Prokleti v Měsíci

James tě prý potřebuje

Termín cesty byl nakonec upřesněn od poslední týden v dubnu až do posledního týdne v květnu. 

Ten termín si Mell každý večer opakovala před spaním jako nějakou mudlovskou modlitbičku. Vždycky jen prosila, ať jí dá ten měsíc. Klidně ať je poslední, ale ať jí nechá hned potom zkamenět. Už takhle k tomu neměla daleko. Při minulém úplňku se jí přes břicho, hrudník a záda udělaly tenké, mramorové žilky. Sem tam, ještě na sebe nenavazovaly, jako když se v kameni sem tam objeví prasklinka. Ačkoliv byly součástí jejího těla a z neznámých důvodů jí nijak nebránily v pohybu nebo se nezabodávaly do těla, studily. A tečkovité jizvičky pod levou klíční kostí už taky byly mramorové.
Remus o tom pořád nevěděl.

Chtěla mu to říct, už tolikrát vážně chtěla ale...nemohla. Bála se, že by se jeho chování změnilo. Jedna věc je, když jí chápe s tím jejím prokletím ale...pochopil by tak reálnou a blízkou možnost její smrti? Získala by si jeho lásku tím, že by jí chtěl předtím, než umře, splnit vše co si jen bude přát? Tak to ale nechtěla. Jestli lásku, tak zaslouženě, ne z milosti.

Mell seděla s Marry a Lily ve společence, protože venku pršelo a kde by se daly jinak dělat eseje, když člověk nechtěl zbláznit z toho ticha co panovalo v knihovně? 
Mell dělala tří stránkovou esej na přeměněňování, Mary do lektvarů a Lily do astronomie. Venku foukal vítr a déšť tak šlehal v provazcích přímo, skoro kolmo na okenní tabulky. V takovém počasí by nikdo dobrovolně nešel...krom Nebelvírského famfrpálového týmu. Další den se měl hrát zápas se Zmijozelem a James nechtěl nic podcenit. I kdyby všichni hráči měli hrát s rýmou, musí vyhrát. Když se to povede, bude stačit potom už jen znovu porazit Havraspár, který byl tento rok mimořádně dobrý a pohár mají v kapse. Mell James kolikrát nabízel, ať přijde aspoň na trénink, jako záloha, kdyby se nějakému střelci něco stalo, aby nevyšla ze cviku. Ona o to letos ale neměla moc zájem. Popravdě řečeno, chtěla si jeden rok užít toho fandění a jen si vychutnávat tu atmosféru, kterou si od druhého ročníku odepřela.

,, Ten James je fakt šílenej. Jestli celej tým do zítra dostane angínu, těžko něco odehrají tak, aby vyhráli."

,, Upřímně...tréninky v dešti byly ty nejlepší. Sice to nebylo optimální, ale tím líp, protože jsme se snažili o to víc, čili to pro nás byla vydatnější příprava než pět tréninků za sebou, když bylo hezky. Musíte dávat na všechno lepší pozor, smířit přesněji, lítat pořád stejně rychle ale být více obezřetní na ostatní. James tohle moc dobře ví. Hlavně, když se hýbete tak je menších možnost že nastydnete protože tělo je relativně v teple."

,, Mohla bys Pottera zastupovat. Nebo je rovnou trénovat. James je možná kapitán ale kdyby náš tým měl trenérku...bylo by to přehlednější a hlavně by to James jen řídil při hře. Měl by tak víc prostoru být lepší. "

,, Lily má náhodou pravdu, Mell. Jsi něco jako střelecká legenda co žije. Nikdy nikdo nedal sám bez asistence 15 gólů za zápas."

,, A aniž by ho pak zabil potlouk nebo příslušníci poražené koleje po zápasu."

,, Vždyť jsme hráli proti Mrzimoru, spíš jsem se pak za to styděla. A to ještě dostali další tři, ale ty nebyly moje. Stejně mi jich bylo potom fakt líto. Tak neschopného brankáře jako byl Rogers jsem nikdy neviděla. Už teda od ty doby nehrál, ale vždycky mám trochu výčitky svědomí když ho vidím. Kdyby měli lepšího brankáře bylo těch gólů míň. "

,, Ale neměli a náš tým měl tebe."

,, Stejně mi to nepřipadá jako právoplatná výhra. Přijdu si jako padouch. Takhle rozdrtit tu nejmilejší a nejpřátelštější kolej na téhle škole. Oni i kdyby chytili Zaltonku, tak by nevyhráli."