Když mě hlídá démon

Boj o moc

Lhala bych, kdybych ani jednou nepomyslela na Sebastianovu temnou minulost spojenou s okolnostmi smrti mé matky. Byla jsem každopádně zaskočená a nevěděla, co odpovědět. On určitě moc dobře věděl, co se stane. Nebyl sice čirá zrůda, ale škodolibé a sobecké úmysly kolovaly oběhem každého démona. Je až strašidelné, jak moc se lidská duše, která projde peklem, NEZMĚNÍ. To, že matka zemřela jsem věděla už dost dlouho, abych se adaptovala, většině by to trvalo ale mnohem déle. Prostě jsem musela přijmout ten fakt, že to nebylo tak, jak jsem si celou dobu myslela. Alespoň zemřela šťastná (nejspíš)- a upřímně... chci zemřít stejně.

Zvedla jsem se z postele a pohleděla na sklíčeného Sebastiana. Položila jsem mu ruku na rameno. Nejspíš to vážně nechtěl udělat. Tak silná a ničeho nelitující bytost, ten krvelačný ďábel, který se neštítil vůbec ničeho, teď lituje svých činů vůči pozemskému smrtelníkovi. Odvrátila jsem od něj pohled a ruka mi sjela opět podél mého těla. Dívala jsem se na dveře.

Náhle mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě.

,,Vím, co se ti teď honí hlavou a není to dobrý nápad... Zemřeš bez jakékoliv minulosti jen pro potěšení bestie," řekl mi tiše do ucha.

Okno do mého pokoje se náhle roztříštilo a místnost ozářilo jasné bílé světlo. Trvalo, než si mé oči navykly na takový level jasnosti. Když už jsem alespoň trochu dokázala rozeznat ostřejší rysy, došlo mi, že se jedná o ty anděly, o kterých mi už Sebastian jednou říkal- sice andělé, ale ne o nic lepší než démoni... ne-li horší.

,,Slavný politik Sebastian Michaelis," řekl jeden z nich.

Už jsem dokázala rozpoznat i obličeje. Jeden, který právě mluvil, to byl Ash. Po jeho levici stála žena. Vedle sebe vypadali jako sourozenci. Vlastně ona vypadala jako on, jen byla menší s ženskými rysy a ňadry.

,,Jakoby kouzlem se dostal na vrchol a rozhodil tím množství lidí," pokračoval Ash. ,,A jeho mladá svěřenkyně, která se neumí postarat ani sama o sebe," dokončil větu a já už sahala po nějakém těžkém předmětu, který bych hodila přímo do jeho zženštilé tváře. 

Sebastian mě chytl za ruku, která šmátrala po poličce a postavil se přede mě. Zatím neřekl ani slovo, ale byl připravený vystartovat. 

,,Politická scéna není pro nás dva zástupce rodů dost velká, démoni se nikdy nedostali do tak prestižních pozic," řekl a odstartoval útok.

Vypadalo to jako blesk. Byl to silný proud energie, který opět prosvítil celou místnost a zasáhl Sebastiana do hrudníku. Naštěstí mě ještě předtím stihl pustit. Netušila jsem, co mám dělat. Pokud bych tam jen tak stála, zasáhla by mě rána. Pokud bych se pokusila uniknout, zasáhla by mě rána.

Sebastian v sobě probudil zvíře, které už jsem dlouho neviděla. Začal protiútok. Ze svého saka vytáhl 2 vybroušené břitvy, které se blýskaly v ozářené místnosti a rozeběhl se za protivníky, v jejichž očích zajiskřil strach. Sebastian nejevil žádné známky emocí- přesně takového jsem ho znala. Můj pokoj se v tu chvíli jevil jako nekonečný sál, při jehož procházení nemůžete dohledat konce. Zpomalil se mi čas a viděla jsem všechny ty rány, které Sebastian dostával do celého jeho těla, ale nevzdával se. Napřáhl se, rychle sekl a 4 prsty z Ashovi pravé ruky padly na zem jako párečky připravené na gril. V tuto chvíli se mi sliny nesbíhaly. Ashova následná grimasa neznačila nic dobrého. Silným kopem Sebastiana kopl do břicha tak silně, že spadl na zem půl metru přede mě. Přesně v tu chvíli do místnosti vrazil další bojovník, který souboj dostal do spravedlivých kolejí. Byl to Claude, který v prstech svíral 3 jehlice se zatraceně nabroušenou špičkou.

Oba, jako by se telepaticky domluvili, vyrazili vpřed a tvořili jakousi zeď, která ale mohla nepěkně zranit. Andělé se zdáli zprvu být docela zmateni, ale nenechali to na sobě dlouho znát. Směrem k ženě letěly 3 jehlice vržené Claudem, ale jen 2 ji zasáhly a způsobily nehezká zranění na krku. Skrz na skrz její útlý krk trčely 2 jehly.

,,Zhoršila se ti muška," pronesl Sebastian, když svými břity pořezal svého andělského protivníka po obličeji.

Mezitím, co žena hystericky křičela, její partner se agresivně vrhl po Sebastianovi a oba skončili na zemi, kde do sebe bušili a kopali. Claude si vzal své jehly zpět, ale jakmile to udělal, z krku ženy začala tryskat krev, která ho na okamžik oslepila. Dočasné zatmění ho však nezastavilo a zlomil jí vaz. 

Otřel si oči a zadíval se skrz rozbité okno. Poté se podíval na Sebastiana, prohodili si pohledy, Sebastian se zdál být vytížený, ale zasadil finální ránu, která zlomila Ashovi nos a když byl omráčený, podřízl mu krk a několikrát ho pro jistotu bodl zezadu do zad. Poté ho shodil ze sebe a vydýchával se.

Claude se opět na moment zadíval z okna (místa, na kterém okno bylo), následně se otočil, přiběhl ke mně, násilně mě popadl, přehodil si mě přes rameno a utíkal pryč z pokoje. Snažila jsem se vymanit z jeho sevření, ale co bych zmohla proti stvoření, co právě chladnokrevně zabilo jiné stvoření. Dle toho, jak se mnou běžel, jsem usoudila, že se blíží mnohem větší nebezpečí. 

Seběhl schodiště bez sebemenšího zakolísání pod převažujícím břemenem. Běžel přes chodbu, přes kuchyň, zadním východem. Rychle přeběhl zahradu k zadním vrátkům, důkladně se rozhlédl a dostal se ke dveřím svého auta, do jehož předních sedaček mě vyhodil, sedl si za volant a mrtvě hleděl před sebe.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se vyděšeně.

Claude nic neříkal, jen stáhl okénko, u kterého jsem seděla a ukázal směrem k nebi nad mým domem. Podívala jsem se nahoru a uviděla asi na 20 létajících jedinců, kteří se vbourávali do mého pokoje, či do místností k němu blízkých. Okénko se vzápětí zase zatáhlo. Pohltil mě pocit naprosté beznaděje, když jsem musela sledoval Sebastianovu jistou smrt.

,,Grell mu pomůže," řekl, když dupl na plyn a auto se rozjelo.