Dítě ohně a ledu (#3 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Hořkost očistce

13. kapitola o pátku 13. Vítejte v pekle! 🔱😈😂

Věnováno: Raptorka

*Frey*

„Loki!" Vyběhl za ním tušíc, že mu arogantní bůh nevyjde vstříc. Jakmile ho doběhl, kráčel s ním po boku směrem do východního křídla. „Jak se má Sigyn?"

„Tohle není to, co tě zajímá," odsekl nepolevující v rychlé chůzi.

„Ale ano-"

„Vyjádři se k věci, jinak mě nech."

„Dobrá, chci vědět, co jí doopravdy je. Těm stupidním řečem v paláci nevěřím."

„Jaký jsi génius!" vysmál se mu a zatlačil do dveří, za nimiž se nacházelo schodiště. „Víš moc dobře, že je ve městě. Proč neotravuješ svou nudnou přítomností ji?"

„To jsem udělal, ale nic mi neřekla. Jak mě uviděla, zdála se nesvá, a pak se prostě otočila a utekla."

Ocitli se na odpočívadle, když se před něj Loki náhle postavil a změřil si ho zaujatým pohledem. Netušil, co si má myslet. Co se u Ódina děje? Věděl, že Loki zná pravdu, ale proč z toho dělá takové tajemství?! A proč už několik dní neviděl přítelkyni v Hodovní síni? Její židle u jídelního stolu zela prázdnotou, zatímco jiné bohyně by udělaly cokoliv, aby se to stalo jejich čestným místem.

Bůh klamu se prudce nadechl k řeči, ale přerušilo ho páže. Poklonilo se s úctou a promluvilo: „Vaše Veličenstvo, klenotník na vás čeká ve Zlaté síni."

„Řekněte, že za chvíli přijdu.

Frey sledoval páže ve stejnokroji se zamračeným výrazem. Aniž by čekal na to, co mu chtěl král říct, sám se ujal slova s vyčítavým tónem: „Klenotník?! Tvoje nemocná choť si pobíhá po městě bez ochrany a ty tu řešíš šperky pro svoje milenky?!"

Vnímal, jak mu tělem proplouvá cizí magie, jež ho obrala o možnost se bránit. Loki ho popadl za krk a tvrdě s ním praštil o stěnu. Se zkřiveným obličejem zlostí se k němu naklonil. „I kdybych s jednou právě šukal, do toho tobě nic není! Drž se stranou, nebo tě už ani prosba Sigyn nezachrání od věčnosti v žaláři."

Nato se v jeho těle zrodila vlna štiplavého bolu, který se rozplýval podél páteře směrem vzhůru. Bůh neplechy se odtáhl a ochromený Frey se slabostí musel zapřít o vedlejší stěnu. V ústech ucítil pachuť krve. Setřel si rudou krůpěj, zatímco si Loki odfrkl. Bez dalšího slova se otočil a zmizel.

To je mu vlastní manželka úplně lhostejná?

----------
*Loki*

Komnata krále Ásgardu se střídavě topila ve tmě a třpytících paprscích měsíce. Přikradly se dovnitř skrze závěsy, které se líně vlnily ve vlahém letním vánku. Namodralé světlo osvětlovalo cokoliv v jeho cestě, od podlahy přes nábytek a dekorace až k nahému trupu atletického těla.

Prostorem se neslo šustění prostěradla kdykoliv sebou škubl. Trhal hlavou sem a tam, zatímco mu chladný pot lepil prameny vlasů ke spánkům. Dlaně střídavě pouštěly a svíraly cíp polštáře, nohy kolem sebe kopaly. Loki, pohlcen snem, nevnímal nic jiného, jenom vidiny zapříčiněné jeho strachem z budoucnosti a vzpomínkami z minulosti.

Ve vzdáleném ruchu New Yorku se rozplýval křik dětí, štěkání psů i cinkání zvonků kol. Letní Central Park čpěl pachem levného jídla a sladkostí cukrové vaty. Stál jsem ve stínu rozkvetlého buku a přede mnou se rozprostírala louka, nad níž se tyčily ocelově šedé mrakodrapy. Midgarďané leželi na dekách, kde si četli, užívali dne, hovořili s ostatními či si hráli se svými ratolestmi. Nezajímali mě. Netušil jsem, co tady pohledávám.