Twins || DRAMIONE ✅

~32~

„Nemáš ani ponětí jak moc si mohla ublížit. Tohle je jen že stresu a vyčerpání, ale věř mi, že to mohlo skončit mnohem hůř." křičela a propagovala ho pohledem. „Proč si sakra tak nezodpovědný!“

„Uklidni se! Ptal jsem se jí, šla do toho se mnou dobrovolně!“ vstal a napřímil se. Bál se stejně jako ona a docházelo mu, jak moc velké chyby se dopustil. Velmi, velmi závažné chyby.

„Jak se mám uklidnit?!“ prskla nepříjemně a vztekem zatnula, až jí na ruce zbělaly klouby. Bouchala pěsti rozčileně na opěradla křesla. Všechno jako by ji proklouzávalo pod rukama. Nezlobili se ani zdaleka na něj tolik, jako byla naštvaná sama na sebe. Všechno se to v ní za ty roky sebekontroly tak nějak nahromadilo, že měla jasnou odpověď na otázku kde se to v tobě bere.

„Prosím... Odpusť mi to! Připadám si jako někdo, kdo se dopustil největší chyby na celém světě. Ale já takový jsem. Dopouštíme se neustále nějakých chyb a omylů!!" Pohlédne jí zeshora a zpříma do očí.

,,Narážíš na něco konkrétního?!" Založí si ruce, svetr přitiskne blíže k tělu a taky se postaví. Legrační bylo, že ačkoli se snažila mít autoritu, se svou výškou toho na dvoumetrového Draca Malfoye moc nezmohla...

„Můžeš mě nesnášet, ale pamatuj si jenom jedno,” chytil ji za rameno a donutil aby se nebála a znovu mu byla schopna se podívat do očí. „Nikdy bych to, co se stalo nenazýval chybou.” pronesl a otočil se tak, že byl připraven k odchodu. Své řekl.

Druhá věc byla, že to aby odešel nechtěla ona.

,,Zůstaň.” zašeptal, když už se natahoval po klice. Bundu hodil zpátky na věšák a už to dál nemohl vydržet.

Rozběhl se k ní a bez čekání na něco nebo někoho, kdo by jim to jako vždy překazil a jí vrhl na rty. Myslel, že se třeba bude bránit, ale po chvíli, kdy nebyla čehokoli schopna, jak moc jí to zaskočilo, uvolnila se, otočila ruce kolem jeho krku a nechala se vést. Vášeň a cit, nikdy toho uvnitř ní nevybuchlo natolik, aby cítila to, co právě teď.

,,Zůstanu.” slíbil, a nahnul se k Hermioně ještě pro jeden polibek.