Capo dei capi

First meeting

Budík, který zazvonil mne donutil otevřít oči, samozřejmě jsem je pod náporem světla musela znovu zavřít. Tma, pohodlí a ticho mne neustále lákali, abych postel neopustila a znovu se ponořila do svého snění. " Samantho, okamžitě vstávej ! " Ozval se nepříjemný křik  z poza dveří. Byla to Marie, asi ta nejvíce nepříjmná osoba, kterou jsem kdy potkala. Otráveně jsem vylezla z postele a hodila na sebe první věci, které jsem viděla a poté zamířila do koupelny.

" Samantho, skoro nic si nesnědla." Okřikla mě hned poté, co jsem od sebe oddálila talíř se snídaní, její porce by nasytili snad i tři chlapy najednou. Ignorovala jsem její slova a zamířila k východu, za sebou jsem slyšela ještě pár tichých  Španělských nadávek, které jsem úspěšně ignorovala a konečně zamířila do školy.
"Slečno Green, prosím váš papír je na druhé straně." Ozval se výsměšný hlas mého dějepisáře, odtáhla jsem se od Thomase a nezapomněla otráveně protočit oči. Můj test vypadal stejně chabě, jako má nálada. Konečně zazvonilo a já zamířila na oběd, avšak ještě před tím, než sem vůbec mohla překročit práh dveří mne zachytila ruka na rameni. " Slečno Green, příští rok vás čeká Maturita a vaše výsledky se proti minulému ročníku velice zhoršili." Jeho ruku jsem setřásla a pokračovala dál. U mé skříňky už stál Thomas a Nathali, jejich pohledy mi vytvořili nechtěný úšklebek . " Co ti chtěl ? " Vysmál se mi Thomas s pitomým úšklebkem. " Nic podstatného" Řekla jsem jednoduše a přála si, aby se na téma "škola" už nepokračovalo. " Sam, pojď dnes s námi, Nat půjde taky. " Pronesl Thomas a poté se zakousl do svého toastu. Jeho nabídka vůbec nezněla špatně, avšak můj otec by mě raději zamknul na hrad, než aby mě pustil mezi lidi a už vůbec na párty, kde se nachází opačné pohlaví. " Dnes už něco mám Thomasi, třeba jindy. " Odbila jsem ho a doufala, že se toto téma uzavře.
Vystoupila jsem na zastávce a zamířila domů. Hned na příjezdové cestě mne zarazil nezvyklý počet černých aut se zatemněnými skly, jak nenápadné. Otevřela jsem dveře a vešla do chodby, všude panovalo hromové ticho, což bylo v tuto dobu opravdu neobvyklé. Chtěla jsem zamířit do knihovny, ale dvě silné ruce mě zastavili. Když jsem se otočila, neznámý muž v obleku, který svíral mou ruku a zřejmě ji neměl v plánu pustit mi opravdu naháněl husí kůži. " Okamžitě mě pust ty imbecile ! " Křičela jsem a snažila se zamaskovat strach, který mi stahoval žaludek. O pár vteřin později se přiřítila matka, ihned, co ji muž zamnou uviděl sevření zmizelo. " Samantho ! " Zakřičela a namířila si to směrem k mé maličkosti. "Proč tady křičíš jak na lesy proboha ?! " Nevěřícně jsem se na ní podívala, jako by snad přehlédla tu gorilu, co mi ještě  furt čumí na záda. " Jdi do svého pokoje. " Řekla neutrálním hlasem a rozešla se pryč. " Time, jdi jí hlídat, ať nevytáhne paty. " Řekla těsně před tím, než vyšla z místnosti.

Už minimálně hodinu sedím v pokoji a myslím, že si nudou ukoušu při nejmenším nehty. Z mého přemýšlení mě vyvede přicházející smska. Thomas :
Ahoj Sam, vážně se nechceš stavit ? Bude sranda. Thomas. Už v mi přetekla všechna trpělivost, táhne mi na osmnáct a jen kvůli tomu, v čem sem se narodila si nenechám brát mládí. Vybrala jsem si ze skříně své nejlepší kousky v podobě mini kraťasů a hodně krátkého černého croptopu. Udělala jsem si své oblíbené dlouhé linky a z dredů jsem si udělala dva drdůlky. Byla jsem připravená a jediné, co mě dělilo od života normální dívky byla ta zatracená gorila za dveřmi.

Nakoukla jsem škvírkou pod dveřmi a jeho stín se nepohnul snad ani o dva centimetry, nehodlala jsem se tak lehce vzdát a tak sem se přesunula k oknu. Kousek pod oknem je balkonek z pokoje pro hosty. Otevřela jsem okno a seskočila dolů. Adrenalin mi proudil tělem a já se otevřela dveře vedoucí na chodbu. Rozeběhla jsem se chodbou k hlavním dveřím, ale střet s neznámou osobou mě dostal k zemi.