How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

YuMark 39

Yugyeom
"Co tady děláš?" zeptám se ho, když jdeme spolu domů, měl přece být taky doma a hlídat Marka, aby tam nebyl sám. Pokrčí rameny. Společně vyjdeme ke mě do bytu a já odemknu a najednou, cítím, jak je byt jiný, jak je to prázdno.
"Mark?" zavolám, ale odpovědi se mi nedostává, srdce mi začne být zběsileji a s každou místností, kterou pohledám mi bije rychleji a bolestněji než se vrátím zpět do obýváku a opravdu, není tu. "Jae?" vydám ze sebe opatrně, když s nezájmem sedí na sedačce. "Jae, kde je Mark?" polknu.
"Ten šmejd odešel," pokrčí rameny. Překvapeně vytřeštím oči. " říkal, že se najedl a zahřál už dost a že se vrátí ke svému pánovi," pokrčí rameny. Vytřeštím oči, pánovi? Vždyť žádného nemá.
"říkal mi se smíchem, že jsi naivní, že měl se svým pánem hádku a chtěl mu dát čas, aby se uklidnil a tak u tebe tedy zůstal, chápeš, využíval tě." odfrkne si opovrženě. Sklopím hlavu a snažím se uklidnit svoje bolavé srdce. Pevně si skousnu ret a bez jakékoliv chuti si sednu na sedačku k němu a snažím se nebrečet. Myslel...myslel jsem, že je mezi námi něco víc, dokonce...jsem mu před prací koupil náhrdelník se svým jménem. Vyhledal jsem si, co se dává hybridům, Kihyun má obojek a zjistil jsem, že se jim ještě dává náhrdelník, na kterém je napsáno pánovo jméno. Myslel, že by se mu to líbilo, že je to, co chce, ale pletl jsem se a já teď cítím, jak mi krabička od náhrdelníku těžkne v kapse, cítím jako by to byl kus žhavého uhlí, pálí mě srdce jen si na to vzpomenu. Než se úplně ztratím v přemýšlení, tak se ozve zvonek. Youngjae dojde otevřít a než stihne něco říct, tak dovnitř vlítne Kihyun a pak se zarazí, když mě uvidí.
"Kde je Maaark?" zaculí se, to je snad poprvé, kdy ho vidím se na mě usmívat. Po chvilce přijde Kihyun a Jae s naštvaným výrazem.
"Odešel." tiše pronesu.
"Odešel??" Kihyun se zamračí a zadívá se na mě. Přikývnu. "A kam?" vyhrkne
"Nevím, ke svému pánovi, nejspíš." skousnu si ret, když to dostanu přes rty. A v tu chvíli po mě Kihyun hodí několik knížek z police.
"Kihyunnie, co jsme si říkali o násilí?" zamračí se Kyun.
"Promiň, ale ...jsi idiot???? Počkej, neodpovídej mi!" vyjekne a vidím na něm, jak se drží, aby mě nezabil. "Proč jsi ho nechal odejít??"
"Nenechal, odešel, když jsem byl v práci! Nemůžu za to, že on mě za pána nechtěl, ne, že už jiného pána má, využíval mě!" vyjeknu a to už po mě Kihyun skočí. Polknu.
"Poslouchej mě, Mark je ze stejného útulku, z jakého jsem já! Žádného pána nemá! Jsi první, kdo se tomu aspoň trochu přiblížil! Celý život strávil v tom útulku! Zahazoval si srst bahnem, aby ho někomu neprodali nebo aby si tam z něj neudělali kurvu. Když utekl z útulku, tak byl akorát na ulici, kde je nejspíš i teď!" vyjekne a já vytřeštím oči a pak se zadívám na Jaeho, který hned uhne pohledem.
"A-Ale ty jsi říkal," špitnu a pak, jakoby mi to došlo, ty pohledy, co na něj Mark vrhal, jak byl najednou takový bojácný a jako vyměněný. "vyhnal jsi ho?" vydám ze sebe v naději, že...že se třeba pletu. Nepodívá se na mě. Kiyhun ze mě seskočí, když se posadím a zvednu se, dojdu k němu a přirazím ho za límec ke zdi. "Odpověz mi, Jae!" vyjeknu. Zadívá se na mě.
"Jo, vyhnal, je to jen hybrid, však on se někdo o něj postará." zasměje se. Vrazím mu pěstí, už vím, jak se Kyun cítil. Překvapeně se chytne za tvář a zadívá se na mě.
"Sbal si věci a vypadni, jdu hledat Marka, jestli až se vrátím budeš tady, přísahám, že tě zabiju, vypadni a už se nevracej." zaječím na něj, vezmu si bundu z věšáku, klíče a vyběhnu ven. Jenže, já ani nevím, kde ho mám hledat. Kam mám jít dřív, ale to je jedno. Lítám po všech ulicích a volám jeho jméno. V hlase mám zoufalství, které jsem v životě nezažil a hlavou mi začnou kolovat myšlenky, co když ho nikdy nenajdu, co když ho už někdo našel a ten někdo není dobrý člověk, co když se mu něco stalo, co když už je pryč a já ho už nikdy neuvidím. Zakroutím hlavou, abych na to nemyslel, a když doběhnu skoro až k práci, tak se unaveně sednu pod strom a snažím se to vydýchat, ale pak si všimnu ve větvi něčeho rezavého.
"M-Mark?" zavolám a vidím, jak se to pohnulo s nadějí v hlase zavolám znovu a to už na mě vykoukne. Přikrčí se a sklopí uši. "MARK!!" zavolám na něj znovu. Leze ze stromu z druhé strany, ale hned, jak se dotkne země, tak začne utíkat pryč ode mě. Píchne mě od srdce, ale bůh ví co mu Jae nakecal. Nečekám na nic a doběhnu ho a přitisknu ho do svojí náruče a nedokážu ani popsat tu úlevu, co cítím.
"P-Pusť mě." zašeptá, ale spíš se na mě natiskne víc a hlasitěji vzlykne.
"Mark, bál jsem se o tebe, hrozně moc," obejmu ho pevněji, že mám strach, že ho za chvíli udusím. Zapláče a zasekne prsty do mé bundy. "nevím, co ti Jae nakecal, ale nic z toho není pravda, jsi pro mě to nejdůležitější, promiň, že jsi to musel snášet, promiň Mark." zašeptám a vtisknu mu pusu do vlasů. "já vím, že na to není teď vhodná situace, chtěl jsem to jinak, ale," sáhnu do kapsy a vytáhnu krabičku "nevrátíš se se mnou k NÁM domů?" přes svoje vlastní slzy, které nejsou jiné než úlevné, se na něj usměju se podám mu krabičku.