How to earn kitten's trust ✓ || Changki | YuMark

YuMark 44

Mark

Upřeně ho sleduji a snažím se bránit tomu obrovskému chtíči po něm skočit. Nevím, jak reagovat na své pocity, nikdy jsem k nikomu neměl tak silné pocity jako k němu. Nikdy jsem s nikým nechtěl být tolik jako s ním, kdybych jen věděl, tehdy, když jsem seděl na tom patníku a on ke mně poprvé přišel...kdybych věděl, jak moc mě k sobě přitáhne.

Zvědavě se na mě zadívá, když si ho takhle prohlížím a zaseknu se na něm pohledem, skousnu si ret a po chvilce se mi podaří dostat ze svého transu.

Seskočím z linky a dojdu za ním ke stolu, hačnu si vedle něj a můj ocásek se hned obmotá kolem jeho nohy, když u sebe sedíme tak blízko. Ocásek...ten byl to první, co prozradilo mé city, i když jsem se je snažil ze začátku skrývat, tak ocásek mě vždycky zradil. Pokaždé, když se ke mně Gyeommie přiblížil a on měl možnost, obmotal se kolem něj a tím naprosto zničil veškerou moji snahu se nezamilovat a nedávat své city tolik najevo. Ale to nejde, není to lehké a já to neumím a vlastně to ani nechci umět.

Od teď, když se jeho rty dotkli těch mých, už nechci nic jiného, jen jeho...on je to jediné, na čem záleží.

Vím, že to se mnou taky nemá zrovna lehké a vím, že si bude muset zvyknout na moji kočičí žárlivost, ale...někdy mám pocit, že mu to spíš dělá dobře, když vidí, že žárlím. Ačkoliv je pravda, že svým žárlením mu dávám najevo víc svých citů, než bych chtěl.

Rychle sním jídlo a než se Gyeommie stačí pohnout, tak už mu sedím na klíně. Usměje se a pohladí mě po zádech, nakloním se k němu a nosem se otřu o jeho klíční kost. Začnu příst a s každým silnějším pohlazením, které cítím na svých zádech, se moje předení stává zase hlasitějším. Jeho druhou ruku ucítím na svém krku, zvednu k němu hlavu a on se hned otře nosem o ten můj.

Zavřu oči se silnějším zapředením jen čekám, než se jeho rty spojí s těmi mými. Zajedu rukou do jeho vlasů a prsty nimi projedu a pak jeho vlasy ve své dlani lehce sevřu. Přitáhne si mě víc na svůj klín a blíž k němu a já zapředu ještě mnohem hlasitěji. Ani jsem netušil, že je vůbec možné příst takhle hlasitě.

Dlouhou dobu se líbáme a nemůžeme se od sebe odtrhnout. Dojde nám vzduch a tak i přes všechny možné protesty se od sebe odtáhneme.

„Musíme jít brzo spinkat, čeká nás práce." Pohladí mě oběma rukama po zádech a můj ocásek se hned začne otírat o jeho ruku.

„Mh." Přikývnu a zavrním. Natáhnu svoje ruce a opatrně nimi přejedu po jeho hrudi.

„Jsi zlobidlo." Zasměje se a dá mi pusu na čelo. Skočíme se na střídačku osprchovat a já pak nadšeně zalezu do postele a ještě nadšeněji se přitulím do jeho náruče. Pokud jsem někdy měl něco, na čem mi záleželo nejvíc na světě, tak...to mám teď a je tím on. A já se nikdy nechci vzdát tohohle, té těsné blízkosti, toho zběsile bušícího srdce a hlavně...nechci se nikdy vzdát jeho. Kdyby jen věděl, jak moc mě činí šťastným jen jeho úsměv. A já děkuji bohu...anebo osudu...čemukoliv za to, že jsme se potkali a že jsem u něj mohl zůstat.