Bylo to tak šest koček proti třem. Snažila jsem se tlapkami dostat z lepícího mokrého písku na dnu i hluboko pod ním. Bylo to beznadějné. Bylo ho moc a byl moc těžký - na tak malé kotě. K tomu jsem byla ve vodě.
Vedle mně dopadla kočka s velkou krvavou ránou na krku. Byla podobná té Písečkovi, akorát čerstvá. Ta kočka byla jedna z těch šedých posměváčků. Měla oči rozšířené hrůzou, zornice měla vělké, kulaté a výraz bolestivý. Zůstala ležet na místě bez dechu. Naježila se mi srst a začala jsem se hodně bát. Zatlačila jsem a usilovně se snažila dostat z písečného sevření.
Podívala jsem se za bitevní pole, nademnou byli písčité malé kopce. Cukla jsem s fousky nervozitou a strachem. Na jednom nejbližším kopci seděla černá kočka s rudýma očima. Pozorně sledovala boj i mě. Měla klidný výraz, a vůbec nebojovala. Poznala jsem Rudou temnotu - novou velitelku klanu Hlubokého útesu.
Za ní se objevil další člen klanu - Sluneční fous. Byl to hnědý kocour lesknoucí se do zlata. Leskli se hlavně jeho fousky.
Naléhavě na Temnotu promluvil. Ta opět s ledovým klidem odvrátila pohled k bitvě a něco zamumlala.
Do výhledu na ně mi vlezly dvě bojující kočky. Bojoval černý kocour s tím zlým šedým kocourem. Vypadali úplně stejně, až na barvu. Byli si rovni.
Znovu jsem si uvědomila, že jsem uvízlá v písku. Přední tlapokou jsem zabrala. Dala jsem do toho všechnu sílu, a tlapka byla za pár chvil venku. Tím se mi ale více zabořili zadní tlapky. Když se ty dva bojující kocouři skutáleli jinam, zase jsem viděla na Rudou. Dívala se přímo na mě, a zdálo se mi, že se nachvíli jízlivě usmála. Pak na ní znovu promluvil Sluneční fous a ona líně vstala. Ladně sklouzla z kopce a na mě vyletěla další hromádka písku. Kýchla jsem a pevně zavřela oči, aby se mi zrnka nedostala do očí. Ucítila jsem ostré zuby na zátylku, které mě usilovně táhly z písku. Otevřela jsem oči. Černá kočka mě vytahovala. Když najednou zahlédla jednoho velkého černobílého kocoura se silnou postavou, ihned mě pustila. ,,Vydrž, Vichřičko. Musím si jít něco vyřídit. Musím udělat něco, co jsem měla udělat už dávno." Zavrčela s přivřenýma očima a mě nechala v hromadě písku. Mrskla fousky a divoce mávala ocasem sem a tam jako na lovu. Nemohla jsem tomu uvěřit! Ona mě tady nechala! Měla možnost mě vytáhnout, a nechala mě v hromadě mokreho písku a vody! Jen kvůli... Co jde vůbec podniknout? Přejel mi mráz po zádech.
ČTEŠ
Ohnivá vichřice - tvrdé začátky
Gizem / GerilimVšichni známe Ohnivou vichřici z klanu hlubokého jezera. Každému živočichovi nějak život začíná, i končí. V přírodě vždy přežije jen ten silnější. Dokáže se Vichřice vyrovnat s písečnou bouří, nepřátelským klanem a svou zlou velitelkou? Nebo dalším...
