Midoriův Alkoholický Víkend - POZASTAVENO

2🍺

Vstupuji dovnitř a uvidím schody. Nikdo tu asi hodně dlouho neuklízel. Šel jsem po schodech nahoru a divil jsem se když schody nevrzaly, protože nevypadali příliš udržovaně. Při stoupání po schodech jsem zaslechl hlasy.
Mohly tam být tak 2 lidi.
Šel jsem ke dveřím a otevřel. Čekal jsem že budou překvapení že uvidí 17 letého kluka na takovém místě, ale nečekal jsem že budu překvapený já. U baru seděl Shigaraki a za pultem stál ten portál v obleku?
Naprosto jsem ztuhl při pohledu na ně. Jaká je šance že najdu zrovna tyhle dva? Co teď mám dělat? Opravdu se necítím ve stavu abych s nimi bojoval. Proč se sakra nemůžu normálně opít?!

Kurogiri zrovna vyprávěl nějakou historku, a zády ke mě (pokud tedy měl nějaké záda) umýval skleničky. Shigaraki se otočil ke dveřím a uviděl mě. Myslím že zmatení v obou tvářích, vypovídalo o tom, jak byla ta situace divná.

,,Hm Kurogiri."

,,No a představ si že..."

,,KUROGIRI!"

,,Co je? Něco se ti.. Eh to je ten kluk z toho přepadení."

Vypadal zaskočeně tak jako mi všichni. Kurogiri se přesunul za mě a zavřel dveře. Shigaraki se zvedl ze židličky u baru.

,,Co tady děláš hrdino? Jak jsi nás našel?!"

Pomalu s upřeným pohledem do mích očí šel ke mě. Klepala se mi kolena nedokázal jsem ze sebe vytlačit jediné pípnutí natož srozumitelnou větu. Přistoupil až ke mně. Co budu dělat?!

,,Ptal jsem se tě na něco! Jsi hluchý?!"

,,J.. Já nevím!"

,,Co?! Co nevíš? Proč jsi za námi přišel, jak jsi nás našel a co chceš?!"

Jeho tón hlasu byl čím dál víc rozzuřenější. Klepal jsem se. Chtěl jsem jen odejít, na chvíli si odpočinout od šikany z Kacchanovi strany a uvolnit se, místo toho se tady asi za chvíli zhroutím a možná umřu.
Zhluboka jsem se nádech a podíval se do jeho krvavích očí, je to vlastně poprvé co mu jde vidět do tváře.

,,Já se chtěl jen opít! A našel jsem to tady náhodou. V normálním baru by mi nenalili, protože jsem nezletilí a tak jsem šel do téhle části města s nadějí že jim to tu bude jedno a náhodou narazil na vás!"

Měl jsem zavřené oči a když jsem se odhodlal k tomu je otevřít. Shigaraki se na mě nevěřícně koukal.

,,Ty mi chceš říct že jsi se šel prostě napít a jen tak náhodou narazil na nás? To ti mám věřit?! Kurogiri! Běž se podívat jestli tu nejsou další hrdinové, nevěřím tomu hrdinovi ve vícviku že porušuje zákon."

Kurogiri se teleportoval pryč a já tam s ním zůstal sám. No paráda co teď? Co když tam zrovna projde nějaký hrdina? Určitě je napadne že to je past. Oni mě zabijou určitě jo. Proč jsem tu sakra lezl. Nemohl jsem popadnout dech. Zapotácel jsem se a vrazil zády do dveří.
,,J.. Já nemůžu.. dýchat!" chytnu se za hrudník a snažím se polapat byť malé sousto vzduchu, ale mé tělo nespolupracuje. ,,Já já..."

,,Copak Midorio? Vypadáš na prášky. Nejspíše by ti nějaká ta flaška bodla co? Možná že bych ti i dál napít, je zajímavé tě vidět v takovém stavu. Ale pokud je to bouda, tak se odsud dostaneš pouze v pytli z vysavače, pokud mi rozumíš. " usměje se a přistupuje ke mně. Pohledem mě prostoupí a přitaví ke zdi, zvedne ruku a pomalu mi položí prsty na krk až na jeden. Zatajím dech a hledím do jeho očí. Byť se to všechno stalo rychle ten okamžik trval věčnost. Jeho prsty se pomaličku svírají a začínám cítit nedostatek kislíku.

Zničeho nic se tam zjevil Kurogiri.
,,Shigaraki. " Shigaraki na něj nereagoval, v jeho očích proudila žízeň...
,,Shigaraki! Ten kluk mluvil pravdu, je tu sám. Nikdo tu není prověřil jsem to."
Shigaraki mě pustil a svyžným krokem odešel pryč z místnosti. Cestou něco zavrčel na Kurogiriho a zmizel dveřmi za pultem. Stál jsem tam znehybněný jako socha a konečně vpustil do mích plic vzduch. Kdyby jsem to držel o chvíli dýl, omdlel bych. Kurogiri šel za pult.
Z baru vzal jednu z lahví a její čirý obsah nalil do sklenice. Co mám teď dělat? Co se to právě stalo? Šáhnu si rukou na otlačený krk. Doufám že nebudu mít modřiny..
,, Hej Izuku. Vem si tohle. " řekl a přihodil tam tři kostky ledu.
,, Co se mnou teď uděláte?!" znělo to víc nervózně než jsem chtěl sakra.
,, Co by, jsem barman tu máš a píj. Na nic se mě teď neptej. Pokud udržíš jazyk za zuby, tak možná přežiješ. O tom však nerozhoduju já. "
Došel jsem k baru a vyprázdnil sklenici. Co to dělám?! Sedím tu v baru, popíjím a jsem tu s mími nepřáteli jako by nic? Pomalu jsem na to přestával myslet. Vypil jsem už celou láhev, byl jsem už úplně v klidu, nebyl jsem opilí nebo tak, ale připadal jsem si v klidu jako bych nemusel nic řešit. Když si chci dolít Kurogiri mi láhev vezme z dosahu.

,, Hele už je prázdná, nechceš si teď trochu promluvit chlapče? "
,, Jo.. Díky. A o čem?" sakra a je to tu, co mu mám říct? Určitě se mě bude vyptávat, ale já sám nevím kde jsem se tu vzal, a proč jsem tu vlastně zůstal..

,, Jé zvláštní že někdo jako ty se rozhodne dělat něco co popírá zákon. Obzvláště když jsi inspirovaný Všemocňákem." utírá sklenici a dívá se na její lesk. Zatím co já hledím na své ruce svírající prázdnou sklenici.
,, Já.. Já zákon dodržují! Akorád prostě potřebuji pít." najednou cítím ňečí dotek na rameni, zaskočí mě to a tak sebou trhnu.

,, Takže potřebuješ pít jo?" to je Shigaraki? Kdy se vrátil? Nepostřehl jsem to že přišel.
,, Řekni mi důvod proč potřebuješ pít. "
Nechci odpovídat ale vím že mě donutí, nejspíše nemám na výběr.
,,Nechci na to odpovědět." no nejspíše teď dostanu pořádnou nakládačku, vlastně bych se ani nedivil. Bál jsem se odtrhnout oči ze sklenice a podívat se na něj, myslím že jsem se i nepatrně chvěl.

,, Fajn odpovíš až budeš chtít."
Ticho...

Tak a je to tu, další kapitola. Sice s malím zdržením, ale lepší pozdě než nikdy xD. Za chyby se omlouvám pokud nějaké jsou a doufám že si užijete tuto a další kapitolu na které začnu každou chvíli pracovat :)