamžitě si běž sednout! Jak vidím tak si toho tady připravila už dost. Tu zeleninu dokrájím já!" řekla takovým tím mateřským hlasem, který něco přikazuje.
,,Ano, mami, provedu." odpověděla jsem ji a sedla si ke stolu i s mým čajem.
,,Mimochodem.. tak mě napadlo. Barbara a Mary nepřijedou?" zeptala se mě.
,,Nevím, omluvily se mi, že musí být ve škole na zkoušky a že svatbu kvůli tomu nestihnou." mrzelo mě, že holky nebudou na svatbě, ale s tím se nedalo nic dělat. Lucy se dál věnovala přípravě zeleniny.
Docela mě překvapuje, že máma ještě nepobíhá po domě a nehysterčí, protože uvidí Queeny. Ano, už od včerejška se z toho nemůže vzpamatovat.
,,A co ty? Jak se cítíš před zítřkem?" zeptala se mě Lucy.
,,Popravdě? Začínám být celkem nervózní. Doufám, že zítra všechno proběhne v pořádku." ano, začínám mít obavy ani nevím z čeho.
Kluci a máma vstali chvíli po tom, co Lucy dochystala snídani, ale ke smůle Joeho jsme se rozhodli, že se snídaní počkáme na ostatní.
Naštěstí ostatní přijeli do pár minut, takže jsme nemuseli moc dlouho poslouchat naštvaného a hladového Joeho, který si stěžoval, jak je život nefér, když se nemůže ani nasnídat.
Se všemi jsme se přivítali a šli jsme se nasnídat. Máma byla pořád hotová z Briana a Rogera, takže se pořádně nezvládla ani nasnídat.
Hned po snídani jsem šla s Lucy a mámou zkontrolovat místo, kde bude zítra obřad a začaly jsme chystat věci, protože na to zítra nebude čas.
Celý den jsme byly v jednom kole a domů jsme se dostaly až chvíli před desátou večer. Všude v domě bylo ticho, takže buď už všichni spí, nebo nejsou doma. Popravdě bych spíš věřila té druhé možnosti. Nevěřím tomu, že by se osm chlapů dokázalo zabavit celý den v tomto domě.
,,Moc Vám děkuji za pomoc a dobrou noc." vydala jsem se nahoru do patra, kde byla naše ložnice.
,,No tak to teda ne, mladá dámo!" řekla máma a já jsem se na ní nechápavě otočila.
,,Snad si nezapomněla, že snoubenci se mají v den svatby potkat až u oltáře, že ne?" založila si ruce v bok. Já jsem šla zpátky po schodech dolů.
,,A kde budu asi spát?" všechny pokoje v tomto domě jsou plné, takže by mě zajímalo, co má milovaná máma vymyslela.
,,Vlastně jsme se tady stavily jen pro kufr s věcmi, které bys zítra mohla potřebovat a pro šaty. Máš zamluvený pokoj v hotelu u pláže, kde se budete brát." ukázala na kufr a já jsem se tedy zase začala obouvat.
,,A já tam budu přes noc s tebou." řekla Lucy a z někama vytáhla svůj příruční kufr.
,,Tak snad vyrazíme, ne?" řekla jsem nadšeně, vzala si svůj kufr a vydala se k autu.

,,Vyzvedni klíče od pokoje a bež už do pokoje. Já s Lucy zaparkujeme a přijdeme za tebou." máma mi zastavila před vstupem do hotelu a já jsem vyšla, auto s mámou a Lucy odjelo.
,,Dobrý den, měla bych tady mít zamluvený pokoj na jméno Bayer." oznámila jsem recepční, která začala hledat informace na počítači.
,,Ano, vidím to tady, počkejte chvíli, prosím." odběhla ke stěně, na které byly pověšené klíče ode všech pokojů.
,,Tak, tady to máte. Váš apartmán je připraven. Šesté patro, apartmán číslo 682." vzala jsem si klíče, děkovně jsem kývla a vydala jsem se k výtahu. Jen jedna věc mě nedávala smysl. Proč říkala apartmán? Třeba se jen spletla.
Výtahem jsem dojela do šestého patra a téměř hned jsem našla pokoj číslo 682.
Recepční se nespletla. Doopravdy jsem se teď nacházela v apartmánu. Rozhodla jsem se, že než přijde máma a Lucy, tak si ho projdu.
Viděla jsem téměř všechny místnosti. Musím říct, že byly zařízené doopravdy krásně. Teď už mi chyběla jen poslední místnost. Nejspíš druhá ložnice.
Otevřela jsem dveře do tmavé místnosti a rozsvítila jsem.
,,Překvapení!" ozvalo se hned, jak jsem rozsvítila.
Chvíli jsem myslela, že už mám halucinace. Přede mnou stály Barbara a Mary.
,,Pane Bože! Co tady děláte? Neměly jste být v Londýně kvůli zkouškám? Já vás tak ráda vidím!" běžela jsme je obejmout.
,,Chtěly jsem ti udělat překvapení, tvou svatbu bysme si pro nic za nic nenechaly ujít!" řekla Barbara. Jsem tak ráda, že je vidím.
Do pokoje přišla Lucy a máma.
,,Vy dvě jste o tom věděly?" zeptala jsem se jich.
,,Samozřejmě, že ano. Jak jinak by asi holky přišly k těm nádherným družičkovským šatům, které si tak obdivovala ve svatebním salóně?" odpověděla máma a Lucy jen na souhlas kývla hlavou.
Nemohla jsem tomu uvěřit.
Zítra se vdávám a budou u toho všechny nejdůležitější osoby v mém životě.
Máma za malou chvíli odjela domů, aby se zvládla pořádně vyspat.
My jsme si ještě tak hodinu povídaly o svatbě, miminku, o tom, co je nového v Anglii a vlastně tak nějak o všem. Myslím, že mi holky něco tají, protože když přišli téma na školu a na vše, co se stalo po mém odjezdu, tak se o tom moc nechtěly bavit a vypadaly nervózně.

Ahoj🖤
Omlouvám se, že včera nevyšla kapitola, ale nestihla jsem to. Pokud to bude možné, tak jako omluvu vydám ještě jednu kapitolu zítra.
Jak se vám tato kapitola líbila?🖤
-A