Nevyznávám se ve stránkách tvé knihy
V úsměvech
V pohledech
Které na mě házíš
V hrách
Co hraješ
A když si dáš trávu
Vídám tě v palácích lásky
a rozumím ti
Dýcháš na okno
Skleněného zámku
A v té mlze
Píšeš poezii ve svém smyšleném jazyce
A směješ se mé nechápavosti
Otočíš se
Odejdeš za doprovodu klapajících podpatků
Až podlahu ničíš
A svou pýchou
Rozbíjíš náš malý svět
protože si žiješ ve svém vlastním
ČTEŠ
NAIVETY
PoetryPřiznejme si to, každý jsme naivní. Někdo víc, někdo míň. Ale každý doufá ve šťastné konce, není to tak?
