How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

YuMark 30

Mark

Opřu se zády o chladnou zeď a pod koleny si nohy obejmu. Tady to bylo vždycky hrozný, ale od té doby, co se Kihyunovi podařilo utéct je to tady ještě horší. Dokud byl se mnou, tak jsem byl v bezpečí, nikdo si nedovolil se ke mně chovat hrubě anebo mi ubližovat. Ale když je pryč...Nikdy jsem totiž nebyl typ, abych si lidi srovnal, abych jim dal najevo, že ke mně si dovolovat nebudou. A tohle je přesně to místo, kde je taková vlastnost špatná. Taky kdo není lovec, tak je kořistí, musíme se tu prát o jídlo a většina hybridů tu zapomene na to, že jsme jedna rasa a takhle by jsme se k sobě neměli chovat. Můžou za to ty podmínky tady, většina je tu na pokraji smrti vyhladověním a dehydratací. Takový hybrid je pak schopen všeho, když má možnost, aby se najedl nebo napil. Navíc jídlo, když už ho dostaneme, je tu chleba a voda, žádná smetana, žádné mléko, maso nebo cokoliv jiného. To dostávají jen ti hybridi, co ztratili sami sebe, co nemají soudnost a dělají vedení tohohle útulku postelové hračky. Ti se mají blaze. Nedokázal bych někomu dávat svoje tělo jen proto, abych se najedl líp jako ostatní. Navíc...vím, že Kihyun mi popsal, jak mám taky utéct, ale není to tak lehké. Je i není. Když utekl, tak tady zvýšili ostrahu, takže spousta cest, jak se odstud dostat, se mi zavřela. A já čekám jen na to, kdy zase ostrahu povolí, abych se o to taky mohl pokusit. Přemýšlím nad tím, čím víc, tím víc si uvědomuji, že bych byl raději, aby mě při útěku zabili, než abych byl tady. Jenomže s hybridy to není lehké...obzvlášť pokud jde o černý trh, to sem vždycky přijdou a vybírají si jedinečné hybridí typy, aby na nich pak vybrali peníze. U hybridů jsou cenění ti, co mají bílou srst jako Kihyun, protože to není běžné...a taky zrzavou srst, jakou mám já. A ještě šedá srst. Ačkoliv, abych se uchránil od toho, aby mě sebrali, tak si srst špiním tím bordelem, co je tady, takže moje uši i ocásek působí, že jsou černé a to většinou nikdo nestojí, hybridů s černou srstí jsou všude mraky. Navíc se snažím mít i špinavý obličej, snažím se působit zanedbaně a ošklivě, aby ti chlapi vůbec nepomysleli na to, že by mě někam odtáhli. Proto už skoro ani nejde poznat, že mám blond vlasy a zrzavou srst. A to je jen dobře, tady a nikde jinde stejně není nikdo, kdo by to mohl obdivovat. Čas utíkal pomalu, ale když se dostanu ven, kde pomalu začíná končit zima, tak si všimnu, že ostraha už opadla. Většina hybridů se jen válí venku, někteří odpočívají a moje oči sjedou na plot. No tak, Mark...ty víš, jak to máš udělat. Nesmíš se bát, přece tady nechceš být navždycky. Ohlédnu se, nikdo se na mě nedívá, díky tomu, že se snažím být neustále špinavý, se o mě nikdo nezajímá...jako šedé myšce by se mi mohlo podařit dostat se ven. Dojdu až dozadu, kde končí plot a začíná obrovská budova, znovu se rozhlédnu a podívám se i do oken, jestli se z nich nikdo nedívá. Teď nebo nikdy, Mark. Rychle začnu lézt po plotu, díky bohu, že jsem kočka a ne pes, být napůl kočka má v tomhle nesporné výhody. Plot přelezu a od půlky to seskočím, kdyby nebylo mokro a nebyl všude roztátý sníh, možná by mi to na bahnu neuklouzlo a nehodil bych krysu. Rychle se začnu zvedat celý od bláta a začnu běžet, když slyším křik...něco ve smyslu, že jeden utekl, snažím se běžet co nejrychleji to jde, když mám alespoň malý náskok, tak vylezu na strom tak, aby mě nebylo vidět a tam čekám několik hodin, než les kolem mě neutichne a já nemám jistotu, že mohu slézt. ¨Pomalými kroky se vydám k obrovskému osvětlenému městu...jak tam vlastně chci Kihyuna najít? Jo, on je nepřehlédnutelný, ale i přes to...pochybuji, že se pohybuje někde na ulici, jak ho znám tak bude někde, kde ho...nenajdu, sakra. Procházím se městem a snažím se, aby si mě lidé nevšímali, což...ani nedělají, protože jsem celý špinavý a od bahna, předpokládám, že jim spíš přijdu jako bezdomovec. Ocásek si schovávám pod mikinou a ouška zakrývám kapucí, jedna ze zásad, co mi Kihyun kladl na srdce...že nejlepší je, když nikdo nebude na první pohled vědět, že jsem hybrid. Unaveně si sednu na patník a dám si hlavu do dlaní. Je děsná zima, ještě když jsem promočený bahnem a navíc...jsem ztracený, nevím, kam mám jít ani nevím, kde mám začít hledat. "Bahenní nestvůůůůraaa." začnou řvát nějaký děti a hází po mě kameny a kaštany, zakryju si hlavu a zaúpím, když ty rány bolí. "Hej, nechte toho, smradi." uslyším nějaký hlas a najednou ty rány ustanou. Maličko zvednu hlavu a vidím přes cestu vysokou postavu, jeho rudé vlasy pod pouliční lampou házeli zvláštní odlesky a trhnu sebou, když jeho pohled směřuje na mě.