Když mě hlídá démon

Ending

Dojeli jsme do domu, kde Claude dříve posluhoval té podivné dívce, která se mi ve snech bude objevovat asi dlouho. Pamatuji si ten její přihlouplý roztomilý obličej a lehké oblečení. Jako první jsem zamířila do místnosti, kde se odehrál ten děsivý souboj Sebastiana s Ashem, kde ta dívka ohořela. Potřebovala jsem to znovu vidět, Bůh ví proč.

Pomalu jsem otevřela dveře a pohleděla na děsivou scenerii, která se za tu dobu vůbec nezměnila. Vše v místnosti bylo rozházeno, zničeno a spáleno na popel. Vše v domě bylo dokonale čisté a upravené až na tuto jednu místnost, která byla slabinou celé vily. Dokonce jsem cítila ten smrad síry, která je původcem pekla, mísící se s harmonickou vůní nebe.  Jako by se ten boj odehrával přímo teď.

Claude mě popostrčil dovnitř. I když jsem nechtěla šlapat do sazí všude okolo, nedal si říct. Nešli jsme dál než za dveře, na kterých visela ampulka na provázku. Vzal ji mezi prsty a položil na dlaň.

,,To je ona," řekl.

,,Kdo?" nechápala jsem. (Jako bych někdy v tomto ročním období chápala.)

,,Ta psychopatická slečna, kterou jsi naposledy viděla v této místnosti," odpověděl a sedl si na zbytky postele.

Já si nesedala nikam, jelikož byla všude špína a nechtěla jsem, aby se mi nějaká ta černota uchytila na pozadí.

,,Dlouholetá kolegyně, krátkodobá přítelkyně a svinskej démon," řekl, když mi podal ampulku.

Cítila jsem se nepříjemně. Měla jsem v ruce něco, co by mě, při životě, mohlo zabít během zlomku vteřiny. Vlastně to už byl Claude- u mužského pohlaví mám ale lepší pocit. 

,,Já myslela, že se paktovala s Ashem," zmateně jsem se podívala na Claudeho a poté zpátky na lahvičku.

,,I kdybys tam dosadila jakékoli jiné jméno, byl by to správný výrok," řekl, když pohleděl na krb po jeho levici.

Mrknutím oka vzplanul a vzniklý plamen dosáhl až k začátku postele, na které seděl. Přikázal mi, abych tu věc zničila.

,,Proč to neuděláš sám?" zeptala jsem se pochybně.

,,Jsem slabý kus. Proč si myslíš, že mě vyplivli sem nahoru? Hoď to tam," řekl a já to udělala. 

Místnost zazářila červeně.

,,Takže neutekla?" 

,,Ne."

,,A nebyla tvá svěřenkyně."

,,Ne."

,,Tys ji zabil," řekla jsem krapet rozhozeně.

,,Zabili jsme ji spolu," chytl mě za ruku. ,,Já jsem jen neměl na to to sám dokončit," pousmál se na mě a zvedl se z postele, ze které se zvedl hustý oblak prachu.

Přesunuli jsme se do obývacího pokoje, kde jsme se posadili na velkou černou pohovku a čekali na rozuzlení celého nebesky-pekelného politického sporu.

,,Proč nejsi s ním?" zeptala jsem se s naivním pohledem.

On se usmál a naklonil se blíže ke mně. ,,Pak by ti nezbyl žádný perverzní komorník," zaculil se.

Zavibroval mu mobil, na který se následně podíval a při přečtení se zašklebil. Zvědavě jsem se naklonila nad displej, ale ještě dřív než jsem něco stihla přečíst si ho opět zastrčil do kapsy.

,,Andělé se stáhli- tedy ti, který přežili. Bude trvat věčnost, než se jejich síly zase obnoví," usmál se. 

,,Ale?"

,,Máš ještě ty kapesní hodinky, co ti předal Sebastian?" zeptal se mě.

Odmlčela jsem se, když jsem si sahala do prázdných kapes.

,,Já vím, že ne. Vzal jsem ti je ze stolu, když jsem tě kradl z místnosti," zasmál se, sáhl si do vnitřní kapsy saka a vytáhl ten známý přístroj, který mi hodil do klína.

Otevřela jsem je, ciferník se točil a pozadí se hýbalo. Netrpělivě jsem čekala, jaké proroctví mi to sdělí. Když se ručičky roztočily natolik, že jejich obrys nepřekážel v obrazu, uviděla jsem mlhovitou postavu mé matky, jak sedí v místnosti. Něco podobného jsem viděla na samém začátku, když mi Sebastian ty hodinky daroval. V pozadí se ale objevila druhá postava. Srdce mi poskočilo až do krku- bože.

Když se oba objímali, měla jsem slzy v očích. Nemohla jsem je ale odtrhnout od toho, co jsem viděla. Následoval dlouhý polibek, Sebastian se mi podíval do tváře. Cítila jsem se, jako by mi pohlédl přímo do duše. Rukou zastínil vidění a ručičky se zastavily... úplně.

,,Co se stalo? Proč přestaly fungovat?" zběsile jsem plácala do objektu, jako bych to snad násilím opět dostala do chodu.

,,Tak čekala tam dost dlouhou dobu," Claude se usmál a pohladil mě po vlasech.

,,Už ji nemám u sebe," depresivně jsem se zadívala do země.

,,Máš ji tady," řekl, když mi ruku přiložil na levé prso- myslel tím srdce, ale já moc dobře věděla, že to udělal jen aby si mohl důstojně sáhnout. Na hledání vhodných okamžiků stavěný holt nebyl. 

Začal se prohrabávat v kapsách, až našel jakýsi dokument, který hledal. Rozložil ho, zaostřil pohled na text, poté mrkl na mě a ukázal mi ten kus papíru, na který tak pyšně pohlížel.

,,Ani bys nevěřila, co všechno se dá sehnat za peníze."  

Papíry jsem si od něj vzala a důkladně přečetla každou větu na úvodní straně, která tam stála. Můj šok se nyní zdvojnásobil. Byl to dokument o uzavření sňatku, na kterém bylo dokonce i úřední razítko. Jediné co stačilo k dokonalosti byl můj podpis.

Zavrtěla jsem hlavou

Tohle byl přesně ten dokument, díky kterému se mohli vzít nezletilí, kteří spolu měli potomka. Nelíbilo se mi to. 

,,To anebo tě šoupnou do útulku pro děti," zavtipkoval. ,,Podepiš to," řekl přísně, když mi podával kuličkové pero.

Ze strachu o svou budoucnost jsem se podepsala. Jemu se úsměv rozšířil od ucha k uchu, papír pohodil na stůl a naklonil se nade mě. Pohleděl na mě se vzrušeným vzplanutím v jeho nelidských očích. Cítila jsem, jak z něj vane horko. Vzal mě za ruku a políbil ji.

,,Teď jsi moje," řekl a skousl mi ret.

,,Hele, kdykoli to můžu zrušit, neunáhluj se," zašklebila jsem se.

On mi úšklebek oplatil, ale v mnohem větším a zlověstnějším měřítku. 

,,Moment, moment, dej mi to," škemrala jsem o ty papíry, kterých bylo více, než jsem pročetla.

,,Ušetřím tě tvého času a řeknu ti rovnou, že ses mi nedopatřením upsala na pekelnou listinu," říkal klidně a namotával si pramínek mých vlasů na prst.

Byla jsem tak zaskočená myšlenkou sňatku, že jsem si neuvědomovala možné hrozivé následky.

,,Tys mě celou dobu využíval?" zeptala jsem se se slzami v očích.

Vrtěl hlavou, nesouhlasil s mým výrokem, díval se mi do očí. Hladil mě po líci. Naše čela se dotýkala. 

,,Mohl bych snad lépe vyjádřit svou náklonnost?" zašeptal a jeho rty se přitiskly k těm mým. ,,Když celá tvá duše patří mně navěky?"