Krystal života

Odchod

Leo

Sáhla jsem si na poraněnou ruku. "Já ti to říct nemůžu Sebastiane. Ještě na to není ten správný čas." Unavovalo mě to všechno. Lhaní, přetvářka a nedostatek spánku bylo na mě toho moc. Sebastian vykulil oči. "Jsi hrozně hubená. Bože co to s tebou provedl?" Vzal pár mých pramenů do své dlaně. Už si nepamatuju kdy jsem je viděla zdravé. Pár vlasů mu zůstalo v ruce. "A dost!" A bouchnul pěstí do zdi. "Okamžitě mi to vyklop!" Takhle rozlobeného jsem ho ještě neviděla. Celé jeho tělo obklopil černý oblak a oči měl temné jako noc. Zatínal pěsti a skřípal zubama. Tohle nebyl můj Sebastian. Opatrně jsem couvala.

Sebastian

V mé dlani zůstalo pár Leiných vlasů. Měla kruhy pod očima, pokožku měla šedivou a byla hrozně hubená. Byla v horším stavu než po tom požáru. Ten pohled a pocit bezmoci rozpoutal bouři. Mé lovecké já vybublalo na povrch. Adrenalin proudil mým tělem a já měl mlžný pohled. Dostal jsem se mimo kontrolu. Měl jsem nutkavou chuť někoho zabít. A věděl jsem moc dobře kdo je můj cíl. I přes špatné zaostření jsem viděl jak Leo couvala. Ona se mě bála. Její oči mi to prozradili. Ty oči které jediné zůstali nedotknuté. Jedině oni stále jiskřili tou její energií. Bylo na ní vidět jak je unavená. Po fyzické tak i po psychické stránce, jen ty zelené oči vyrvali. A teď se v nich odrážel strach. Ne strach ze strýce, ale byl to strach ze mě. Všechen ten nával adrenalinu lusknutím prstu zmizel. Moje tělo se uvolnilo a byl jsem to zase já.

"Neboj se mě Leo. To jsem já" Natáhl jsem k ní ruku. Tohle jsem podělal. Neměla mě takhle vidět. Léta sebekontroly byly ztraceny. "Prosím." Pohnul jsem se k ní blíž.

Leo

Asi až po půl hodině jsem byla schopná se k němu přiblížit natolik, aby se mě mohl dotknout. Ten temný oblak skoro všechen vyprachal, ale slaboulinká vrstvička stále přetrvávala. Sama sobě jsme si dokola opakovala, že je to stále ten samý Sebastian. Něco mi však došlo. Že za tu změnu chování jsem mohla já. Reagoval na změnu mého vzhledu a moje lhaní. Jeho hněv nepatřil mně, ale Richardovi. Za všechno vinil Richarda. A pochopila jsem co musím udělat.

Ten den večer

Po tom všem co se stalo jsem se rozhodla. Já Lea Smithová- Krauseová, dcera Patrika Smitha a Zoe Krauseové, potomek velké Levandule Krista Krauseové- držitelky krystalu mysli a první členkou našeho rodu jsem se rozhodla se svému strýci postavit v tváří v tvář. Odejdu dnes večer, ale než tak učiním musím napsat dva dopisy. Jako první napíšu tátovi.

Můj milovaný taťko

Nechci tě opustit jako to udělala mamka, ale musím. Proto ti tu nechávám tenhle dopis na rozloučenou. Vždy jsi tu pro mě byl a pomáhal jsi mi z bryndy. I přes smutek, bolest a zlobu jsi byl tím nejlepším tátou co kdy žil. Nedělej si o mně starosti. Už jsem velká holka a postarám se o sebe. Jen mi prosím slib, že se usmíříš s mamkou. Vše to udělala z lásky a pro naše bezpečí. Nikdy nám nechtěla ublížit. Nikdo nemůže za to, do jaké kolébky života se narodí. Pochop to prosím. Odcházím ze stejného důvodu i já teď. Je to moje volba a můj osud. Kdybych toto rozhodnutí neučinila mohl by to odnést někdo kdo mi je nejbližší. Můžeš to být ty, mamka, Terka nebo Sebastian, Vanessa. Pokračuj v tom čem jsi dobrý a neztrácej naději v životě.

Tvoje dceruška

Pěkně jsem dopis složila a vložila do obálky. Teď je na řadě dopis pro Sebastiana. Ten bude pro mě nejtěžší. Už takhle mě v očích pálí slzy, ale musím to zvládnout.