Sword Art Online - návrat

Administrátorka

„Kirito!!“ ozval se za námi klučičí hlas. Znal jsem jej. Na tváři se mi usadil uličnický úsměv.
„Kde ses flákal, Eugeo-kun?“ řekl jsem a otočil se.
Zastavil se a opřel se dlaněmi o kolena. Před námi stál chlapec ve stejném věku, se světle hnědými vlasy, oděný v oblečení typickém pro UW, s dlouhým modrým mečem po boku. Nebylo pochyb. Byl to můj přítel, kterého jsem potkal hned první den v UW. Orikův syn, Eugeo.
„To není fér, Kirito. Tohle není Rulid. Neznám to tady.“ stěžoval si Eugeo.
„Moje data ti mohla pomoci, kdyby se Alice nehnala dopředu jako splašený kůň. Bože.“ odfrkl si zpoza Eugea další povědomý hlas.
„Cardinal?“ zašeptal jsem překvapeně.
„Dlouho jsme se neviděli, Kirito.“ usmála se malá brýlatá knihovnice z UW. Vlastně by se dalo říct, že ona byla podpůrným programem Cardinal, starající se o systém UW, poté, co na ni administrátorka přenesla své vědomí.
„Co tady vy všichni děláte?“ zeptal jsem se.
Asuna přišla za mnou a překvapeně se dívala na lidi před sebou.
„Lidé zvenčí se s námi spojili a řekli nám o SAO incidentu. Rozhodli se nás vyslat jako pomoc, díky tomu, že se nabourali na server provozující hru.“ odpověděla Cardinal. „Jenže spolu s námi se jim sem podařilo přenést také někoho, kdo by nám ještě mohl pěkně zavařit.“
Vykulil jsem oči hrůzou. Před mýma očima se zjevil obraz ženy s dlouhými stříbrnými vlasy, které byly zbarvené trochu dofialova. Ženy, se kterou jsem v podsvětí bojoval a díky které jsem toho hodně ztratil.
„To ne..“ zašeptal jsem. Moje obavy se potvrdily.
„Nevíme, kde je, ani jestli je naším přítelem či nepřítelem. Jenom víme, že sem byla přenesena také. Ale už nemá stejnou autorizaci jako předtím. Teď je na úrovni obyčejného hráče.“ řekla malá knihovnice.
Trochu jsem si oddechl. Věděl jsem však, co ta žena dokáže.
„Musíme ji najít a zabránit jí obejít systém, stejně jako to udělala v UW.“ došlo mi.
Knihovnice přikývla. K tomu, ale budu potřebovat pomocný program, který je zamčený na mnohem vyšším podlaží tohohle hradu.
„Hradu?“ zeptala se Alice.
„Um.“ přikývla Asuna. „Toto je vznášející se hrad Aincrad. Má celkem sto podlaží. Každé patro je však samostatná krajina. Podpůrný program, o kterém mluví, má kódové jméno Yui. Žila s námi v předchozí verzi tohoto hradu a je od nás ještě hodně daleko.“
Povzdechl jsem si. Měla pravdu. Dostali jsme se teprve na třetí patro. Měli jsme sice sílu a zkušenosti k tomu, abychom se dostali dál, ovšem minulý boss nám ukázal, že s tím Sugou počítal a dle toho upravil hru. Teď to bylo, jako by celá minulá verze SAO byla jen beta test a my byli Beta testeři. Znali jsme bossy až po 75 patro, ovšem teď měli trochu jiné vlastnosti. Tušil jsem, že bude trvat nejméně rok, než se znovu dostaneme k Yui.
„Nešlo by to nějak udělat i bez toho?“ zeptal jsem se.
„Můžu se o to pokusit, ale obávám se, že to nebude tak účinné.“ řekla Cardinal.
„Nic jiného nám nezbývá.“ řekl jsem. 
Rozešli jsme se po třetím patře s úmyslem najít město, kde bychom mohli přespat. Byl jsem už dost unavený z bojů a viděl jsem, že Asuna by také uvítala trochu klidu. Přemýšlel jsem, zda se Sugu s ostatními odhodlala jít, alespoň na druhé patro. Rozhodl jsem se, že jí napíšu hned, jak najdeme místo v bezpečné zóně.