Ohnivá vichřice - tvrdé začátky

kapitola I

Oči jsem vytřeštěla hrůzou. Do doupěte vtrhlo několik válečníků. Cizích, válečníků.
Zmrzlá duše hned skočila po jednom a strhla i druhého. Další dvě matky, které byli na druhé straně jeskyně ihned přiskočili na pomoc. Cizí válečníci byli ale rychlí a vytrvalí.
,,Musíme se schovat!" pískla jsem.
,,Ne, já budu bojovat, Vichřičko!" odsekl Píseček a vrhl se po kočce. Ta ho posměšně schodila na zem jako nic a tesáky ho odhodila k nám. Vypadal, že je mrtvý. Měl obrovskou krvavou rýhu na krku. Naštěstí se pohnul a zakvílel. Ale já tomu nemohla uvěřit! Znovu po kočce skočil. Sluníčko ho ale stáhla k sobě za jeho ocas. ,,Ty jsi úplný ňouma!"
Zmrzlá duše už pár koček vyhnala, ale zbývalo jich pořád dost. ,,Hrabejte do toho tvrdýho písku!" Řekla jsem. Byl ale moc tvrdý, nějak ztuhlý. Bylo to na nic.
Na pomoc do doupěte přišel náš otec - Zářivý Ledovec. Byl to celý zrzavý kocour který měl jedno oko žluté, druhé modré.
Zuřivě se vrhl na všechny válečníky a celou svou vahou jich několik přitiskl k zemi. ,,Necháte moje koťata a moji družku!" promluvil na ně hlasitě až mu ukápla slina.
,,Leda tak ve snu!" troufl si jeden kocour.
,,To nebyla otázka!" zakousl se mu do krku a odhodil ho drápy. Další dva válečníky, kteří leželi na břiše pod ním, odhodil a oni vrazili do toho tvrdého písku. Vyskočili na tlapky a utíkali, až se za nimi prášilo. Další dvě matky vyhnali zbytek.
,,Venku jich je mnohem víc. Chraňte koťata a opatrujte se." Řekl a rozeběhl se do bitvy otec.
Zmrzlá duše Písečkovi olízala ránu, když se v doupěti objevili další válečníci. Ale to je nová velitelka našeho klanu! A s doprovodem! Já si ulevila, přišli nám na pomoc.
,,Chraňte školku!" rozkázala Rudá Temnota. Prošla kolem koťat a pečlivě si je prohlížela. Zastavila se u nás. Očichala Písečka a přivřela oči.
,,Velitelko, starší boj nezvládají!" Řekl najednou Krvavý tesák ve vchodu do školky. Rudá trhla hlavou.
,,Ty jdeš semnou." Řekla a rozeběhla se za svým druhem ke starším. Přes rameno se ještě ohlédla na Písečka.