Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

15) Bojím se. Lituji. Zuřím.

„Kdepak Notte. Jsi vedle, jako obvykle. Všechno šlo přesně podle plánu a pro tvou informaci, můj otec o všem věděl."

„Mdloby na vás!"

„Úkol vyčistit školu právě od takových, za jakého jsi mě pokládal. Dovedu toho kluka před mého otce a ten už si s ním poradí."

„Mdloby na vás!"

„Ten ubožák si jen myslí, že mi na něm záleží. A nejspíš jsem byl až tak přesvědčivý, že to zapůsobilo i na tebe, Notte."

„Mdloby na vás!"

_____

S trhnutím jsem se probudil. Snažil jsem se rozhlédnout kolem sebe, ale oči mi zakrývala nějaká látka. Chtěl jsem si ji sundat, ale jakmile jsem pohnul rukama zjistil jsem, že i je mám něčím svázané k sobě. Sám pro sebe jsem se zamračil. Co to... ?

Dech se mi v hrdle zastavil, když jsem si vzpomněl na svou návštěvu u otce, na Notta, a jak mě potom někdo omráčil.

Ale kdo to byl? Vždyť přece Nott byl stále přede mnou, a nevšiml jsem si, že by vytahoval hůlku...

Z myšlenek mě vytrhl až zvuk něčích podrážek klapajících o podlahu. Celé mé tělo se strachy rozklepalo a já se natiskl ke stěně, o kterou jsem byl opřený. Kroky se stále přibližovaly, až byly těsně u mě, kde se zastavili. Jediné, co jsem slyšel bylo mé zplašené srdce a zrychlený dech.

Pak mě něčí prsty pohladily po čelisti a zastavili se u brady. Pokusil jsem se tomu dotyku uhnout, ale dotyčný mě chytil za bradu, abych nemohl otočit hlavu. Cítil jsem něčí dech na své tváří, a potom jsem na svých rtech cítil rty mého věznitele. Nepolíbil mě. Jen jemně otřel jeho rty o ty mé. Pak se nahl k mému uchu a zašeptal:

„Zklamal jsi mne."

A mě došlo, že ten hlas znám. Byl to hlas mého neznámého.

Ruka, která mě ještě stále držela za čelist mě pustila. Otevřel jsem pusu, jako bych chtěl něco říct, ale než jsem stihl vymyslet, co by to bylo, mé vědomí obklopila temnota a já znovu upadl do bezvědomí.

_____

Když jsem se probudil podruhé, už jsem nebyl na zemi opřený o zeď. Ležel jsem teď na hodně pohodlnějším a měkčím povrchu. Tipoval bych to na matraci. Oči jsem měl stále závazně šátkem a ruce jsem měl upažené nad hlavou. Pokusil jsem se s nimi pohnout. Samozřejmě, znovu byli svázané tak, abych s nimi nemohl pohnout a ještě k tomu k něčemu pevně přidělané, že jsem je ani nemohl dát dolů.

Zaposlouchal jsem se, zda neuslyším nějaké známky přítomnosti neznámého. Dřív mě zajímalo, kdo to je, a že bych mu mohl dát nějakou šanci... Ale teď. Upřímně jsem z něj měl spíše strach.

Proč mě tu drží? A to co mi řekl. Zklamal jsi mě... Nemohl mě přeci slyšet. To, co jsem říkal Nottovi, byla lež a nechtěl jsem, aby znovu běžel za mým otcem. I když, otec už o neznámém a ještě k tomu chce, abych zjistil, kdo to je. Nevím, zda bych to vůbec udělal, neměl jsem čas nad tím vším přemýšlet a rozhodnout se zda ho varovat, či doopravdy zradit.

Ale na tom už teď nezáleží. Neznámý vše očividně slyšel a uvěřil všem slovům, co jsem plival na Notta. Nevím, co teď se mnou bude dělat, nevím jak dlouho tu vůbec jsem... Bojím se. Lituji. Zuřím.

Bojím se neznámého. Lituji svých slov, nejen kvůli tomu, že mě dostali do těchto problémů, ale i proto, že jsem neznámého začal mít svým způsobem rád. Líbili se mi naše tajné schůzky, to jak jsem se pomalu poznával. A Zuřím na Notta, že se do všeho musí motat a špiclovat. Zuřím na svého otce, jaký stupidní, namyšlený a arogantní je to muž. Že to není normální milující otec. Že ze mě vychoval takového bastarda.

Po lících tváří mi začali stékat teplé slzy. Chtěl jsem pryč. Chtěl jsem, aby tohle všechno byl jen hodně zlý sen a nic z toho se nestalo.

Matrace vedle mě se najednou pohnula a já poznal, že si ke mně někdo přisedl. Cítil jsem, jak se ke mně sklání a jazykem mi slzy slízl. Začal jsem sebou házet, abych se dostal z co nejdál od jeho dotyku. Ale on si jen na mě sedl a tím mě znehybnil. Slyšel jsem jeho tichý smích, jakoby ho pohled na to, jak jsem bezmocný, těšil.

„C-Co po mně chceš?" Zeptal jsem se rozklepaným hlasem. Nelíbilo se mi být takto bezmocný. Nemoci se pohnout a přitom ještě nic nevidět.

„Je spousta věcí, co po tobě chci..." Zavrněl mi neznámý do ucha. Pak se ale znovu odklonil a už naštvanějším hlasem dodal. „Ale nejprve z tebe musím dostat tu vzpurnou povahu, aby jsi nemohl běžet za svým tatíčkem a prodat mu mě."

Z očí mi znovu začaly stékat slzy. Bylo by zbytečné se obhajovat a snažit se vysvětlit, že vše co jsem řekl Nottovi byla lež. Díky otci vím, že výmluvy útočníka vždy jen ještě více rozzuří.

„Ššš. Pokud mě budeš ve všem poslouchat a neodporovat, nic se ti nestane. Ale pokud zjistím, že mě budeš chtít zradit..." Bylo mi jasné, že pokud udělám něco, co se mu nebude líbit, potrestá mě. Ale taky záleží na tom, čí trest bude horší. Jestli mého otce nebo neznámého...

~AA