Capo dei capi

Stress

Rychle jsem se zvedla a ucouvla od osoby, která mi zkřížila cestu, avšak dvě silné ruce zachytili má ramena. " Nehmatej na mě! " Sykla jsem po něm a snažila se setřást jeho ruce. Bez váhání mne začal tahat směrem k otcově pracovně. Mohla jsem se snažit sebevíc, ale moje síla se nedala srovnat s jeho. Když rozrazil dveře, všechny pohledy padly na nás. " Samantho ?! " Ozval se křik mého otce.Jen jsem stála a mlčela, bylo tam při nejmenším deset lidí, kteří mě propalovali pohledem. Můj otec vstal a šel ke mně, ucítila jsem na pravém líci štiplavou bolest. " Jasně jsem ti říkal, že zůstaneš v pokoji ! " Zakřičel mi do tváře. " A co to máš kurva na sobě ? Vypadáš jak zkurvená děvka ! " Zakříčel dodatečně a opět napřáhl ruku, zavřela jsem oči a připravovala se na blížící se ránu. " Beru to. " Ozvalo se za mnou. Otec vytřeštil oči a ruku složil zpět k tělu, vážně nechápu o co tu sakra jde. " Opravdu Jasone ? " Řekl otec nedůvěřivě. " Slyšel si Harry. " Řekl neutrálním hlasem kluk, držící mé rameno. " Rico, Odveď Samanthu do pokoje ! " Řekl otec a muž po jeho pravici se rozešel mým směrem. " Když dovolíš, odvedl bych si ji sám." Řekl Jason, otec jen přikývl a Jason mě s menším trhnutím dostal zpět na chodbu. Když se dveře zavřeli, šla jsem s Jasonem zpět směrem k mému pokoji. Jeho ruka svírající mé rameno se pomalu přemístila na můj pas, ošila jsem se a jeho ruku odhodila zpět, co si to kurva dovoluje ? Avšak on nezaváhal a ruku opět vrátil na původní místo. " Zvykej si " Řekl s úšklebkem a pokračoval dál. Když jsme stáli před dveřmi pokoje, Jason se ještě opodál bavil s Timem a jeho výraz moc vstřícně nevypadal. Konečně ukončili tu svou debatu a Jason mi odemkl dveře od pokoje, jak vtipné, úplně cizí člověk má klíč, který nevlastním ani já. Chtěla jsem dveře zabouchnout, ale Jasonova noha mi v tom zabránila, dveře znovu otevřel a vešel do místnosti. Bylo mi opravdu nepříjemné sdílet pokoj s někým, koho vůbec neznám a jako bonus to v hlavě nemá asi úplně v pořádku. Jason ke mně přišel a namotal si pramen mých vlasů na prst, okamžitě jsem si ho dala zpět a chtěla odejít, ale jeho ruce mě zastavili na místě. " Líbí se mi ta tvá tvrdohlavost." Zavrčel mi u ucha a jeho ruka zmáčkla můj zadek, tak to tedy ne ! Otočila jsem se a má ruka se střetla s jeho tváří, odtáhl se a já viděla jak přinejmenším rudne vzteky. Než jsem stihla zareagovat, prudká rána mi otočila hlavu na pravou a poté i na levou stranu. V očích se mi leskly slzy, které se mi naštěstí povedlo zahnat. " Time ! " Jason zařval a za pár vteřin se mezi dveřmi objevil Tim. " Budeš s ní tady a nehneš se z pokoje ! " Zakřičel a poté prudce práskl dveřmi. Už je to snad dvě hodiny a jak Jason řekl, tak to i je. Tim se nehne snad ani o centimetr . " O co tady jde ? " Zeptala jsem se s nadějí, že mi odpoví, avšak marná snaha. Už na mně mimo vztek doléhá i únava a tak jsem se rozhodla dát si sprchu, zamířila jsem si to ke koupelně, ale Timovi ruce mě odstrčili. " Co děláš ? " Řekla jsem se vztekem, mám pocit, že celý tenhle den je udělaný jen proto, aby sem byla dokonale rozhozená. " Můžu se jít alespoň osprchovat ? " Bože, v životě mě nenapadlo, že se budu muset ve svém vlastním pokoji doprošovat sprchy. Tim otevřel dveře a po koupelně se porozhlédl, zřejmě jestli tam není okno, kterým by se dalo prolézt. Konečně ustopil a já prošla, zabouchla jsem dveře a chytla se za hlavu. Dnes je toho opravdu moc, při pohledu do zrcadla se mi ukázala modřina na pravém líci, která končila těsně pod pravým okem. Vlezla jsem si do sprchy a začala ze sebe smývat všechnu dávku dnešního stresu.