Mé šílené sny

O kaňonu, dítěti, prášku proti alergii a vražedných slinách

Tenhle sen se mi před nedávnem zdál a byla to taková šílenost, že mě inspiroval k napsání téhle sbírky. Doufám, že vás to pobaví. :D

Obsazení: Já, můj táta (který zde byl z nějakého důvodu úplně náhodný člověk) a dítě

***

Stál jsem na parkovišti kde byla zaparkovaná spousta aut. Za parkovištěm byl jakýsi strmý svah dolů a na jeho dně byla voda (pravděpodobně řeka). Celé to místo působilo dojmem amerického kaňonu. 

Znenadání za mnou přišel můj táta a řekl mi, ať mu pohlídám dítě. To mělo asi pět centimetrů krychlových, bylo zabalené v zavinovačce a neustále se vrtělo jak žížala. Musel jsem ho v ruce svírat velmi silně, aby se mi neodkroutilo pryč. Můj táta byl mezitím už pryč a tak jsem na parkovišti s dítětem zůstal sám, neboť ostatní lidé vypadali zaneprázdněně.

Po chvíli se stala tragédie, které jsem se nejvíce obával. Trochu jsem svůj stisk povolil a dítě se jako raketa vystřelilo dolů z útesu. Zpanikařil jsem a okamžitě jsem se ho v samém zoufalství z toho, že dítě se pod mým hlídáním zabilo šel hledat. 

Seběhl jsem z naprosto nesestupného svahu dolů (jak jsem to udělal nemám ponětí) a na pobřeží, které se dole pod útesem nacházelo jsem našel malou jeskyni.

Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se okolo. Uvnitř se povalovalo několik odpadků a prášek, který beru i ve skutečnosti proti alergii. Okamžitě jsem k němu přiběhl a plný naděje jsem ho vzal do ruky. Začal jsem s ním cloumat nahoru a dolů a evidentně doufal, že z něj dítě vypadne. Tu dobu se u vstupu do jeskyně objevil i můj táta, který na mě upřeně hleděl. Když po několika pokusech o vycloumání dítěte z prášku dítě pořád nevypadlo ven, vzdal jsem všechny naděje na jeho záchranu a vyčítal jsem si, že kvůli mně zemřelo.

Zničehonic se scéna přepnula na byt, ve kterém ve skutečnosti bydlím. Táta seděl na gauči a vražedným pohledem se na mě díval. Potom mi řekl, ať si napěním sliny v puse, začnu je kloktat a potom je spolknu. Udělal jsem tak a začal jsem se dusit. Moje vidění se zatemnilo, ale já jsem pořád mohl vidět tátu, který se psychopaticky usmíval.

Pak jsem se probudil. Musím přiznat, že jsem měl velkou radost, že to byl všechno sen, protože si nedokážu představit žít s tím, že by kvůli mé chybě zemřelo dítě.

***

Děkuju, že jste to dočetli až dokonce a doufám, že vás to alespoň trochu pobavilo. Můžete se podělit o nějaké své šílené sny v komentářích. :D