Capo dei capi

Bye

"Prosím otče, udělám všechno, ale tohle mi nesmíš udělat ! " Řekla jsem už s naprostou zoufalostí. " Tohle bylo poslední slovo Samantho. " Řekl s naprostým nezájmem. " Mám ještě pár podmínek. " Postavil se Jason a opřel se o stěnu se sklenkou Whisky. " Požaduji, aby Samantha ukončila studium. " Vytřeštila jsem oči, to snad nemyslí vážně. " Na to nemáš právo ! " Vykřikla jsem. " Já mám právo na vše, co se týká tvojí maličkosti Babe " Výsměch v jeho hlase nešel přeslechnout, bylo to jako nůž, který se mi zařezává do každé části menho těla. " Jak si přeješ Jasone. "  Řekl otec a s Jasonem si podali ruce, už není jak uniknout. Seděla jsem v pokoji, slzy které padaly na mé ruce nešly zastavit, cítila jsem se jako naprostá troska. Tim jako vždy seděl na pohovce naproti, přála jsem si, aby tohle vše byl jen hloupý sen.
Ozvalo se klepání na dveře, Tim zamřil ke dveřím a já mu čelila znovu, v tu nejhorší možnou chvíli. Jason gestem naznačil Timovi, aby odešel, jsem tu s ním sama, opět.
Cítila jsem, jak se matrace prohnula pod jeho vahou, ihned jsem se chtěla odtáhnou, ale jeho ruce mi to nedovolili. " Copak ti je babe ? " zasmál se, už mám toho člověka plné zuby. " Jdi do hajzlu ty parchante ! " Zakřičela jsem a slažila se sundat jeho ruce z mého těla. Jeho stisk ještě zesílil. " Budu dělat, že jsem to neslyšel. " Zasyčel. otočil mou tvář směrem k němu, zřejmě si všiml mé modřiny, kterou mi včera při našem prvním setkaní udělal. " Mohlo to jít po dobrém. " Řekl a jemně mi po tváři přejel. " Nikdy to nepůjde po dobrém. " Sykla jsem a odvátila pohled. I když jsem jeho tvář neviděla, bylo mi jasné, že se mu má odpověď nelíbyla. " O to hůř pro tebe babe, " Sykl a vydal se ke dveřím. " Prosím Jasone, mám v té škole přátele, moc tě prosím. " Zavzlykala jsem. "Babe, přeci to nikdy nepůjde po dobrém, jak ty ke mně, tak já k tobě. " Mrkl na mě a odešel.  Jak já ho jen nesnáším ! "Vstávej " Otevřela jsem oči a uviděla Tima. " Co chceš ? " Štěkla jsem po něm.

"Máš jí na snídani." Pronesl a šel ke dveřím. " Nikam nejdu. " Řekla jsem s nezájmem a opět se zachumlala do peřin. Tim si jen povzdychl a šel směrem ke mně. " Samantho, s tou tvojí tvrdohlavostí stejně nic nezměníš a budeš to mít s Jasonem ještě horší. " Pronesl a zřejmě čekal na mou reakci. Vím, že má pravdu. Nic už na tom změnit nejde a jediné východisko by byla smrt. Pomalu jsem vstala z postele a převlíkla se do obyčejného bílého tílka a k tomu jen černé legíny.

Tim otevřel dveře a šel mne doprovodit do jídelny. K mé smůle tam byl pouze Jason, který se nenamáchal ani obléct tričko. " Time, nechej nás tady osamotě. " Pronesl a Tim s kývnutím odešel. " Jak si se vyspala kotě ? " Řekl s přiblblým úšklebkem a já se jeho otázku rozhodla ignorovat, nebudu si plýtvat energii na tohohle debila. " Na něco jsem se tě ptal ! " Vykřikl a já leknutím poskočila. " Nechci se s tebou bavit. " Řekla jsem, ale jeho směrem jsem se podívat neodvážila. Chtěla jsem z místnosti odejít, ale Jasonova ruka mne blezku rychle zachytila. " Posaď se. " Zavrčel a já tak udělala, není tu nikdo, kdo by mi pomohl a bůh ví, kdy mu může přeskočit.
" Hele Samantho, nezačali jsme nejlépe a mohlo to být jinak. " Pronesl a nepřestával se mi dívat do očí. Jeho oči na mne působily děsivě, byli tmavé a beze známky jaké koli emoce, což mě donutilo pohledem ucuknout. Jason si toho všiml a na jeho tváři se objevil škodolibý úšklebek, celá tahle situace ho až nad míru baví.
" Přemýšlel jsem a Tim tě dnes odveze do školy, aby si se mohla rozloučit. " Řekl a já nevěřila vlastním uším, to si opravdu myslí, že mu za tohle poděkuju ? " Jak šlechetné. " Sykla jsem, věděla jse, že si zahrávám, ale stejně už nemám co ztratit. " Budu dělat, že jsem to neslyšel. " Sykl a dál se věnoval sklence s whisky. " Jdi se obléct, za deset minut vyrážíte. "

" Prosím, zůstaň tady. " Prosila jsem Tima už skoro na kolenou. " Ani nápad, budu ti v patách. " Řekl rozhodně Tim. " Chci se snimi rozloučit sama a v klidu. " Řekla jsem zoufale, vážně nechci, aby celá škola viděla gorilu, která zamnou jde jako vlastní stín. " Nebudu se tu s tebou dohadovat Samantho ! " Sykl a otevřel dveře na mé straně. " Fajn ! " Zavrčela jsem a vystoupila. Všechny pohledy ze školního dvora byly mířeny na mou osobu a bylo mi to opravdu nepříjemné.

Kráčeli jsme ke skříňkám a když jsem uviděla mé nejlepší přátele, slzy se mi nahromadili v očích. " Sam ? " Vykřikla Nathali a já se rozeběhla jejím směrem a vtiskla ji do silného objetí. " Sam, co se děje ? " Zašeptala Nat, když zahlédla Tima, který stál sotva pár metrů od nás. " Nic. " Snažila jsem se vše zamaskovat, ale v návalu emocí to bylo opravdu těžké. Nat mi palcem přejela po modřině na líci a já musela syknou. " Sam, kdo ti to udělal ? " Zeptala se s lítostivým pohledem. " Jen jsem spadla. " Řekla jsem jednoduše, Nat se chystala opět něco říct, ale křik Thomase ji zastavil. " Sam ! " Přiběhl se smíchem a objal mne. " Co se ti stalo ? " Zeptal se starostlivě.
"Nic, jen jsem se přišla rozloučit. " Řekla jsem tiše. " Cože ?! " Křikli oba zároveň. "Proč Sam ? " Bylo mi do pláče, musím lhát nejlepším kamarádům, kteří tu pro mě dlouhá léta byli v každé situaci. " Já vám to pak vysvětlím." Řekla jsem tiše a objala Nat na rozloučenou. Thomas mě tiskl v silném objetí a vtiskl mi letmou pusu do vlasů. " Mám vás ráda. " Řekla jsem tiše a první slza si našla cestu ven.