Lyžařský výcvik

Simona se omluvila?!

* PÍP PÍP PÍP *

Vzbudil mě ráno budík, který jsme zapomněly vypnout. Měla jsem slepené oči ještě od slz. Když jsem si na včerejšek zase vzpomněla začala jsem brečet. Pořád jsem ležela u Aničky v posteli a ta ležela v mé a četla si. Adél vypínala budík. Já jsem si sedla a rukama si munal oči.

„Dobré ráno Niky..." pozdravila mě Anička. Emma dál spala. Otočila se jen na druhý bok.

„No skvělé, doufám, že máte lepší" řekla jsem. Anička zaklapla knížku.

„Už mám hlad, nemůžeme na snídani? Emma pak může jít s Vojtou. Sama říkala, že půjde na půl desátou s ním" řekla když vstávala z postele.

„Jo můžeme a promiň Aničko..." omluvila jsem se.

„To je v pohodě..." řekla.

„Tak se obleč Niky, půjdem" řekla Adel. Poslušně jsem kývla a šla do koupelny ze sebe udělat Niky. Oblékla jsem si černé tričko a legíny, jako každý den. Vyčistila jsem si zuby a učesala jsem se. V zrcadle už nebyla ta šťastná holka. Měla oteklý nos z breku. No co, bylo mi smutno, ale lyžák si s ním kazit nebudu. Prostě ho jen budu ignorovat. Když jsem pak vešla do pokoje, vzala jsem si mikinu a šly jsme.

„Mám hlad" řekla jsem. V téhle větě nebyly vůbec žádné emoce...

* Jirkův pohled *

Už jsme tu 11 dní. Za dva dny máme tu párty, na kterou jsem se opravdu strašně těšil. Půjdu s Áďou. Jak taky jinak. Ale poslední dobou mi dělá starosti. Pořád mluví o Niky. Taky že má pravdu. Niky se za poslední dva dny ani nesmála. Adell mi řekla co se stalo, taky se s ním nikdo z naší školy už nebaví, dokonce ani Miky ne. Ale Áďa nesmí být smutná a Niky je moje nej kamarádka. Měl bych něco dělat. Zvedl jsem se a šel za holkama na pokoj. Bylo už odpoledne, dneska se nebylo lyžovat, celý den prší. Asi jako kdyby věděl, že Niky taky celý den brečí. Viděl jsem jí jen párkrát, ale pokaždé měla oteklé oči. Učitelkám se prej vymluvila, že ji bolí hlava,aby kdyžtak nemusela na lyže. Už je to s ní asi fakt špatný. Když jsem tak přemýšlel nad Niky, došel jsem až k jejím dveřím a tak jsem zaťukal. Holky byly někde s klukama, myslím, že Áďa říkala něco o pomstě. Po chvilce mi otevřela, po tváři jí zrovna stékala slza. Bez jakéhokoliv slova mě pustila dál.

„Niky, je mi vážně líto, co se stalo" ona jen kývla. Sedla si zpět na postel. Před ní byl ten krásný dárek, co od něj dostala.

„P-před, chví-chvílí tu byla Simona..." řekla.

„Co tu chtěla?" zeptal jsem se a ona začala koktavě vyprávět.

* Niky pohled flashback *

Ozvalo se zaklepání, tak jsem si utřela slzy a šla otevřít. Když jsem otevřela, do očí se mi nahrnuly slzy, za dveřmi stála Simona. Chtěla jsem zavřít dveře, ale její noha mi to jaksi nedovolila.

„Co ještě chceš?"

„Omluvit se" odpověděla mi soucitně. Vykulila jsem oči ještě víc, než jsem je měla.

„Přehnala jsem to, chtěla jsem se pomstít za tohle..." řekla a ukázala na svůj zalepený nos.

„T-tak proč takhle?" zeptala jsem se.

„Fakt...promiň, líbí se mi někdo jiný...myslím, že on to taky nechtěl..." řekla a podívala se na bambule, které měla na špičkách.

„Nevím co říct..." řekla jsem.

„Ale to, než jsem to udělala, tak jsem neěděla o tomhle" řekla a ukázala na mou žlutou modřinu.

„Jo, to už je v pohodě..." chtěla jsem pokračovat, ale ona mě objala. Chvíli jsem jen čuměla jak magor, jako co se to právě děje a jestli se mi to jen zdá, nebo co, ale po chvíli jsem ji objetí opětovala.

* Konec flashbacku a Jirky pohled *

„Tak proč brečíš?" zeptal jsem se.

„Že nepřišel sám a takhle se s ním už nikdy bavit nebudu" odpověděla a po tomhle se zase rozbrečela. Podal jsem jí krabičku s kapesníky.„Počkej, to se spraví" uklidňoval jsem ji. Po chvilce přemýšlení jsem si řekl, že dojdu za Ondřejem. Ať už si bude myslet co chce, tohle nejde. Cestou jsem si připravoval řeč. Když jsem přišel k jejich dveřím, zaklepal jsem. Otevřel mi Mikuláš. 

„Ahoj Jirko. Co potřebuješ?" zeptal se.

„Mluvit s Ondrou" odpověděl jsem. Miky mě bez jakýchkoliv dalších dotazů pustil dovnitř.

„Musím s tebou mluvit" podíval jsem se jeho směrem a hodil hnusný a nenávistný pohled. On zpozorněl.

„Abys věděl, tak Niky kvůli tobě už asi dva dny brečí!" řekl jsem už trochu hlasitěji než před tím.

„Byla za ní Simona, říkala, že se jí chtěla pomstít, ale že se jí líbí někdo jiný, takže u ní stejně šanci nemáš. Jestli to nebyl jen blbej vtip, tak bys za ní měl dojít a omluvit se!" řekl jsem ještě víc nahlas.

„Nebude se se mnou bavit, celý ty dva dny mě ignoruje" řekl smutně.

„Simona za ní byla asi před půl hodinou, celá situace se změnila" řekl jsem už úplně klidně. Ondra vzal jen rychle berle a ještě rychleji se snažil dobelhat k holkám na pokoj. Byl jsem rád. Konečně nebude smutná ani Niky a ani moje Adélka. Usmál jsem se a sedl si k Ondrovi na postel. Zapovídal jsem se s Mikym.

* Niky pohled *

Jirka je opravdu hodnej. Vždycky mě vyslechnul. Přemýšlela jsem. Už jsem ani tolik nebrečela. Šla jsem si do koupelny umýt obličej. Pak už jsem na sebe asi dvě minuty koukala do zrcadla. Vyrušilo mě zaklepání. Utřela jsem si ruce a šla otevřít. Za dveřmi stál Ondra. Do očí se mi nahrnuly další slzy. Sklopila jsem pohled.

„Ale noták, už nebreč..." řekl, pustil berle a objal mě. Zase jsem se cítila hezky. Rozbrečela jsem se.

„Proč pláčeš?"

„Štěstí..." řekla jsem a taky ho objala. Takhle jsme tam stáli snad věčnost. Když jsem ho pak pustila, koukla jsem na jeho tričko, byl tam mokrý flek. Od slz.

„Promiň..." řekla jsem tiše.

„To je v pořádku..." podíval se mi do očí.

„Chtěl jsem přijít už dřív...ale myslel jsem, že se mnou nebudeš chtít mluvit"

„To jsem nechtěla..."

„Ale to tamto jsem opravdu nechtěl..." řekl a nejistě mě znovu objal. Pak jsme šli k nám na pokoj. Chvíli jsme na sebe jen tak koukali a křenili se jak dva měsíčci na hnoji. Pak jsem ale uhnula pohledem k penálu, vytáhla z něj liháč a podala ho Ondrovi.

„Podepiš se mi prosím" řekla jsem. On se na mě podíval, pak vzal tužku a podepsal se Ondra. Chvíli jsem se na to koukala pohledem bez chuti. Pak jsem vzala fix a připsala k tomu srdíčko. Usmála jsem se na něj. On na mě. Najednou jsme se k sobě přibližovali blíž a blíž... 

Tak je tu další kapitola, doufám, že se líbí...musela jsem si dát chvíli pauzu se psaním a chytat nápady...takže se omlouvám za chvíli bez kapitol. Jinak, jak se vám líbí různé pohledy?

Niky