Víte co právě teď považuju za tu nejhorší věc na světě?
Není to to, že mi umřela babička.
Není to to, že jsem se pohádala se svým přítelem.
A dokonce to není ani to, že jsem nemluvila s Justinem celý týden, a to je dámy a pánové hodně dobrý výkon vzhledem k tomu, že spolu bydlíme.
Je to to, že i přes tohle všechno, musím pracovat. Musím stát za barem, usmívat se a poslouchat všechny ty kecy, které tu na mě všichni trousí.
Jo, správně, dneska jsem hodně otrávená.
„Špatný den?“ zeptal se mě James, můj šéf, když jsem si (dnes už po několikáté) povzdychla.
„Špatný?“ zeptala jsem se ironicky. „představ si špatný den a ten ještě desetkrát znásobni.“ James se na mě usmál, pořád leštil jednu a tu samou skleničku, kterou leštil před půl hodinou. Asi jsem nebyla jediná, která byla dneska mimo.
„A bude hůř“ zatvářil se skoro tak otráveně jako jsem se tvářila já. Když tu poznámku řekl, nemyslela jsem si, že to byla vážně pravda.
***
„Ahoj“ slyšela jsem někoho říct. Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem před sebou stát Zacha se svým typickým úsměvem na tváři. Dneska ráno mi volal a zeptal se mě, jestli s ním někam zajdu, já mu ale se zklamáním musela oznámit, že mám dneska směnu. Zach mi teda nabídl, že mě přijde navštívit do práce a já souhlasila. Byla jsem ráda, že ho znovu uvidím. Alespoň na nějakou chvíli zapomenu na Justina a na to, že na mě s velkou pravděpodobností kašle.
Snažila jsem se Zacha pozdravit se stejným nadšením, jako mě pozdravil on, snad se mi to povedlo, ale myslím si, že jsem spíš vypadala, jako bych měla zácpu. No… Dneska jsem vážně neměla svůj den.
Chvíli bylo mezi námi trapné ticho a ani jeden z nás nevěděl jak ho zaplnit.
„Dáš si něco k pití?“ zeptala jsem se ho, abych ukončila tu trapnou chvíli mezi námi.
„Sklenku vody“ Zach se na mě znovu usmál a já se neubránila pocitu, že znám někoho, kdo má mnohem hezčí úsměv. Ach jo… Pomalu ale jistě mojí otrávenost začíná nahrazovat smutek. To není dobré.
Po nějaké době jsme se mezi sebou ale rozpovídali a já se se Zachem cítila stejně uvolněně, jako jsem se cítila posledně na našem rande. A i když ta trapná chvíle někdy nastala, například, když se mě zeptal na Justina, prostě jsem hrála, že mám někde nějakou práci, a že musím jít někoho obsloužit, i přes to, že jsem dneska měla směnu jen za barem.
***
Kde jsi?
Tohle stálo ve zprávě od Justina, která mi přišla, právě ve chvíli, kdy jsem se chystala jít do šatny a převléknout se s tím, že půjdu k Justinovi domů.
Nevěděla jsem, jestli mám na jeho zprávu odpovědět. Celý týden se mi vyhýbá, i přes to, že ví, že se bez něj cítím ztracená, a teď se mě prostě jen zeptá, kde jsem? Většího pokrytce neznám.
Po chvíli mi přišla další zpráva.
Sakra kde jsi?!
Musel být hodně naštvaný, že do zprávy přidal i vykřičník.
V práci.
Odepsala jsem mu. Nechtěla jsem se s ním znovu hádat. Na tuhle zprávu mi už neodpověděl. Asi se mu moje odpověď zdála dostačující.
ČTEŠ
Save me ×Justin Bieber FF×
Fanfic"On byl můj zachránce. Zachránil mě, i když jsem nechtěla být zachráněna. Zachránil mě, ale zachránit ode mě se nenechal."
