You are my new family?! |MenT|

34.

Náš polibek trval jen pár vteřin, ale přišlo mi to nekonečně dlouho, přála jsem si, aby nikdy neskončil, aby tohle byl jen sen. Bohužel skončit musel a sen to nebyl. Kluci odjíždějí, Adam má rakovinu a já se s ním musím, nejspíš navždy, rozloučit. Odtáhl se a ještě než navždy zmizel z mého života zašeptal: ,,Miluju tě" a potom odešel. Stála jsem tam, v ruce svírala cosi co mi dal a sledovala jak nasedá do auta a odjíždí. Za pár vteřin byl pryč, nadobro. Utřela jsem si slzy a otevřela ruku s dárkem od něj. Byl tam krásný malý stříbrný prstýnek.

Odešla jsem smutnit do svého pokoje, jediné na co jsem měla chuť bylo ležet v posteli. Když jsem se trochu uklidnila a přestala brečet, začala jsem si prohlížet ten prstýnek od Ádi. Došla jsem jen k jedinému závěru, je nádherný.

Asi o hodinu později za mnou přiběhl Honza s úsměvem na tváři. ,,Carr! Hádej co!" ,,Co?" zeptala jsem se poněkud otráveně. ,,Volala mi jedna paní z realitky, máme byt!" ,,Super" snažila jsem se alespoň tvářit šťastně, když už nic. ,,A to není všechno!" ,,Hm?" ,,Mluvil jsem s Radym a Tomem, pomůžou nám to přestěhovat. Můžeme zatím zůstat u našich, takže večer odjíždíme do Pardubic." řekl a zase odběhl. 'Jasně, do Pardubic, ještě dál od Adama.'

Jak se den blížil ke konci, došlo mi, že budu muset začít balit, sebrala jsem veškeré zbylé síly a pustila se do toho. Během balení jsem se snažila moc nepřemýšlet, většinu věcí jsem dělala automaticky. Při vyklizení nočního stolku jsem ale našla něco, co mě vrátilo do reality. Nejdelší den Adama T, kniha, kterou Adam shodil ze stolku u postele, když jsem ho sledovala, jak spí. 'Co tady dělá?' otevřela jsem ji. Na první straně bylo rukou nakreslené srdíčko a dole bylo úhledně napsané: ,,Od Adama pro Carrie" a moje jméno bylo podtřžené. Usmála jsem se a knihu zabalila do batohu. Bože, jak já ho miluju.

Když jsme s Honzou večer, po zdlouhavém loučení, nasedali do auta, v myšlenkách jsem si srovnávala celý svůj život. Během tak krátké doby jsem přišla o rodinu, našla bratra, zamilovala se do kluka, kterého jsem sotva znala a pocítila hořkost ztráty milovaného člověka.