Život s Vadimem a dalšími youtubery

Kapitola 52. - Párty, marina a nevěra

Honza

"A kde je vůbec Nikča?" zeptala se Verča. Asi ji to nedošlo, tak ji Vadim řekl, že je ještě ve škole. "Áha..." řekla, otočila se a odešla do svého pokoje. Podíval jsem se na Vadima, on na mě a pak šel za ní. Já zůstal v kuchyni sám a kontroloval čas. Po 15 minutách mě to přestalo bavit, tak jsem se sebral a šel za těma dvěma. Verča ležela na gauči na břiše a Vadim u ní klečel a masíroval jí záda. "Copak?" otočila na mne hlavu Verča. "Chceš taky namasírovat?" zasmál se Vadim. "Ale ne... Jen jsem se začal nudit a chtěl se vás zeptat, jestli nechcete něco podniknout?" "Jako...Jak by Nikča přišla ze školy, tak bychom mohli na bowling." odvětila mi Verča a ještě dodala: "Mezitím můžeme třeba někam na oběd... Teda pokud máte hlad." lehce se zasmála. "Aji jo!" řekl jsem zároveň s Vadimem.

Verča

"Tak můžeme jít!" řekla jsem na rychlo a už vycházela ven, když jsem si vzpomněla, že jsem si zapomněla klíče. "Mám je!" zařval Honza a přinesl mi je. Zamkla jsem a to už jsme mohli jít. Vzali jsme to Váďovým autem a jeli spíše do Rychvaldu, protože do Ostravy jedem později s Nikčou. Tak jsme zašli do restaurace Pod Lípou a poprosili o lístek. Každý dostal jeden a mohli jsme si vybrat. Jak jsem přemýšlela, co si dám, tak jsem začala uvažovat o tom, že vlastně budeme mít pizzu na bowlingu. Tak jsem se rozmýšlela, jestli to dát jen s polévkou a nebo se po dlouhé době zase přejíst.. Asi se přejím, protože mám docela velkou chuť na česnekovou polévku a něco se sýrem, tak jsem se podívala na část se sýrovým jídlem a přemýšlela. Mám si dát obyčejný smažák nebo 4 druhy smaženého sýra? Hmm... asi si dám ty druhy... Je tam obyčejný sýr, pak tvarůžky, camember a nějaký oříškový. Měla jsem vybráno, tak jsem se podívala na kluky, jak se hádají, kdo to bude nakonec platit. "Kluci!" zařvala jsem na ně, až se zklidnili a podívali se na mě. "Nehádejte se! A navíc... Tohle budeme řešit až potom." řekla jsem. Přemýšlela jsem nad tím, že bych řekla, že to platím já, ale nechci se hádat.

Vadim

Přestali jsme se dohadovat a radši vyhověli Verči.. Objednali jsme si jídlo a mezi tím, co jsme jedli, tak jsme prohodili nějaké to slovíčko. "Nikču a mě pozvala jedna její kamarádka na nějakou párty..." "Jak se jmenuje?" zeptala se vyjeveně Verča. "Umm.. no.. už nevím... Nějak na K.." "Znám dvě, ale byla by blbost potkat Kačku v Rychvu... Takže Karolína?" "Asi jo.." "Jáj.. No a na kdy vás pozvala?" "Ještě nevím... Nikča prý s ní ještě popíše, takže tak.." Verča si jenom oddychla a pokračovala v jídle. Začal jsem přemýšlet, co se asi tak mezi holkama stalo... Možná se ji potom zeptám.. Když jsme dojedli, tak jsem si odchytl Honzu na chodbě u záchodů a ptal se ho, jestli něco neví a on že ne... Tak jsem jen zatřepal hlavou a pustil ho. Pak jsem si sám zašel na malou a pak zpátky za nima.

Verča

Když ti dva odešli, tak jsem rychle odchytla servírku, že zaplatím. Zaplatila jsem za všechny a pak už jen počkala až přijdou. Přišli a já se zeptala, zda už půjdeme pro Nikču. Oni kývly a já jen dodala, že už jsem zaplatila. Oni se podívali na sebe a pak na mě a oba se naráz trošku zamračili. Jen jsem se pousmála, vstala, vzala věci a rozhodla se k odchodu z restaurace. Venku mě zadržel pohled na jednoho daného člověka... Kdo to byl? Byla to Karolína... Přistoupila jsem k ní a snažila se být, co nejvíce milá, co to jen šlo. "Ahoj.." pozdravila jsem ji s úsměvem.

Karolína

"Čau." odvětila jsem ji stejnou intonací jako ona. Budu hrát hodnou a milou, aby nic nepoznala. "Jak se máš?" zeptala se a já ji rádobě řekla, že dobře a ona se začala zvědavě ptát na další otázku. "Ty jsi Nikču s Honzou pozvala na nějakou párty?" "Ano..jestli chceš, tak taky můžeš přijít.." koukla jsem na ni a hned vedle ni na člověka, kterého jsem ještě nikdy reálně neviděla. Vaďák chytl Veroniku za ruku a dal ji pusu na tvář... No fuj! "Vem s sebou i přítele." mrkla jsem na ni. Někdy to herectví je fakt namáhavé.. Nejradši bych ji zakopala do země. "Dobře.." usmála se a ještě se ptala dál. "A kdy tu párty pořádáš?" "Tuto sobotu okolo 17:00.. Bude to do noci, kdo chce může přespat." usmála jsem se a řekla ji, že se pak všichni domluvíme. Rozloučili jsme se a já konečně mohla jít dovnitř za mamkou. Ještě jsem si skočila na záchod a tam vyhnala všechen vztek a nenávist, aby to na mě nešlo vidět.