Je blíž, než si myslíš ✓ || Tom Hiddleston

| 13✔️|

°°Tom°°

Měl jsem žízeň, tak jsem položil knihu na stolek a zvedl se z postele. Došel jsem ke dveřím, vyšel na chodbu a odešel do kuchyně. Kde holky seděli u stolu v objetí.

"Co tu tak sedíte?" Optal jsem se jich. Holky se nejspíš lekly, když jsem promluvil, protože sebou škubli. "Musíš chodit, jak duch?" Řekly naštvaně.

"Moc se vám omlouvám, dámy." Řekl jsem s úšklebkem, ale potom jsem se podíval na stůl a všiml si růží ve džbánu.

"Jack se konečně rozhoupal, ti koupit květiny?" Zeptal jsem se Em a přešel k lednici, abych si vyndal džus.

"Nejsou pro mě, ale pro Liu. Od Jamese." Řekla s povzdechem Em. Při jeho jméně mi přejel mráz po zádech. Nemám ho rád, protože si nejspíš s Liou něco začal. Nebýt toho, že se tu objevil, mohla být Lia moje. Možná by bylo lepší na Liu zapomenout a najít si někoho jiného, třeba bych potom byl šťastnější. Ale to se těžko řekne a hůře udělá, když si stoupla vedle mně. Opřela se o linku a kouká na mně, jak si nalévám džus. Byl jsem z ní zervózní, když stála tak blízko. Mám nutkání se k ní otočit, chytit jí za její útlý pas a ochutnat její rty. Znovu. Bože. Co to semnou jen ta ženská dělá, že tak přemýšlím? Nechápu, že se tak cítím, když je tak blízko.

"Můžu?" Zaslechl jsem její jemný hlásek, z kterého mám husí kůži. Zahlédl jsem její ruku, jak se natahuje ke krabici s džusem. Nezmohl jsem se na nic jiného, než jen přikývnout hlavou. Byla tak krásná v tom bílém topu, z kterého jí bylo vidět její ploché bříško a k tomu ty černé kraťasy. (media) Byl jsem z ní úplně mimo. Zahnal jsem ty myšlenky hluboko do mé mysli a radši vzal skleničku, než jsem odešel do obýváku. Sedl jsem si vedle Em, která koukala na něco v televizi, a napil se skleničky.

"Jsi v tom až po uši bráška." zašeptala Em. Málem jsem se zadusil, když to řekla a radši položil skleničku na stůl.

"Cože?" Moc dobře jsem věděl o čem to mluví, ale nechtěl jsem, aby to věděla, i když to na mně nejspíš poznala.

"Miluješ jí." Řekla Em. Má pradu, určitě jí miluju. Teď jsem si tím jistý, ale nic s tím neudělám. Než jsem něco řekl do obýváku přišla Lia.

"O čem se bavíte?" Zeptala se nás Lia a sedla si vedle Em. Podíval jsem se na Em a naznačil ji, aby mlčela. Ta se na mně zákeřně podívala a už, už chtěla něco říct, když začal Lie vyzvánět mobil v kapse. Úplně jsem cítil, jak se moje svaly uvolnili. Děkoval jsem tomu, kdo jí vola. Ale když jsem viděl, jak se jí na tváři objevil zařivý úsměv. Tak mi bylo jasný, kdo jí volá. Radši jsem otočil hlavu a zadíval se na televizi.

"Ahoj zlato." Řekla s úsměvem Lia, než odešla do kuchyně. Cítil jsem, jak se mi napnuli svaly, když ho oslovila. Měl jsem jí to říct dřív, mohla říkat zlato mně, ale ne já musel držet hubu. Teď za to platím. Nejradši bych odešel za Jamesem a řekl mu, aby nechal Liu na pokoji, že je jen moje. Potom bych jí měl, jen a jen pro sebe. Podíval jsem se na Em, která se na mě dívala smutným pohledem.

"Mrzí mně to, brácha." Řekla soucitně Em. Přejel jsem si rukama po obličeji, opřel se lokty o kolena a zabořil hlavu do dlaní. Ucítil jsem sestřiny ruce kolem mého boku. Jemně jsem jí objal, abych jí a malému neublížil a zabořil obličej do jejich vlasů. Možná byla chyba sem jezdit, ale chyběla mi moje milovaná sestřička a dlouho jsem jí neviděl. Zaslechl jsem otevírání dveří, tak jsem se od Em odtáhl a podíval se, kdo to byl. Byl to Jack. Až teď jsem si uvědomil, že jsem ho tu neviděl, asi někde byl.

"Ahoj lásko. Mám tu vázu, kterou jste s Liou chtěli. Kde je?" Podíval se na nás. Nechápal jsem, na co potřebuje vázu.

"Ahoj miláčku. Je v kuchyni." Řekla Em a zvedla se, než přešla k Jackovi a dala mu pusu. Je to hodně nefér, že takový s prominutím pablb má někoho, kdo ho miluje a ani jí nekoupí pitomou kytku, ale vázu koupí.

"Něco pro tebe mám, lásko." Řekl Jack a odešel do předsíně. S Em jsme se na sebe nechápavě podívaly, než se vrátil zpátky do obýváku. Všiml jsem si, že v ruce drží puget červených růží. Em se celá rozzářila a v očích se jí zaleskly slzy.

"Pane bože, lásko." Zašeptala a skočila mu do náruče. „Opatrně lásko, ať si neublížíš." Řekl ji Jack. Tak beru zpět to, co jsem řekl o těch kytkách, ale blb je to pořád.

"Díky za tu vázu, brácha. Je pěkná." Vešla do obýváku Lia a usmála se na Jacka. Ach ten její úsměv, řeklo moje podvědomí. Měl bych s tím přestat, nebo se zblázním.

"Není zač." Řekl s úsměvem Jack. Mohlo mně napadnout, že ta váza je pro Liu. Otočil jsem se, vzal skleničku a dopil džus. Najednou jsem zůstal v obýváku úplně sám, ale ne nadlouho, protože do obýváku vešla Lia a sedla si vedle mně. Bože pomoz mi. Jinak se neovládnu, vrhnu se na ní a bude mi jedno, že je zadaná.

"Koukneme se na něco?" Zeptala se mně a pousmála se. Vůbec jsem nemněl náladu dívat se na televizi, ale nevím, co by řekla, kdybych se jen tak sebral a beze slova odešel do pokoje. Nakonec jsem pokrčil rameny a opřel se o gauč.

...............

Nová část je tu. :3 Snad se vám bude líbit. :)

...............

_PetaHiddly_