If I had you

Part 1 - Welcome to Sakaar!

Milý čtenáři,

předem přijmi mé skromné dík za to, že jsi se rozhodl otevřít tuto knížku. Pevně věřím, že tě nezklame :)

Tak jdeme na to:)

Mimo jiné, má drahá AliceSharps, díky ti za mnohé. Od sdílených myšlenek, přes pomoc s dějem až po korektoru a především...po boží cover :) děkuju ti! :-*

----

Stál jsem v okovech a roubíku jen pár kroků od svého staršího bratra a s potupou sledoval, jak ten namyšlený miliardář vkládá můj svítivě modrý objekt zájmu do skleněné tuby se dvěma pozlacenými konci. Celá ta teatrálnost kolem, kterou ten mužíček s každým pohybem vyvolával, byla k popukání. Protočil jsem znuděně panenkami a upřímně, kdyby mi to ta kovová věc na rtech umožnila, snad bych se o od srdce zasmál.

Znovu jsem stočil zrak směrem k bratrovi, který po několika slovech rozloučení se svými novými „přáteli" přistoupil až ke mně, aby mi vložil do ruky chladný konec uzávěru od schránky s Tesseractem. Nešlo nepocítit zklamaný pohled, kterým mě obdařil a já si jen viditelně povzdechl. Tak už to zbytečně neprodlužuj, bratře, nemám na to celý den. Jakoby četl v mých myšlenkách, zpříma mi pohlédl do očí a otočil koncem, za níž se držel, a naše těla pohltila jiná dimenze.

Modro bílá záře se kolem našich těl vlnila jak rozvířené moře. Vše kolem ubíhalo takovou rychlostí, že jsem ani nedokázal odhadnout, jak daleko od cíle se nacházíme. Zkoušel jsem se soustředit. Vyčkával na vhodný okamžik, kdy mi můj drahý Thór dá v nestřeženém okamžiku šanci utéct. Přece do konce života nestrávím v plesnivělé cele? Ta představa mnou projela jak chladná dýka a ji okamžitě vytěsnil ze své mysli. Když náhle Thór svou volnou rukou sejmul roubík z mých rtů.

Překvapeně jsem zamrkal a povytáhl obočí: „A to mám zač, bratře?" ušklíbl jsem se, „Za vzorné chování?"

„Řekněme, že bych nesnesl pohled do matčiných očí, kdyby tě takhle viděla..."

„Ou, jak laskavé...téměř až královské gesto."

„Nech toho, Loki!" odsekl bratr a tím jen rozdmýchal další vlnu mých potlačovaných emocí.

„Tak si to přiznej! Neděláš to kvůli matce, ale jen kvůli sobě! ...Och jistě... Náš dokonalý Thór,...Ódinův rozmazlený synáček, který by bez otcova věčného protěžování nejspíš skončil jako nula!..."

„Loki..." procedil Thór snažíc se ovládat svůj hněv před bratrovým pliváním jedu, jenže ten jakoby jeho varování neslyšel a dál bodal do Thórových nejcitlivějších slabin.

„Co nula! Ten nejzbytečnější a nejpodřadnější Midgarďan, o kterého by nezakopla ani vlastní matka!" vykřikl Loki a jeho plán tak došel naplnění. Thór se se zavřenými víčky napřáhl, aby usměrnil drzé řeči svého bratra. A to byl přesně ten okamžik nepozornosti boha Hromu, kdy se Loki pustil madla od schránky s Tesseractkem a Thór překvapeně zjistil, že se jeho pěst potkala jen s prázdným prostorem, který po bratrovi zbyl.

-

Podivný pach a nepohodlí v zádech ho pomalu přimělo otevřít víčka. Avšak sotva tak učinil, ostrost místního slunce ho přinutila znovu je zavřít. S bolestivým stenem, který se vydral z jeho suchých úst, se opatrně přetočil na bok ve snaze se lépe zorientovat, kdeže se to vlastně ocitl. Všude, kam jen jeho oko dohlédlo, se povalovaly různé kusy harampádí, přičemž při ohromujícím zápachu některých z trosek se bál pomyslet, co, popřípadě kdo, se v jejích útrobách skrývá. Až si musel několikrát zamávat rukou před nosem, s jejíž pomocí se snažil zklidnit žaludek hlásící se o slovo. Jak nechutné to místo. Nicméně žil. To bylo nad míru jasné, protože takovému smradu a nepořádku by se sotva dorovnalo i ďáblovo peklo.