BUNKR ARCHIV

84. Záchranná výprava do Pekla

BUNKR/PEKELNÁ BRÁNA WYOMING

„Smůla," zavrčí Dean, zmáčkne odmítnout neznámé číslo a vrazí telefon zpátky do kapsy. Přejde pohledem přítomné. „Dobře, jdeš taky," osloví anděla, obrátí se k upírce, sebere v sobě poslední sílu na šaškárny s gentlemanským chováním. „Ginger, je mi to líto, budeš tu muset... chvíli zkejsnout sama, takže nezlob, vzdělávej se a počkej, až se vrátíme. Vysvětlím ti potom, co jsou to gothičky a jak s nima zacházet."

Démonka zatím spokojeně vykročí ven, času už ztratila dost.

A Deanův telefon opět zvoní.

„Se ženami zacházet umím nepochybně lépe, než vy tři dohromady, nemusí mě to učit muž se zálibou v alkoholu," odtuší uraženě upírka.

„Auroro?" osloví ji Cas. „Prosím, postarala by ses mi o Huntera?"

Zmíněný už sežral chleba, teď cupuje toaleťák.

„Co už," houkne Dean, předvede něco mezi přátelským zamáváním a natáhne nohy, aby dohnal démonku, v poklusu vztekle vytahuje telefon. „Co je?!"

Aurora pokýve hlavou. „Nejsou tříhlaví psi náhodou v jurisdikci Háda, když už jsme u toho?" řekne zamyšleně. „Budiž. Postarám. Pokud mě nechá přes den spát."

„Dean?" zazní v telefonu tichý, jemný hlásek trochu rozechvěle.

Dean zpomalí, zastaví. „Kdo... kdo je to?"

„Dočista se pomátl... Mluvit s takovou malou krabičkou... Možná magie?" zamyslí se Aurora.

V telefonu je slyšet vzálené bouchání, zvuk, podobný vzlyku. A zlomený ženský hlásek: „Ja- ja... Sam." To jméno zašeptá téměř neslyšně a pak se ozvou další tlumené údery, hrubé hlasy.

Hunter, když všichni tak nějak mizí, si sedne a drbe se postupně za ušima. Jeho malé mozky to nedokážou pobrat, i když má tři.

„Tak hele, jestli je tohle nějakej blbej-" Dean nedořekne, protože... ať už je na druhém konci kdokoli, evidentně má problém. Možná ne tak naléhavý, jako on sám teď a tady, ale... Pohledem poprosí démonku o strpení. „Kdo přesně volá a proč?" zeptá se trochu netrpělivým tónem.

Buchot, hlasy, rozrušený dech. „Dean, ja-" ozve se nakonec, nejistě a slabě. „Strašne ma to mrzí. Kiežby- Mrzí ma to." Stále ten jemný hlásek, chvěje se strachem, lítostí, bolestí. „Mal som-" Douhé ticho vyplněné zvuky v pozadí. Roztřesený nádech. „Nemal som ti volať." A přece hovor stále běží.

„Kdo-" začne Dean zvýšeným hlasem, ale...

„Není to on. Hraje si s tebou. Nedělej si naděje. Soustřeď se na náš plán."

„Jak?!" změní nakonec otázku.

„Mrzí mě..." opakuje znovu žena. „Mrzí ma, že som ťa zasa sklamal." Trhaný nádech a záplava rychlých slov. „Ak- ak je to možné, vykašli sa na Michaela. Ja- Viem, že nemám právo, ale... Prosím." Jemný hlásek se zlomí.

Dean na okamžik uvěří, protože věřit chce.

Jenže...

„I kdyby to byl skutečně tvůj bratr, jen se tě pokouší zmást. Nejsi zase tak hloupý, abys to nepoznal. Na jakou strunu se snaží zahrát. Není to tvoje první zkušenost s démony, že ano."

Zamračí se. A bez dalšího hovor opět utne.

„Výborně."

„To si nech od cesty," zašeptá, znovu pohlédne na anděla a démona. „Jdeme. Wyoming?"