Zrcadlo tváře /Avengers, Victory 1/

2. Vymýšlení plánu a dokonalý blonďák

Červenovláska se konečně po delší době mírně pohnula a zamžourala svýma fialovým očima do prosvětleného pokoje. Paprsky slunce se prodíraly skrz pootevřené okno do místnosti a tím ji projasňovaly, aby nebyla tak pochmurná jako její temně modré zbarvení stěn, koberce, postele včetně přikrývek, černé židle se stolem, nočního stolku a vínové skříně. Možná dveře se lišily svou bílou barvou.

Dívka zmateně zamrkala a prohrábla si vlasy, přičemž zjistila, že se jí po obvodě hlavy nachází široký pruh obvazu. Kde to jen jsem? - byla její první myšlenka, dokud jí nedocvaklo, že je nejspíš stále u Clinta doma, kam se před nějakou dobou přikradla, aby mohla kde přespat. Proto se odkryla a spustila chodidla na docela chladnou zem. Ale ortéza na pravé dolní končetina ji jasně napovídala, že to není dobrý nápad. Ještě že alespoň ty berle ležely opeřené vedle postele.

Hned si je tedy vzala, za pomocí nich se postavila a dokulhala k židli, kde přes ní měla přehozený kožený kabát, ten si vzala na sebe a vydala ven z pokoje. Něco jí říkalo, že tu není sama. A celkem tiché hlasy ji přesvědčily, jak se nezmýlila.

Potichu se dobelhala přes tmavou chodbu k bílým dveřím, odkud slyšela ty hlasy a na škvíru je otevřela.

„...... si nemyslím, že je to dobrý nápad. Už takhle máme dost práce s dobýváním Hydry a starat se ještě o mimozemšťanku, kterou jsme už dávno měli odevzdat Shieldu? To pěkně děkuji. Nic proti ní, ale teď se to opravdu nehodí," zrovna domluvil nějaký ženský hlas.

Dívka i přes tak malou mezeru mohla vidět zrzčina záda a naproti ní Clinta, na kterém seděl znepokojený výraz. Její slova ji zaskočily. Kdo nebo co je Hydra? Opravdu ji chtějí přenechat tomu divnému Shieldu? Zradí ji?

„Natasho, ona si ani nepamatuje na svou minulost, natož proč se tady zničehonic objevila. Je navíc zraněná. Už jsem s ní několikrát vedl hovor," zamračil se Clint.

Díky Clinte, že alespoň ty stojíš při mně. - prohnalo se dívce hlavou.

„Nenapadlo tě, že třeba lže? A odkdy jsi útulek pro emzáky?" zavrtěla zrzka hlavou.

„Kdybych lhala," Victory se vynořila z úkrytu na scénu mezi ty dva, „nenapráskala bych soukmenovce, kteří mě buď chtěli zabít nebo si tu samovolně trajdají. Vím minimálně o dvou," a vrhla na neznámou ženu sedící naproti lukostřelci vražedný pohled. Už měla dost těch jejích řečí.

Zrzka překvapeně zamrkala a narovnala se jak pravítko, jakmile ji poznala. Samozřejmě, že na té pláži tenkrát byla i ona.

„Potřebuji se dostat ke svému letounu Clinte," dívka se otočila na jediného člověka, kterému věří.

„Zbláznili jste se?! Vždyť je pod dohledem Shieldu na jejich tajné a přísně střežené základně!" vhrkla do toho zrzka.

„S tímhle musím bohužel souhlasit s Nat, Victory. Je to nebezpečné a tvá anonymita je v čudu. Dokud jsi tady, nepřijdou na tebe, protože jsme mimo záznamy Shieldu, ale pokud vytáhneš paty ba i dokonce nakráčíš do jejich hnízda, veškerá snaha doteď přijde vniveč," skrčil obočí Hawkeye.

„A na co mám asi maskovací zařízení? Pro srandu králíků?" ušklíbne se Vic a poklepe si na hruď, kde onen přístroj měla.

„Technická otázka Vi,“ poznamenal Clint a stočil k ní zrak.

„Co,“ vyjede z dotyčné s pozdviženým obočím.

„Jak se tam chceš dostat, když sotva chodíš... Ne, promiň, ty doslova kulháš a to ještě přitom musíš užívat berle. Když na tebe přijdou, což je šance tak z devadesáti devíti procent, chytnou tě. Neujdeš ani metr,“ dokončil svou myšlenku.

„Jo, díky za podporu,“ sarkasticky odsekne dívka. Ale v duchu musela ikdyž nechtěně přiznat, že mluví pravdu. S tou haksnou neujde snad ani krok.

„Jak se ti to stalo?“ zeptá se Nat se zamyšleným výrazem.

„To je z té havárie letounu. Pak jsem narazila na nějakého pěkně ostrého a sprostého týpka, který mě poslal doprdele.“

Elitní zabijácký párek agentů si vymění pohledy.

„Nebyl to náhodou někdo z vašich? Myslím, že by vám to sedělo,“ povytáhne koutek Victory.

„Ne. Všichni jsme se plácali u letounu a hlídali okolí,“ podrážděně odsekne zrzka.

„No abych se vrátila k myšlence, vážně vás prosím, doveďte mě k tomu letounu. Tak nějak tuším, že by tam mohly být odpovědi. Jinak se nehneme z místa,“ ačkoliv nerada červenovláska přešla k úpěnlivému prosení. Vážně jí na tom záleželo a čím dřív by se jí vrátila paměť, tím rychleji se pak může dostat i na svou rodnou planetu.

„Máš pravdu, má amnézii,“ po chvíli hrobového ticha prohodí Nat směrem ke svému kolegovi.

„Měli bychom tam zajít,“ zauvažoval Clint a nakrčil obočí. Mezi ním a cizí návštěvnicí, ikdyž to ani jeden nijak neviděl, vznikalo jakési silné pouto jako u sourozenců. Začínali si navzájem věřit, svěřovat, kopali za stejnou věc. Už aby potencialní hrozba byla eliminována a byl klid.

„Vám oběma snad hráblo!“ spražila oba pohledem ruska.

„Dostal jsem takový nápad,“ poklepal si Clint prstem na rty. „My s Nat můžeme zajít na tu základnu, kde ten letoun je. Nikdo nás nebude podezřívat, poněvadž jsme stále agenti Shieldu. Obhlédli bychom terén, popřípadě počkali, až se ten letoun spraví, což může trvat několik dní, a pak bychom s ním zaletěli sem.“

„Loď se umí opravit sama už za pár hodin, pokud tam zadáte správnou kombinaci čísel,“ zamumlá Victory.

„Cože? Ona má maskovací zařízení a samoopravitelnou loď??“ překvapeně ze sebe dostane zrzka.

„Já za to nemohu, že Terra je sto let za opicemi,“ uchechtne se fialovoočka.

„Naše Země,“ napověděl Clint Natashe po jejím nechápavým výrazu.

„No dobrá,“ povzdechne si nakonec, promne kořen nosu a vstane. „Když nám zadáš tu správnou kombinaci čísel, jsme ochotni to risknout a dostat letoun sem.“

„Děkuji, velmi si toho vážím, ani nevíte jak,“ mimozemská dívka se na oba vděčně podívala.

„Ale nenecháme tě tady samotnou. Někdo tě bude hlídat,“ dodala svou podmínku.

„Ať žije morálka,“ povzdechne si červenovlasá.

„Chceme mít Vic jistotu, aby tu nezavítali nepřátelé vzhledem k tomu, koho jsi potkala v den havárie.“

„Já vím Clinte, chápu,“ přitaká jmenovaná a jde je doprovodit ke dveřím.

„Lauru s dětmi jsem poslal k moři, tak tu alespoň budeš mít klid. A nedělej kraviny,“ agent dívku poučoval jak malé dítě.

„Ano tati,“ se smíchem pokroutila hlavou Vic.

„Za chvíli se tu objeví někdo od nás, nelekej se. Dáme průběžně vědět,“ ujišťovala agentka.

Mladší žena chápavě kývne, zamává těm dvěma a až zmizí, zaleze zpátky do domu. Tam si dá v poklidu snídani a už chce vyrazit do pokoje, kdyby se neozval zvuk zaklepání.

Hned jí dojde, kdo by to mohl být. Přikulhá tedy ke vchodovým dveřím a opatrně je otevře.

„Ahoj, jsem Steve Rogers. Ty musíš být Victory,“ před domem stál blonďák svalnaté vyšší postavy, okouzlujícíma výrazně modrým očima a milým úsměvem. Oblečen byl do civilu, ale na zádech mu spočíval kulatý červenomodrobílý štít s hvězdou uprostřed.

Victory se zmohla jen na vykulení očí a otevření pusy.

Zdravím vás!

Tahle kapitola vychází o něco později, poněvadž jsem ji psala snad pět dní. To víte, ještě do toho škola a člověk aby se tak mohl zbláznit😂😂

Doufám, že se vám líbí a snad i dáte víte či koment😘😘

Děkuji ☺️
Vaše něj Reb💓💓💓

Slova: 1166