Avengers: Kill-Woman

51

Upozornění! Je možné, že u téhle části budete brečet, takže bych si vzala kapesníky.

Přijímala jsem ji. Bolelo to. Hodně. Thanos si zřejmě užíval pohled na mě, jak se svíjím bolestí. Nevěděl, co dělám. Dál do mě dával sílu kamenů. Slyšela jsem kolem sebe jen křik, ale i tak jsem se držela. Až to došlo do chvíle, kdy už to bylo moc. Celé mé tělo se napnulo. Cítila jsem ji. Cítila jsem, jak mi v žilách proudí ta síla. Na nic jsem nečekala a všechno, co jsem měla v sobě, použila proti němu. Vytvořila jsem energetickou vlnu. Jediné, co jsem viděla předtím než jsem omdlela, bylo jak Thanos spadnul k zemi. To už mé tělo leželo na zemi a já se propadla do temnoty.

▪▪▪▪▪▪▪

,,Kate." Slyším vedle svého ucha hlas, který nade vše miluju.
,,Kate." Ozve se znovu a tentokrát mě jeho dlaň pohladí po tváři.

Pomalu otevřu oči, střetnu se s dvěma čokoládky, které patří Peterovi.

,,Petere." Hlesla jsem. Překvapilo mě jaký mám chraplák. Ležela jsem hlavou v Peterově klíně. (Ano zní to divně, ale pšttt) Chvilku jsem si prohlížela Peterův obličej, ale něco mě zarazilo. Jeho oči. Bylo v nich zklamání. Pak mi to došlo. Vyšvihla jsem se do sedu. Peter se na mě lítostivě podíval.

,,Kde je." Rozhlídla jsem se kolem, ale nikde jsem ho neviděla. Peter sklopil pohled. Moc dobře věděl o kom mluvím.
,,Petere." Už jsem zněla naléhavěji.

,,Pryč." Bylo jediné, co odpověděl.

,,Jak to myslíš, že je pryč?"

,,Strange mu dal ten kámen, aby zachránil Tonyho. A pak zmizel v portálu." Vysvětlil. Jen jsem na něj hleděla a nic neříkala. Všechno je pryč. Hlavujsem si dala do dlaní.

,,To teď budeme jenom čekat?" Zeptala jsem se.

,,Bohužel. Nic jiného nám nezbývá." Řekl a objal mě. Objetí jsem mu opětovala.

Tohle nemůže dopadnout dobře.

▪▪▪▪▪▪▪

Už hodinu tu sedím a cvrnkám kamínky.

,,Třeba to dopadne dobře." Promluvil Peter.

Vražedně jsem na něj podívala.

,,Nedávej mi naději, když žádná není." Řekla jsem rázně.

Chtěl něco říct, ale jen se mi podíval za rameno. Nechápavě jsem se na něj podívala, ale nijak nereagoval. Jen se zvedl a šel směrem, kterým jsem já byla otočená zády. Hned jsem se otočila. To co jsem viděla, jsem nechápala. Star Lord se rozplynul v prach. Prostě se z něj stal prach, který vítr vzal a rozprášil. Nechápala jsem, co se děje, kam se poděl. Z přemýšlení mě vyrušilo hlasité klopýtnutí. Podívala jsem se tím směrem a málem jsem zase omdlela. Byl to Peter. Kdyby ho Stark nechytil, spadl by. Stark ho položil zády k zemi. Okamžitě jsem k němu přiběhla. Stark se na mě s bolestí podíval, odstoupil od Petera a nechal mě s ním o samotě. Když jsem viděla, jak se jeho levá ruka rozpadá, rozbrečela jsem se. Podívala jsemse mu do očí. Sotva dýchal.

,,Petere," vzlykla jsem. ,,nesmíš odejít, nesmíš." Vzlykala jsem.
Vzal do ruky mou tvář a hluboce se mi zadíval do očí. Přiložila jsem mou ruku na jeho a přidržovala ji tam.

,,Miluju tě." Zašeptal. To už jsem brečela úplně.

,,Já tebe taky." A v tu chvíli jsem ho políbila. Měl tak hebké, sladké a teplé rty. Kéž by tahle chvíle neskončila. Kéž bych měla více času. Bylo pozdě. Rozplynul se mi v náručí. Tak to bylo v té vizi. Otevřela jsem oči. Jediné, co po něm zbylo byl prach.

Prosím nezabíjejte mě 😂já jsem brečela 😭ale ještě není konec, sice se pomalu blíží, ale ještě ne💞
Názor?