Let me heal your heart ✓|| Changki • JackHeon

1

Changkyun
Snažím se, pokud možno, nevydávat jediný zvuk, mám pocit, že kdybych něco řekl nebo si třeba odkašlal, prořízne to tu napjatou atmosféru, ale...nevím, jestli je to zrovna dobře. Pokud je ticho, nikdo na mě nekřičí, nezlobí se.  Dívám se po všech. Mají stejný pohled až na Jooheoona. To je ten problém.
Než jsem se sem přihlásil, nebo spíš než mě sem přihlásili, tak můj přítel Jooheon byl už dávno členem No.Mercy se svým nejlepším kamarádem Gunem. Byl to jejich sen debutovat spolu, a i když spolu chodíme rok, tak jsem mu nikdy neřekl, že taky rád rapuji. Vlastně mi Jooheon  ani neřekl, ve které je společnosti, jak se vlastně jmenuje ta show,...ale když jsem se bavil s pár svými přáteli, řekli mi, že nemám zahazovat svůj sen. A tak jsem to taky zkusil, upřímně? Nečekal jsem, že mě vyberou, už vůbec jsem nečekal, že uvidím Jooheona, ale...hlavně jsem nečekal, že na mě můj sladký Heony bude koukat, jak kdybych byl nejhorší osoba na světě, jako kdyby mě nenáviděl, jako by mě vůbec neznal. Nevím, co mě bolí víc, to, že si na mě pár neznámých lidí udělalo špatný dojem, nebo že člověk, který mě má milovat, mě ignoruje, povídá si vesele s Gunem, a když mrkne po mě, tak se jeho výraz úplně změní.
Po tom, co jsem si sedl a marně přemýšlel, jak začít hovor, se jeden po druhém pomalu začali zvedat a odcházet, dokud jsem tam opět nezůstal sám. Tohle bude asi osamocená jízda plná ticha. Povzdechnu si. Cítím, že dělají jídlo, ale...bojím se tam jít, spíš než bych se mezi ně vetřel bude lepší, když počkám dokud se nenají a pak si něco vezmu.
"Je tam jídlo." ozve se jen tak mezi dveřmi hlas, zvednu oči, abych viděl na 'Hyungwona, který je tak napůl v místnosti a spíš to vypadá, že mluví ke dveřím než ke mě.
"Nemám hlad...děkuju." pokusím se usmát, když můj hlas přeskočí a zbytek se mi podaří říct nahlas a né šeptem.
"Jak chceš." pronese bez zájmu.

                                                                              *****

Po tom, co se všichni najedli, osprchovali a zalezli do svých pokojů, jsem se odhodlal dojít do kuchyně a najíst se, po rychlé sprše jsem si vlezl do postele, což tvořila matrace pohozená v obýváku. Nebyl jsem jediný, teda je málo postelí, takže Yoonho a Seokwon, pokud se tak tedy jmenují, to mají stejně.
"Changkyun." ozvalo se do ticha noci hlas, který mi před tím neřekl jinak, než Kyunnie.
"Hyung?" zvedl jsem se, dovedl mě koupelny a zavřel.
"Poslouchej, jestli si myslíš, že mi zkazíš šanci na debut, tak na to zapomeň, tohle může být pro tebe jen hra, ale pro mě...pro mě je to můj sen, makám na tom jakou dobu a ty mi to nezkazíš, jasný?? Proto ti doporučuju vypadnout, Changkyun, než si ublížíš." zavrčí to na mě.
"A-Ale, Hyung, já ti nechci nic zničit, vůbec jsem nevěděl, že jsi tady, kdyby jsi to neskrýval, tak tu nabídku nepřijmu." skousnu si ret, nevím, co mám dělat, nechci se s ním hádat, ale...proč je tak naštvaný, je jedno, že jsem to nevěděl, ale neměl by být spíš rád, že pokud se to povede, tak by debutoval se svým přítelem? Tím by se vypustili všechny tajné schůzky nebo jiné pokusy, jak udržet náš vztah. I když teď nějak vidím, že by žádné tajné scházení nebylo, protože hned, jak by debutoval, tak by na mě zapomněl.
"Jsi na to sám, Changkyun, buď odtud vypadni nebo se připrav na následky," otočí se na odchod, ale zarazí se "pokud ti to nedošlo, tak je mezi námi konec." otočí se na mě přes rameno a práskne dveřmi, když odchází. Svezu se na zem na studené kachličky a propuknu pláči. Takhle...to vůbec nemělo být.