My IronMan

Kapitola 1.

,,Tony!"

Zakřičela Pepper. Už jsem na to zvyklý, vlastně se jejímu chování ani nedivím. Poslední dobou je to mezi námi, řekněme, složitější.

,,Tony Starku, okamžitě se zvedni a pojď sem!"

Někdy taky bývá zbytečně naštvaná nebo vznětlivá, ale po tom, co jsem poslal model 47, aby ji přivítal... Asi to bylo už moc.

,,Když mi dáš minutku, moh-"

,,-TONY!"

Očividně mi žádnou minutku dát neplánuje.

,,Ano, dobře už... Ehm..."

Zapojoval jsem ještě pár součástek k mému obleku, chtělo to maximální soustředění, jinak by se mi ta ruka opět rozpadla.

Než jsem stihl cokoliv doříct, slyšel jsem klapání podpatků.

,,Pane, myslím, že slečna Pottsová je velmi naštvaná."

,,Všiml jsem si."

Slyšel jsem známé pípnutí a následně otevření skleněných dveří.

Vše jsem položil, vypnul jsem programy, mrštně se otočil na židli a vyšel jsem směrem k Pepper. Zastavil jsem se, při pohledu na její naštvaný výraz.

,,Pepper, neboj se, dneska už na to nesáhnu, slibuju."

,,Ne, Tony-"

,,-Pepper, prosím. Omlouvám se, dobře? Ano, mám zase svoje pracovní období..."

,,To období trvá od té doby, co tě znám."

Řekne tak chladně, že se lehce zatřepu.

,,To je možné, ale být produktivní je důležitý, sama jsi to říkala."

,,Říkala jsem to své desetileté neteři..."

Dobře, tak to bylo trapný.

,,Aspoň vidíš, že tě poslouchám."

Lehce se usměju. Její oči se začnou roztahovat a její obličej se zbarví do červena. A je zle.

,,Jak můžeš být tak bezohledný?! Tony uvědomuješ si, jak moc je to špatně?! Netrávíš se mnou absolutně žádný čas!''

Obešla mě a podívala se směrem ke stolu, kde jsem se snažil zprovoznit železnou část obleku.

Přistoupila až nebezpečně blízko ke stolu a vražedně se podívala na mě. Natáhla ruku nad stůl a já se začal obávat.

,,Místo toho, abys řešil mě... Děláš tady na těch..."

Vztáhla ruku na kusy obleku a začala jimi mlátit o stůl.

,,Pepper n-"

Rychle jsem zareagoval a chtěl jí skočit po ruce. Má železná ruka se zapla při doteku se stolem. Rychle se nastartovala a v mžiku letěla mým směrem. Než jsem stihl cokoliv udělat, robotická ruka se otevřela a přitiskla se k té mé. Rychlost a síla byla bohužel moc velká a tak se mnou letěla až ke zdi, ke které mě přisála, takže jsem nemohl jít a zastavit Pepper.

,,Na těch pitomých..."

Další kuse letěly mým směrem a já se dokázal hýbat míň a míň.

,,Notak, Pepper!"

,,Věcičkách! Ani nevíš, že... Nevíš nic!''

Až mi chyběla jen maska, dokázal jsem oblek ovládnout a konečně jsem povolil tlak, který mě tlačil proti zdi.

Nastalo ticho a já vzhlédl k Pepper.

,,Co nevím?"

Řekl jsem tiše. Pepper zaskučela, odvrátila pohled a po tvářích jí začaly stékat slzy.

Zatnul jsem pěst a bouchnul s ní do mého elektromagnetu na hrudi, což způsobilo rychlé odepnutí obleku a já byl osvobozen od kovového parťáka.

Rozešel jsem se směrem k Pepper s naprosto vážným a ustrašeným výrazem. Jemně třesoucí ruku jsem natáhl ke tváři Pepper. Svou levou rukou mě chytla za zápěstí, než jsem se jí stačil dotknout.

Hned poté ji pustila a já ji nechal spadnout k mému stehnu. Pepper se na mě podívala se slzami v očích a prstem mi uzřela krev, která mi tekla z rány na čele.

,,Tony, už to dál prostě nejde."

Řekla klidným hlasem, až mě to zaskočilo.

,,Omlouvám se, Pepper... Já-"

,,Ne. Buď jsi tady dole zavřený a děláš na těhle... Věcech. Když ne to, tak někde běháš kvůli práci, S.H.I.E.L.D.u a nebo se necháš malém zabít! Ty si myslíš, že to, co se stalo v NewYorkeru, bylo těžké jen pro tebe?! Tony! Prostě pokud chceš dítě, okamžitě se musíš začít chovat jako táta!"

V ten moment jsem totálně zamrzl. Co to řekla? Jak-jak ...

,,Pepper?"

,,Pane Starku,-"

,,JARVISi ticho."

,,Tony já-"

,,-Ty bys se mnou chtěla dítě?"

,,No, já... Já myslela, že když už jsme tak dlouho spolu a všechno..."

Odpověděl jsem jí širokým úsměvem. Vzal jsem ji za boky a vynesl do vzduchu.

,,Tony, počkej..."

Smála se. Je tak nádherná, když se směje.

Já ji položil na zem a její smích ihned ustál a opět se vrátil její vážný výraz.

,,Tony, musíme si dát pauzu..."

Řekla a navázala se mnou silný oční kontakt. Cítil jsem, jak se mi začaly oči naplňovat slzami.

,,Co? Ale vždyť... Teď jsi říkala-"

,,-Tony, poslouchej mě. Aby se tohle všechno mohlo stát, musím... Musíme si být jistí."

,,Ale já si jsem jistý!"

Začal jsem vyšilovat.

,,Tašky už mám v autě. Promiň Tony..."

Pohled Pepper

Mé oči se konečně vyprostily z těch jeho a já odvrátila pohled, abych skryla slzy. Nohy se mi podlamovaly a srdce utichalo. Sebrala jsem odvahu a rozhodla se odejít. Natáhla jsem krok a snažila se ho obejít, ale otočil se a chytl mě za zápěstí. Srdce mi začalo rychle bít a já cítila jakousi úlevu.

,,Pepper, neodecházej... Změním se, slibuji, jen prosím... Prosím zůstaň tu, se mnou..."

Přistoupila jsem k němu, zatímco on stále držel mé zápěstí. Dělilo nás jen pár centimetrů. Volnou ruku jsem zvedla a položila ji Tonymu na tvář. Palcem jsem dělala malé kroužky přes jeho neoholenou tvář. Lehce jsem se na něj pousmála, aby se uklidnil.

,,Tony, víš, že tě miluju..."

Můj ukazováček sjel až k jeho bradě a nadzvedl mu ji. Přiblížila jsem se blíž a políbila ho. I přes mé srdce, které se lámalo každou sekundou víc a víc jsem se odsunula. Jeho tváře byly mokré a jeho oči podlité krví.

,,Musíš to pochopit... Je ti kvůli nám... Kvůli Morgan."

Zavřela jsem oči a těžce se nadechla. O krok jsem odstoupila, ruka mi sjela z jeho tváře a já se otočila. Otevřela jsem oči a rychlým krokem jsem se vydala k východu. Rozrazila jsem skleněné dveře a utíkala po schodech se slzami v očích.

Pohled Tonyho

Hned, co se za ní zavřely skleněné dveře jsem se zlomil. Moje rty potřebovaly ty její. Chytl jsem se stolu, ale ten mě neudržel. Spadl jsem až na zem a stále nemohl uvěřit tomu, co se stalo.