BUNKR ARCHIV

85. Sam není tak úplně sám (sebou)

BUNKR

Dveře do bunkru tiše vrznou, jako by se někdo snažil vloupat. To by ale dělal jen idiot.

Štěně zvedne hlavu a začne štěkat. Sice nevidí, na koho, ale je to přece hlídací pes.

Aurora má uši dobré a tak slyší. A ve vší tichosti a opatrnosti se připlíží ze strany ke dveřím, ruku na jílci, meč o pár centimetrů povytažený. Trpělivě vyčkává, kdo to bude. Pokud jej či ji nezná, přijde na řadu zneškodnění. Ideálně nesmrtící.

Vejde Crowley, který se ještě otočí, jestli neuvidí známou tvář. Naštěstí ne. O Auroře nemá ani tušení, ale uvidí pejska. „Koukám, že už tě někdo adoptoval."

„Hlupák," pomyslí si Aurora a vzápětí ji má Crowley za zády a ostří meče – byť stále trochu orezlé – na krku. „Takto se někam plíží pouze zloději a úkladní vrahové," zapřede upírka medově s porcí jedu a kostkou ledu. A jakkoli má výhodu momentu překvapení, není zase tak naivní, aby nebyla připravená plynule přejít v souboj. Orákula vědí, co je tohle návštěvník zač...

„Co?" vypadne z Crowleyho, je opravdu zaskočen tím, co mu teď dalo meč na krk. Podle hlasu nemůže říct, kdo to je... „Eh, promiňte. To bude omyl..." Je zmatený z Pekla a teď i tady.

„Omylem jste se vplížil do jiného sídla?" pozvedne Aurora obočí. No, i kdyby to byl jejich přítel... Oni ji taky poslali do bezvědomí a bylo to podle nich v pořádku. Takže ho vezme hruškou meče do spánku a čistě pro jistotu ho zpacifikuje, jako kdyby byl při vědomí. Ať už bezvládného, či s rukou bolestivě zkroucenou za zády a druhou pevně sevřenou kolem jeho hrdla, jme se ho dostat někam, kde nebude příliš škodný, než se navrátí majitelé sídla a rozhodnou, jak s ním naložit.

Takže její pokoj. Tam ho ještě sváže prostěradly, doslova ho v nich zamotá jako zámotek – kéž by z něj pak vylezlo něco méně odpudivého – a nechá ho ležet na podlaze. Ještě si vezme svoji krev a spony, aby si neměl jak odemknout a pomocí téže spony ho v pokoji zamkne.

Takhle to bude nejjistější, pokoj si již dříve prošla a ví, že tam nenechala nic, čím by se mohl osvobodit. Leda by proskočil dveřmi nebo se teleportoval.

Bela si mezitím jde pro kafe, tajná zásoba, díky které nemusela vycházet z pokoje, došla. A vidí... zrzku, co složila Crowleyho? Pokusí se zalézt zpátky do pokoje, kdyby si neznámá řekla, že si to hodlá zopakovat.

Jeho úžasnost Crowley se složil jako pytel brambor. Asi mu ještě pořádně nedobily baterky. Kerbík si všimne toho, že je to „ten pán, co mě zavřel do krabice", ale ví, že je hodný. „Wrrrum?" šťouchne Auroru do nohy a věnuje jí psí trojnásobný nechápavý pohled.

„Opatrnosti není nikdy dost," prohodí k němu upírka. Všimne si neznámé – očividně je tu doma, zloděj či vrah by si nevařil horký nápoj. Malinko koketně, vlivem šest století dlouhé abstinence, zamává. „Nevím, zda je to nějaký váš přítel či kriminální živel, tak jsem jej... raději zajistila. Způsobem, který pánům domu přijde zcela normální," oznámí.

„Pánům domu?" vyhrkne Bela jako první, když je zaregistrována. „Ty jsi nějaká univerzální uklízečka, odstraňuješ lidi, který nikdo nemá rád?"

„Já nikomu nesloužím!" ohradí se Aurora. „A už vůbec ne těm dvěma hulvátům. Byla bych dávno pryč, kdybych věděla, že je tu někoho, kdo se o jejich nového hlídače může postarat... Mám vlastní nabitou agendu. Apropo, nevíte, kde jsou tu stáje? Potřebuju se někam dostavit a než se mi je povedlo najít, připlížil se ten podezřelý živel."