Do deseti minut jsme vyhráli. Všichni oslavovali... s výjimkou mě!!! Našel jsem tělo Evžena, ale už byl mrtvý!!! Začal jsem nadávat. Před chvílí jsem zažil jeden z největších bojů za svůj život ale, teď zažíval boj ještě větší. A to boj s vlnou emocí v sobě. Začal jsem vzpomínat na všechno co jsem s Evženem zažil. Znali jsme se už od dětství. Skoro vždy byl moje opora.
Když mi jedna holka zlomila srdce.
Byl tam.
Když jsem měl zlomenou nohu a ruku.
Pomáhal mi se vším možným a nosil mě na zádech když mi ti blbci z berlí udělali třísky.
Kdykoli mě někde zmlátili.
Zastal se mě.
Ale teď tu není!!!
Našel jsem toho mága. Měl popáleniny na obličeji. Úpěl ve své podzemní skrýši vytvořené kouzlem. Dotkl jsem se zdi a přejela mnou hřejivý pocit. Skrýš nebyla moc velká. Byla osvětlena nazelenalou září. Přišel jsem k mágovi. Měl černé vlasy se šedinami a knír úplně stejný. Dále měl svělou pleť, kožené tepláky se kšandami, namodralé triko a vedle něj se válela půlka štítu.
,,Slitování'' zaůpěl mág.
,,Někdo jako ty si ho nezaslouží'' řekl jsem chladně. ,,A co jsem ti udělal?'' ptal se. ''Ty šmejde!!! Ty se ptáš?!!'' vykřikl jsem. Mág se zamyslel. ,,Jo ptám, pane" odpověděl rozklepaně. To byla poslední kapka. Pak řekl ,, Jmenuji se Erik. A ty?" uvnitř mě se míchaly všechny pocity a dělalo mi čím dál větší problém udržet poker-face. Chvíli jsem tam jen tak stál. ,,Halóóó" zeptal se mág. ,,Jak se..." řekl jsem ,,Tvoje smrt !!!" rozkřikl jsem se. V tu chvíli jsem do něj začal zběsile sekat...
Za chvíli jsem před sebou viděl
něco co bych ztěží, řekl že to mohlo být člověk.
Zbyl jsem tam já, ta věc a gigantická kaluž krve.
,,Haló'' ozvalo se za mnou.
