How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

Changki 16

Changkyun
Ani nedokážu popsat, jak jsem šťastný. Dojdu do kuchyně a ohřeji mu mléko. Celou dobu, co mu z kuchyně nesu k topení, mě sleduje a nezaprská na mě, ani když se sednu před něj a s úsměvem mu mléko podám. Natáhne ruce a vezme si mléko z mých rukou a jeho ocásek se obmotá kolem mojí ruky. Usměji a opatrně natáhnu ruku. Upřeně mě sleduje, jak druhou rukou se přiblížím k jeho ocásku a dívám se mu do očí, aby věděl, že nemusí mít strach. Trošku se napne, když už jsem opravdu blízko jeho ocásku a opatrně ho po něm pohladím. Ztuhne a zadívá se na mě. Párkrát ho ještě pohladím a pak s úsměvem ruku stáhnu.

"Vypij to mléko, dokud je teplé," usměji se na něj a opatrně vyprostím ruku ze sevření jeho ocásku "chtěl by jsi jít se mnou zítra do práce? Mohl by jsi se vidět s Jiyongem," zvědavě se na něj zadívám a on nastraží ouška a pomalu přikývne. "dobře, tak běž brzo spát, ať ráno nejsi unavený." usměju se na něj a zvednu se od něj, dojdu na sedačku a lehnu si, ale dojde ke mě a stoupne si přede mě. Zamrkám na něj. Začne rukama mnout svůj ocásek.
"Děje se něco?" promnu si oči. Chce něco říct, ale pak zakroutí hlavou.
"D-Dobrou." vyjekne a zaběhne do ložnice. Překvapeně se na něj zadívám, ale pak se zasměji nad jeho roztomilostí a zavřu unaveně oči. Je tak sladký a je...můj.

Ráno vstanu víc unavený než jsem si myslel, ale opatrně dojdu do ložnice. Ještě spinkal. Dojdu k posteli a hřbetem ruky ho pohladím po tváři. Zavrní a začne příst. Chytí mojí ruku, když ji chci stáhnout a jeho předení neustává. Sednu si na postel a začnu ho po tváři hladit a občas hřbetem ruky jedu na jeho krk a pohladím ho po obojku, když ho lehce podrbu pod bradou, tak zapřede hlasitěji a začne sebou opatrně mlít a otvírat oči. Když je otevře, tak se na mě překvapeně zadívá, ale jeho předení nepřestává. Usměji se na něj. "Vstávej, Kihyunnie, budeme za půl hodiny vyrážet." pohladím ho naposledy po tváři a vstanu, chytí mojí ruku pevněji a zamrká na mě z pod řas. Nechápavě se na něj zadívám a on trošku sklopí hlavu. Sednu si na zem vedle postele, takže mám obličej skoro v úrovni toho jeho, překvapeně se na mě zadívá a naše pohledy se střetnou, ztratím se v jeho nádherných modrých očích a hladím ho po tváři. Přede a vrní a já ani nevím proč mě to napadne, ale rukou zamířím na jeho hlavu k jeho uším. Když jsem u nich už opravdu blízko, tak ztuhne a sekne mě po ruce. Vyjeknu, protože jsem nestihl uhnout a chytnu si poškrábanou ruku.

"P-Promiň." vyjeknu a vezmu si kapesník z nočního stolku, abych si setřel krev. Vyplašeně se na mě podívá a sedne si a chce něco namítnout. "opravdu promiň, přehnal jsem to," usměji se na něj. "pojď, musíme jít." smutně se usměju a dojdu si pro lékárničku, abych si škrábanec zalepil a pak se začnu oblékat. Kihyun je takový zaražený. Když vyjdeme ven, tak si nasadí kapuci od bundy, která je moje a ocásek si pod ní taky schová. Opatrně ho vezmu za ruku, když nastoupíme do autobusu. Po cestě se rozhlíží všude možně. V autobuse se překvapivě drží u mě a hlavu má zabořenou v mém rameni. Snažím se ho, ale moc nedotýkat. To, že jsem se stal jeho pánem, to, že mě přijal, mi nedává právo se ho dotýkat, jak chci já. Pokud s tím nikdy nebude v pohodě, tak se ho nikdy nedotknu tak, jak nechce.
Dojedeme ke společnosti a znovu vyjedeme výtahem do dvacátého patra a já opatrně zaklepu na dveře od kanceláře. Když se ozve tlumené dále, tak vejdeme dovnitř. Jiyong hned vyskočí z kanape a rozeběhne se ke mě, nebo tedy ke Kihyunovi, který se krčí za mnou. Pustím jeho ruku a odstoupím od něj, aby si mohli popovídat.
"Jiyong, dej na něj pozor, já to tu zatím Changkyunovi ukážu a pak se pro vás vrátíme." pronese Seunghyun, zatímco jdeme ke dveřím. Nemůžu si pomoct, ale musím se usmívat, jak hlupák, protože když vidím, jak je Kihyun nadšený, tak si to nejde jinak. Seunghyun mi ukazuje firmu, seznamuje mě s lidmi, kteří mi budou pomáhat, kteří budou nade mnou, a kteří zase pode mnou, lidmi kteří po mě budou něco chtít a lidmi kteří naopak očekávají práci ode mě. Zakývám hlavou a pak dojedeme do patnáctého patra, kde jsou jen dvě kanceláře. Jedna patří prý nějakému Kim Heechulovi, prý ale do práce moc nechodí, takže na tomhle patře budu často sám. Vejdeme dovnitř, kancelář je obrovská, ne tak jako jeho samozřejmě, ale i tak je obrovská. Má obrovská okna přes celou stěnu,  stůl je také naproti dveřím a také je vyvýšený, takže k němu vedou dva schody, kousek od něj u jednoho z oken je rudě zbarvené kanape, u něj jsou nějaké knížky, stoleček a hlavně na podlaze, nebo spíš v podlaze je akvárium, které vede přes podlahu až na jednu stěn. To se bude Kihyunovi líbit. Bude se moc dívat na ryby, které miluje, jak plují pod ním až na jednu ze stěn.
"Líbí?" usměje se a dojde ke mě. Přikývnu a společně dojedeme zpět do 20tého patra a já zde vyzvednu nadšeného Kihyuna. Bundu si přehodím přes ruku a chytím ho za ruku. Zastřihá ušima. Odvedu ho do své kanceláře a ukážu mu nadšeně jeho kanape. Nadšeně poskočí a víc než kanape, ho zajímají ty ryby, které jsou na zemi. Mrská ocáskem a sleduje je a já nastartuji počítač. Zadám přihlašovací údaje, které jsem obdržel a začnu se seznamovat s programy, začnou mi volat lidi a říkat mi, co mám založit a tak. Pak se to změní v to, že lidi začnou do kanceláře chodit. Kihyun nejdřív vždy vyprskne, ale jak si zvykne, tak leží stejně majestátně jako Jiyong o pár pater výš a povýšeně se dívá na zaměstnance, kteří přijdou. Ti se vždy zastaví, zaseknou se na něj pohledem a pak se nervózně podívají na mě. Snažím se usmívat normálně, ale spíš to vypadá jako bych no, ehm.
Když dodělám svojí práci s tím, že jsem musel zůstat až do šesti, protože to ještě nemám všechno v hlavě a tak mi to zabralo dýl. Kihyun už od pěti chodí kolem mě a kouká se mi přes rameno.
"Jen to dopíšu a půjdeme." neodtrhnu pohled od počítače.
"Dobře, ale to říkáš....už dvě hodiny." vydá ze sebe.
"Promiň." usměju se a zvednu telefon, který mi vrní na stole.
"Ano, Yugyeom?" zasměju se a zasměju se ještě víc, když slyším Kihyunovo hlasité zaprskání. "Hm, vážně? Tak to je skvělé, to se dneska určitě stav. max do hodinky budu doma, jo? Tak se uvidíme, pa" zavěsím telefon a dopíšu poslední email a vše po vypínám. Vezmu si ze židle sako, které jsem hned odložil a s Kihyunem se oblékneme do bundy a já do kabátu a vyjdeme z kanceláře, kterou zamknu.
"Yugyoem dneska přijde?" pronese to s takovou, ehm, nechutí.
"Ano, neboj nebude sám." mrknu na něj a on se nechápavě zašklebí větší nechutí, ehm.
Dojdeme domů, sotva si odložíme bundy, tak se ozve zvonek Kihyun se schová za mě, a když přijde Yugyeom, tak se obejmem a Kihyun po něm vyjede. Po mě, ale vyjede jiný Hybrid a já si chytnu za nohu, když mě do ní sekne. Spolu se začnou bavit a smát se, a když spolu sedíme na sedačce, tak se po chvíli s Yugyeomem rozhodneme, že je necháme sami, zajdeme si na balkón, kde se zabalíme do deky a sedneme si na židle, které tu mám, a přes okno se zadívám dovnitř, abych viděl, jak po Yugyeomovi Kihyun střihne nebezpečným pohledem a pak se na mě překvapivě usměje.